Řekl bych, že jim vadily tvé urážky (zelené mozky, f*ck atd.). Snad jsi mohl/můžeš své antimilitaristické názory, na něž máš jistě právo, formulovat nějak věcněji, napsat třeba cože vlastně proti armádě a církevně-duchovní službě v ní máš atd.? Z toho by bývala mohla být i plodná debata. j.š.

Duchovní služba měla smysl do doby povinné vojenské služby, kdy na vojnu museli normální lidi. S profesionalizací armády se změnila struktura lidí v ní působící. Ti jsou tam dobrovolně, ze své vlastní vůle. Kdo byl na vojně, ví, co jsou profesionální vojáci za sebranku. Kdo nebyl, nepochopí. Církev by měla dát od armády ruce pryč, už jen proto, že role církve a armády jsou ve společnosti na opačných pólech. Pochybuji, že by vznikla plodná debata. "Pro" faráře v armádě nemůže být nikdo normálně uvažující. "Pro" jsou hlavně ti, kterým během jejich duchovního působení v AČR již mozek značně zezelenal. Navíc v internetových diskuzích dochází velice často ke zmatení jazyků, protože za psaným slovem čtenář často "slyší" něco jiného, než autor. Příklady by se našly i na Evangnetu.

Já na vojně nebyl, pověz tedy, proč jsou podle tebe (současní čeští?) profesionální vojáci sebranka? Nemají žádný smysl pro "duchovní hodnoty" nebo co? Pokus se to vysvětlit člověku, který stojí vně, ale který přesto má ze služby armády nějaký užitek (když už ne obrana vlasti, tak alespoň případná pomoc při živelných katatrofách jako v těchto dnech)?

Vzhledem k tomu, že podle admina Evangnetu jde v tomto připadě o porušování pravidel diskuzí a příspěvky budou mazány, nemám chuť již zde cokoliv ventilovat. Pokud není někomu jasno, co je armáda zač, nechť kontaktuje např. kazatele, kteří si museli po studiu teologie odkroutit povinnou vojenskou službu v délce dvou let, byť byli vysokoškoláci. Zajisté se mu dostane fundovaného výkladu, co je to armáda.

P. S. Nejde primárně o armádu, ale o zapojovaní farářů do struktur armády.

Problém vojenských kaplanů má jistě víc rovin. Pro mě jsou důležité tyto otázky: - byl jsem na vojně, byl jsem tam po VŠ dva roky, do světa vojny jsem nahlédl do hloubky. Je to svébytný svět, s vlastními zákony, atmosférou… Odolat mu, zůstat „normální“ je velmi těžké (pokud možné). Proto se říká vojákům „zelené mozky“ a není to nadávka, je to prosté konstatování vlivu, který má vojenský svět na všechny, kteří do něho spadnou. Bohužel se to stane i kaplanům. Bolestivě jsem si to uvědomil, když jsem měl to „štěstí“, že jsem se dostal na „pastorální konferenci kaplanů“. Připadal jsem si opravdu jako na PVS (politicko výchovná světnice) na vojně… Řeči a všechno okolo. „Mazáci“… To je obava a moje tušení: Ne kaplani mají vliv na zlidštění vojenského světa, ale naopak. - druhou otázkou je otázka smyslu existence kaplanů v armádě. Jeden kolega na pastorální konference na otázku po smyslu své existence na misi (! – nejen v kasárnách) odpověděl: „na vojně se na to nikdo neptá, je tam kolonka „vojenský kaplan“, má tam být, tak tam jsem…“ (Domyslete, prosím, tuto odpověď, do konce).

- a třetí otázka: proč by armáda měla mít kaplany, a proč nejsou v nemocnicích, kde by udělali tolik smysluplné práce (když už ne u záchranářů).

Když jsem byl jako student teologické fakulty na vojně (po revoluci), měl jsem být po přijímači přeložen. Přišel za mnou velitel praporu a s odkazem na můj studijní obor pravil: "sám jsem se s kaplany nesetkal, ale od kolegů vím, že s nimi mají dobré zkušenosti. Chtěl bych, abyste tu zůstal." - to jen drobná ilustrace k uvažování jednoho (vlastně více) vojáků z povolání.

Že si na proti tomu vojenský kaplan neumí obhájit, proč tam vlastně je, je hloupé, ale není to argument (jako ani moje ilustrace).

Souhlasím s tím, že je vojenské prostředí specifické, ale podobně specifická jsou i jiná podobná prostředí. Co třeba věznice? To přece ale neznamená, že od toho dáme ruce pryč, abychom se "neušpinili".

Byl jsem ve válečné lodi, která kotví na Temži v Londýně a funguje jako muzeum. Mám trochu technického ducha, tak mne zaujalo, jak se konstruktéři snaží využít každý prostor, vtěsnat tam vše potřebné, ale jen to nejnutnější. Vejít se tam ovšem taky "musela" kaple a to nikoli jen tak někde ve třetím podzemí, ale na dostupném místě. Ti, kdo loď konstruovali a kdo jí veleli si zjevně uvědomovali, že i vojáci mají své duchovní potřeby.

Místní synodní seniorka vyprávěla o jednom faráři zdejší reformované církve, který na nějaké takové lodi v nějaké válce byl (bohužel si nepamatuju, kdy a kde). Loď byla zasažena a začala se potápět. Části posádky se podařilo zachránit. Někde dole ovšem zůstali zranění na marodce. Přes odpor velitele si kaplan vynutil, že ho tam dolů spustili. Řekl, že když není šance dostat je ven, musí tam být on s nima až do konce… - zas jen ilustrace.

Bylo by moc prima, kdyby armády být nemusely. Dokud jsou, tak tam maj být i kaplani.

Kaplani v nemocnicích jsou, je jich několik i z naší círve, koncepcí nemocničních kaplanů se tuším zabýval i letošní synod. Samozřejmě mají být i v nemocnicích. Nevidím to jako otázku buď a nebo.

Poznámka na závěr:
Momentálně jsem v Anglii. Myslím, že tady by takovouhle otázku nad smysluplností kaplanů v armádě nepochopili. Máme myslím pořád myšlení a vnímání armády hodně poznamenané minulým režimem.

Já bych rád také přispěl svou troškou do mlýna: Mně apriori nevadí existence armády nebo duchovních, kteří v ní působí.

Ale nešťastná se mi zdá ta forma zapojení do vojenských struktur a také jakási neprůhlednost či podivnost poslání kaplanů. Podle mne duchovní či kazatel má mít za poslání kázání Božího slova či jeho zprostředkování. Toto může naplňovat, je-li zapojen do církevních struktur, ale pokud je vlastně vojákem, který je normálně vázán vojenskými řády (nikoliv církevními), mám velké pochyby, že by to mohl svobodně naplňovat…a s tím souvisí i to, že jsem se v médiích několikrát setkal s vyjádřením kaplanů, že tam vlastně od toho nejsou (či to snad dokonce ani nesmějí dělat, pokud o to někdo přímo nepožádá).

Takže základní poslání duchovního vpodstatě nenaplňují ani naplňovat nemohou (či velmi omezeně), zato se musí účastnit výcviku, prověrek a poslouchat rozkazy jako kterýkoliv jiný voják. Nevím, ale myslím si, že od toho, aby se nějaký smutný voják někomu vypovídal, k tomu složí psycholog či kamrád, k tomu není potřeba lifrovat do armády vystudované teology. Pokud má kaplany armáda v tabulkách, nechť si je naplňuje, ale nevidím důvod, proč by to měla jakýmkoliv způsobem zaštiťovat církev.

Mám známého - vojenského veterána z Iráku, který byl nějakou dobu na misi v Basře. Není aktivní křesťan, spíše směřuje k východním filosofiím (asi je to jeho hledání smyslu lidského bytí výsledkem té mise). Vedeme často zajímavé rozhovory o Bohu, o smyslu života a tak všelijak podobně… :)

No..a ten veterán si pochvaloval jejich vojenského kaplana na základně - říkali mu "padre". I fotky s ním mi ukazoval. Takže existence vojenských kaplanů má smysl. Přinejmenším proto, že z kluků co šli na misi se nestanou "zelený gumy", ale někdy začnou hledat. Furt je to lepší, než po návratu z fronty se cpát antidepresivy, chodit na terapie nebo hůř začít chlastat či se fedrovat drogama.

Takže KAPLANY SCHVALUJU!!!

1.)- lepší než politruci, co jsem zažil na vojně v 80. letech, ne?!

2.)- navíc manžel naší sestry farářky, Pavel Ruml, je taky kaplan a byl v Bosně.

3.)- a to jsem pacifista! :)

Myslím si, že vojenští kaplani patří k těm, kteří nejvíce naplňují podstatu evangelia - Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Sami nemají působit misijně, ale paradoxně podstatou své služby - stát po boku, doprovázet působí možná misijněji, než většina církve,

Nakolik berou kaplani na sebe břemena jedni druhých, jde asi těžko posoudit globálně, někteří možná ano a někteří třeba vůbec ne… A pokud je podstatou služby stát po boku (nikoliv misijní působení), tak myslím že řada evangelických farářů toto naplňuje daleko lépe a za mnohem mizernější platy.

Misie není ani úkol vojenských kaplanů a podle rozhovoru s jedním z nich to není ani plody přinášející skutečnost. Dovolil bych si přitom ale odlišit snahu kaplana, který se něco snaží do daného prostředí vnést, a angažovanost církve v armádě. A pokud jde o to druhé: vojna je od zlého a když se církev zaplétá do jejích struktur, stává se parodií na svazek trůnu a oltáře. Jako by historická zkušenost a dějiny evangelického myšlení měly držet "ústa". Jsem tedy rád, když se objevují kritické hlasy a nebude ani na škodu, když se budou dál tříbit a cizelovat. Ať se příznivci zelených mundúrů nezlobí, mám rád baru zelenou v jiném vydání.

Když to napíši hodně tvrdě - ať se novodobí veteráni cpou antidepresivy, ať si klidně hodí mašli. Někdo je nutil vstoupit do armády? Šli tam dobrolně, holt je to riziko jejich "práce", že jim třeba v Afganistánu někdo podřízne krk.

Na antidepresiva jsou spíš záchranáři, kterým denně pod rukama umírají lidé. Nebo hasiči, kteří musí vystříhávat mrtvé řidiče z nabouraných aut, seškrabovat lidi z železničních kolejí atd.

Na antidepresiva jsou zaměstanci hospiců, středisek Diakonie, Charity….

Ti mají své "nemocniční", "hasičcské" kaplany? Zasluhovali by si je daleko více.

To mě jen v rychlosi napadly daleko smysluplnější a potřebnější povolání, která mj. nemají zrovna vysoké platy a spousty dalších výhod, na rozdíl od armády. Právě armáda je tou poslední institucí, která si své brebendy zasluhuje v době míru.

to Make Love Not War:

- Souhlasím s tím, že novodobí veteráni šli do války dobrovolně.

- Souhlasím s tím, že do pomáhajících profesí by se kromě pravidelných supervizí velmi hodilo i zaangažovat kaplany/ky se zaměřením na specifické potřeby těchto profesí (vím o čem mluvím - sám v takové profesi pracuji).

Ovšem ohledně názorů na naši armádu v mnoha věcech nesouhlasím. V týhle zemi jsme neměli ŽÁDNOU ZKUŠENOST S REÁLNÝM VÁLEČNÝM KONFLIKTEM OD R. 1945. Všichni chlapi (včetně mě) jsme prošli pouze výcvikem v ZVS. Na rozdíl od generací stejně starých lidí v USA nebo v Rusku (Korea, Vietnam, Afganistan…). Takže problémy s posttraumatickými poruchami válečných veteránů jsou nám "jaksi" cizí. Ale společnosti, natož církvi - ve smyslu nám všem Ježíšovejm lidičkům - by to lhostejný bejt asi nemělo. Ti veteráni tam šli dobrovolně, za celkem slušný peníze. Na rozdíl od americkejch kluků, co šli do Vietnamu v 60. letech nuceně - na povolávák. Jenomže…není pohled evangelia na tyto věci jiný? Není Kristovo podobenství "o milosrdném Samařanovi" o něčem jiném, než o logice "má dáti - dal"? Není lépe hříšníkovi - a těmi jsme přece byli my všichni bez Krista, ne? - vyjít naproti?

Nevím, jiný názor má asi teolog z akademického prostředí, jiný má zřejmě radikální antimilitarista a jiný má diakon…

Tož kdybychom to měli brát z tohoto úhlu, tak bychom museli zrušit službu ve vězeních, většina pachatelů totiž páchala dobrovolně, službu v nemocnicích, většina lidí se tam dostala svou neopatrností či špatnou životosprávou, také vlastně i službu na sborech, protože je to vlastně služba hříšníkům, který hřešili dobrovolně.

To mi připadá jako paušalizace za paušalizaci. Sbor na rozdíl od ostatních zmíněných institucích není účelové zařízení. Pomineme-li sbory, nejvíce jsou kaplani potřební v nemocnicích, o něž se ale ČCE zajímá až na třetím místě. To jistě o něčem vypovídá. Vůči kaplanství ve věznicích jsem trochu skeptický, ale kdyby pomáhalo vězněným k poznávání dobrého, alespoň by to něco znamenalo. Ovšem na rozdíl od pacientů v nemocnicích a vězňů v basách jsou vojáci profesionálové - a kromě toho je armáda ďábel ve státních službách, takže pořád nechápu proč má církev do ní strkat své zchřadnuté prsty.

To Vám připadá dobře, já myslím, že to bylo celkem jasné, že jsem to dovedl ad absurdum, abych ukázal krátkozrakost toho postoje "a´t se ti veterání třeba oběsí, když tam šli dobrovolně". Jak jste si mohl všimnout výše, já jsem s Vámi poměrně v názorové shodě, na druhou stranu zavrhovat vojáky takovým způsobem…myslím, že u Ježíše má šanci každý… Jinak, že je armáda ďábel, to mi přijde jako poněkud přehnané tvrzení, ona může někdy ta armáda před tím skutečným ďábelstvím ochránit, je-li odpovědně a spravedlivě použita (ale to platí o jakékoliv moci, či zbrani.)

"armáda ďábel ve státních službách, takže pořád nechápu proč má církev do ní strkat své zchřadnuté prsty"

- na to již nemám, co bych dodal. Ani vzhledem k dnešní evangelické touze po misii…

Nejsem zrovna armádofil, ale to mi přijde taky poněkud ujeté… Ovšem jehovisté by souhlasili :-).

Tím největším českým jehovistou byl podle vás zřejmě Petr Chelčický :-) - to abyste věděl, odkud beru inspiraci (jeden úryvek za mnohé):

"… zákon císařský a zákon papežský, jimiž se spravuje to tělo Antikristovo mnohých rot šibalských, které se rodí z těch hlav všelikým odporem proti Kristovi a tvoří moc těch hlav, a ty hlavy představují moc těch rot jako svých údů. A v tom spolu i zvlášť odporují Kristovi i tělu jeho duchovnímu tím, že se dělí v sobě a hádají se, takže dosti má práce světská moc je krotiti, bráníc jedněm proti druhým násilně si vésti; neboť ty roty jsou tak zkažené nepravostí, aby jedny druhé kazily a břemenem jim byly a zisk svůj ve škodě ostatních viděli." (Síť víry, Praha 1950, s. 232)

Já však jehovisty respektuji, akorát s radikálním pacifismem (Chelčický, Tolstoj) tak úplně nesouhlasím a postoj, že armáda je vždy dílo ďáblovo, je podle mně teologicky mylný. Pokud slouží k obranným účelům, její existence je ospravedlnitelná.

Mně je zase sympatičtější Chelčický a Tolstoj než armádní kaplanství a než jehovisté. Vůči jehovistům se chovám pokud možno neutrálně, i když je mi na jejich organizaci leccos důvodně protivné (např., že jejich ústředí všelijak mlží). Nenapsal jsem, že armáda je dílo ďáblovo, to by bylo zavádějící, volil bych jemnější výrazivo. Mluvit o tom, že je něco teologicky mylné, by si žádalo nějaký důvod. A také obranné účely jsou problematické, jak o tom uvažoval již jmenovaný Petr Ch. Pacifismus je zase škatulka a škatulkismus moc nemusím. Ale vzato kolem a kolem, berte to prosím tak, že z provokativního podnětu se dá docela svěže myslet, i když podnět může být pár set let stár.

Pokud je mi známo, tak Pavel Ruml dělá vojenského kaplana v nemocnici ve Střešovicích, pokud není na misi

A jéje, to jsem tomu dal, když jsem tady přidal odkaz na www.kaplani.army.cz. No nic musím se taky pustit do diskuse. Jsem už skoro dva roky kaplanem 7. mechanizované brigády v Hranicích. V Hranicích jsem působil 7 let jako farář. Do armády jsem šel, protože jsem předsvědčen že to má smysl. Zatím jsou mé zkušenosti velmi dobré. Základní voj. službu jsem absolvoval 1987-1989. Rozdíl mezi armádou tehdy a dnes je obrovský. Už jenom početně: včetně záklaďáků měla tehdy armáda asi 270 000 lidí. Dnes jsme na nějakých 25 000 vojáků. Naprostá většina dnešních vojáků jsou úplně normální kluci (a holky), kteří mají své rodiny, své problémy. Co je to "zelený mozek" to vím dost dobře, ale takových dnes v armádě moc nenajdete. Jistě, v každé skupině lidí najdete blbce, ale dovolím si tvrdit, že armáda nevybočuje z průměru naší společnosti. O tom mě mimo jiné přesvědčuje i tato diskuse. Pro Pavla Juna: Pavle, nevím na jaké "pastorální konferenci kaplanů" jsi byl, ale já si naopak setkání nás vojenských kaplanů docela užívám, je to dobrá parta a zejména její ekumenický rozměr je obohacující. Srovnání s PŠM silně pokulhává, to snad opravdu nemyslíš vážně… A stavět svůj názor na smysl existence kaplanů v armádě na jediné odpovědi, která je evidntně vytržená z kontextu (a možná byla vyřčena s nadsázkou) také není moudré. Já smysl svého působení v armádě vidím zejména v tom, že vojáci za mnou mohou přijít a svěřit se svými problémy (a oni mnozí přicházejí) a mohou vědět, že já je vyslechnu, pohovořím s nimi, nesu jejich problémy, modlím se za ně (někdy i s nimi). Většinou se setkávám s příznivými reakcemi na službu kaplanů v armádě (od vojáků) a zejména ti, kteří se setkali s kaplanem v misi, na ně moc hezky vzpomínají. Konkrétně jsem se setkal s vojákem, který byl v misi s Vaškem Hurtem a změnilo to jeho vnímání církve a církví (samozřejmě k dobrému). Příkladů by jistě bylo více. Já se chystám od 15.7. do mise v Kosovu, až se vrátím jistě budu moci přinést další zkušenosti.

Proč by armáda měla mít kaplany, když nejsou v nemocnicích? Armáda si sama kaplany vyžádala, byla to armáda, která kaplany chtěla a církve reagovaly jejich vysláním. To, že jsme zároveň vojáci z povolání je v situaci naší armády dobré, protože nás vojáci vnímají, že jsme jedni z nich, nevnímají nás jako faráře. V naší ateizované společnosti je to výhoda. Nemocnice by jistě kaplany také potřebovaly, ale zatím nejsou schopné je zaplatit a s dobrovolnickou prací je to v naší círvi bledé. Armáda a vězeňská služba mají výhodu v tom, že když se něco dobrého podaří prosadit "nahoře", dá se to relativně rychle realizovat v celé organizaci. Zatím je nás 21, a potřebujeme další kaplany … kdo s farářů se cítí ?

Roman Lukáš

Naopak Pavel Jun má pravdu. To, že armádní prostředí ovlivňuje faráře a ne naopak svědčí i příspěvek vkladatele linku.

A že vojenský kaplan obhajuje duchovní službu v armádě? Kapři si přece nevypustí rybník.

Každé prostředí, ve kterém se člověk pohybuje, ho také ovlivňuje. To je snad jasné. Farářské prostředí ovlivňuje faráře - to jsem poznal, když jsem najednou musel kázat pro lidi - vojáky, kteří o církvi vůbec nic nevěděli. Jak říct evangelium tak, aby to pochopili bez té naší církevní hantýrky. Určitě mě vojenské prostředí ovlivňuje, snažím se o to (s Boží pomocí), aby to ovlivnění bylo positivní a aby těch negativních prvků bylo co nejméně. Samozřejmě to určité napětí mezi oběma světy - vojenským a duchovním - existuje a je to pro nás vojenské kaplany výzva, jak obstát - před Bohem i před lidmi.

Jen doufám, že Ivana Klinského při jeho názorech vede touha po pravdě a ne osobní nevraživost či závist.

dovolím si citovat Ronama Lukáše: "Jistě, v každé skupině lidí najdete blbce, ale dovolím si tvrdit, že armáda nevybočuje z průměru naší společnosti. O tom mě mimo jiné přesvědčuje i tato diskuse."

Kdyby Kristus odsuzoval profesionální armádu a vojáky, tak by se asi těžko bavil se setníkem z evangelií. Podobně můžeme poukazovat na setníka Kornelia, ke kterému Pán poslal ap. Petra. Navíc Pavel o podobných "zdánlivě odsouzeníhodných" částech společnosti napsal toto: "…A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost…" A Kristus o podobných "hříšnících" v Matoušově evangeliu říká: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království."

V této diskusi jsem vnímal postoj k vojákům ne nepodobný tomu, který měli farizeové a zákoníci k celníkům a nevěstkám. Nebo se mýlím? :)

Kristus se "bavil" s celníky, hříšníky, nevěstkami. Ale nestal se "jedním z nich". To je oč tu běží v prvé řadě.

Blci v této diskuzi jsou patrně myšleni diskutující nesouhlasící s duchovní službou v profesionální armádě. Ovšem nejde o blbce = člověka s nízkým IQ. I inteligentní lidé mohou být blbci (a dát se do armády), to není otázka vzdělání.

Tak jo. Tak jsem blbcem = bláznem pro Krista, který si myslí, že stát se vojákem apriori neznamená stát se hříšníkem. A pokud jsem narážel na diskutující, tak za blbce považuji člověka, který není ochoten naslouchat druhé straně a jejím argumentům. Dialog znamená snahu obou stran dojít k nějakému závěru naslouchaje názorům druhého a ochotu připustit, že můj názor nemusí být ten nejsprávnější. Jsem ochoten diskutovat ne vést "zákopovou válku", kdy jeden po druhém "hází" argumenty aniž je ochoten slevit ze svých posic.

milý FTA, já když sloužím bezdomovcům, taky se nestanu jedním z nich! Ale když jim chci efektivně sloužit, tak pro ně musím mít porozumění, chápat jejich problémy, vnímat naše společné lidství - čili novozákonně "být jim bližním". To je to, oč tu běží!

Jak bych mohl zvěstovati evangelium, kdybych nerozuměl cílové skupině, ke které mě Hospodin posílá? Jak snobské by bylo moje křesťanství a moje pojetí zvěsti o spáse, kdybych se za choval jako oni bratří, které napomíná ap. Jakub ve svém listě: "Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá."

Zrovna tak bychom byli evangelíci (čili milovníci Kristova evangelia) jenom na papíře, kdybychom hovořili na církevních sněmech o misii a v praxi se cílovým skupinám (které o misii stojí - např. armáda) vyhýbali. Protože třeba nesplňují naše představy o cílové skupině. Nebo se zase mýlím? :)

No, o to právě jde, vojáci vás nevnímají jako faráře, já vás nevnímám jako faráře, P.Jun a Ivan Klinský vás nevnímá jako faráře (a s nimi celá řada dalších). Jste jedním z vojáků, armáda si vás vyžádala…tak nějak nevidím nic nadsazeného na tom, co citoval P.Jun, že tam je tabulkově nějaké místo… Vy jste prostě voják, který má "shodou okolností" funkci kaplan, tak mi není jasný, co s tím má společného církev, vždyť je jedno, jestli křesťan s funkcí například psovoda bude jakožto jeden z nich mezi vojáky působit nebo ne? To by pak musela církev přebírat záštitu nad jakýmkoliv takovým člověkem.

Tak to je právě špatné pochopení věci. Kdybyste si kliknul na odkaz www.kaplani.army.cz, tak byste se mohl dočíst, jak duchovní služba vznikla. Že před 11 lety se dohodly církve sdružené v ERC a ČBK s ministertvem obrany o zřízení Duchovní služby v AČR. Je tam také dost odkazů na funkční náplň kaplanů atd. Církve reagovaly na výzvu armády (a samy to cítily jako dobré a potřebné) a začaly hledat vhodné kandidáty do této služby. Někteří kněží a faráři a také kazatelé z různých církví (ŘK, CČSH, ČCE, CB, CASD) se rozhodli, že přijmou povolání do této služby. Kněží zůstávají kněžími, faráři zůstávají faráři (v naší církvi máme statut celocírkevních kazatelů vyslaných do mimocírkevní služby stejně jako jiní faráři, kteří byli vysláni třeba k práci v ČRo nebo ČT). Při bohoslužbě vyslání vojenského kaplana jsou přítomni jak zástupci ERC tak ČBK a obě tak vysílají kaplana do služby v armádě. Já se jen tak nerozhodl, že vstoupím do armády a budu kaplanem, tak jednoduché to není. Musíme splnit celou řadu podmínek (zdravotní, fyzické atd.) stejně jako všichni ostatní, co se hlásí do armády, ale zárověň musíme splnit i další podmínky a to je třeba ukončené VŠ theologické vzdělání, minimálně dvouletá praxe v církve a hlavně doporučení jak vlastní církve tak i ČBK (České biskupské konference) v případě prostestantů a katolíci zase musejí mít doporučení od ERC. A to, že mě někdo nevnímá jako faráře, to mě až tak moc netrápí. Já prostě farář jsem. Sloužím kázáním dvakrát do měsíce u nás v Hranicích v mém bývalém sboru, celkem pravidelně (i když ne každý týden)i v kasárnách a při jiných příležitostech. Třeba teď je na www.army.cz článek s názvem "Žádná mise není snadná" a tam jsou i fotky z bohoslužby před vysláním do mise v Kosovu. Tam budu mít bohoslužby každou neděli v kapli na základně Šajkovac. Snad jsem trochu víc osvětlil působení kaplanů v armádě.

Vážení diskutující, zdravím Vás ze své 3. vojenské mise - z Kosova. Diskuse jsem si všiml shodou okolností a se zájmem ji pročetl. Nemohu do ní už vstoupit tak, abych reagoval na vše co zaznělo a diskusi vyžaduje. Dokonce jsem váhal, zda do ní vstupovat. Ale zkusím to a omlouvám se za délku příspěvku.…

Místo úvodu – demokratický stát ze svého středu vybírá muže a ženy, kteří se cvičí v používání zbraně tak, aby ji mohli a uměli na obranu svou, své vlasti a svých blízkých použít i za cenu, že přitom zabijí nepřítele či agresora. Společnost si uvědomuje náročnost těchto profesí a proto se obrací i na církve, aby v osobě duchovních s takovými lidmi byli a pro ně pracovali. Pokud by se Vám stalo, že by někdo zastřelil Vaše dítě, ač na blízku byl ten, kdo ho měl ochránit, budete se nadosmrti zlobit na policii či armádu, že špatně konala svou práci.

1. Mám radost, že se o naší Duchovní službě v armádě (dále DS) hovoří. Dlouho kolem ní – právě v ČCE – panovalo ticho; dlouho ten, který byl za ČCE pověřen jejím budováním – br. Jaromír Dus – sháněl zájemce o ni. 2. Jsem už téměř nejdéle sloužící kaplan – pamatuji začátky této služby, její výšiny i propasti. 3. Její existenci považuji za dar z nebes souvisejí s darem svobody, která přišla po r. 1989. 4. Raduji se, že tato svoboda nám také umožňuje svobodně zveřejňovat jakékoli své názory a svobodně diskutovat. 5. Byl jsem na vojně za socialismu – podobně jako P. Jun. Přestože absolvent VŠ, šel jsem na dva roky, daleko od domova; jako farář jsem vojnu končil třemi stáními u vojenského soudu. Žalobu proti mně rozpracovala voj. kontrarozvědka. 6. Do novodobé DS jsem nastoupil v době, kdy v armádě ještě sloužili vojáci základní služby. Po zrušení základní služby smysl existence kaplanů v armádě nebyl zpochybněn, ba naopak. 7. Do armády jsem nešel kvůli penězům (z 9 tis. farářského platu jsem měl po nástupu skočit na 14 tis., ovšem spojených s celotýdenním odjížděním do práce. Dnešní voj. plat je průměrným ve státní službě – atraktivní je pouze díky tzv. příspěvku na bydlení – myslím, že kromě poslanců nikdo nic takového u nás nemá. Duchovní mají dotované služební bydlení na farách. Platy duchovních od r. 1989 jsou stále ubohé – není to vina armády, ani voj. kaplanů – může za to stát a církve – a protože jsme demokratickou společností, tedy každý z nás, kdo se v tom nijak neangažoval, aby věci změnil..).. Nadstandardním příjmem vojáka je plat v zahraniční misi. Snad na každé z mých besed pro veřejnost (bylo jich víc než sto) po mých misích na to přišla řeč. Vždy k tomu říkám jediné – ty peníze jsou těžce vydělané; jsou velmi zasloužené. Zkuste si to, běžte si je tam vydělat… 8. Každé pracovní prostředí člověka ovlivňuje. Je mi líto, že můj kolega Pavel Jun, blízký člověk osobně i teologicky, o nás získal a udělal si tak špatný obrázek na základě ojedinělé zkušenosti. Naše odborná shromáždění (sloužící mj. ke vzdělávání, stejně jako pastorálky civilních farářů) mají velmi dobrou úroveň vzdělávání a kvalitativně bývají lepší než pastorálky (pastorálek jsem se účastnil jako farář v civilu patnáct let; vojenských teď dalších deset). Pokud jde o vliv výkonu farářského povolání na „mozky“ duchovních, je také veliký (je to náročné povolání, v náročném prostředí s mnoha riziky). Záleží na osobnosti každého duchovního, aby jej zvládl. Ne každý obstojí. Stejně jako ne každý voják se umí vyrovnat se „zelení“ na úrovni. 9. V diskusi mi trochu pokulhává problém státu a církve. Myslím, že poukazem na historickou zkušenost „oltáře a trůnu“ srovnáváme nesrovnatelné – dnešní demokratická společnost nepředstavuje stát v té podobě, jak mu rozuměly věky dávno před námi; její podobu každý z nás nějak vytváří. Jde-li o demokracii, tedy také o spoluzodpovědnost. A církev už je snad také jinde… V tomto kontextu vás jistě bude zajímat, že jsem se jako kaplan účastnil války proti Iráku (Enduring freedom 2002/03), a že mě a všechny další naše vojáky svým mandátem do ní poslal parlament ČR. V té době v něm zasedal mj. další evangelický farář Svatopluk Karásek…Sváťa mě poslal do války … Posléze se ukázalo, že šlo o válku založenou na lži, a že byla špatně vedená. Nicméně alespoň zbavila svět jednoho tyrana. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem… Konstatuji, že dnešní svět je velmi složitý a že zjednodušování - i v diskusi o voj. kaplanech – nejsou k ničemu – jen zraňují svou …jednoduchostí. 10. Práce v armádě mi umožnila získat jedinečnou praxi v pastorační práci. Nikde jinde a jinak se taková nedá získat. 11. Armáda mě vyslala pracovat dva měsíce pro filmový štáb. Myslím, že jsem byl prvním farářem v ČR, který byl kaplanem pro tuto profesní skupinu lidí. Moje práce byla tehdy velmi kladně hodnocena. 12. V r. 2006 jsem přešel do Ústřední vojenské nemocnice do Prahy (ÚVN). Zatímco civilní nemocnice se těžce seznamovaly a zvykaly si na představu, že by měly mít duchovního mezi svými zaměstnanci; zatímco nijak neorganizovaní duchovní jako jednotlivci těžce a často neefektivně se probíjeli do přízně ředitelů nemocnic a nabízeli svou službu - armáda mě vyslala do ÚVN, ÚVN mi poskytla kancelář, PC a telefon a „řekla“ – dělej zde faráře, kaplana. A za půl roku, za rok a pak každý čtvrtrok si nekompromisně nechala a nechává předložit statistiku mé práce. (Celým příspěvkem nehájím jako kapr svůj rybník – naše existence se v náročném světě práce může obhájit pouze svými pracovními výsledky. Za medové řeči a sladký pohled nás fakt nikdo zaměstnávat nebude ani den). 13. Během služby v AČR se cítím velmi platný a „využitý“. Mohl jsem pomoci mnoha lidem, kteří by se ve svém trápení a nouzi k duchovnímu nikdy nedostali a duchovní k nim také ne. Často jsem prožíval a prožívám úžasné uspokojení práce, zvláště proto, že pracuji pro tzv. „nevěřící“. Oni umí být velmi vděční a svou radost z přijaté pomoci také projevit. Pokud mi může někdo z civilních duchovních něco závidět, pak je to přesně toto. Práce na faře, na sboru – velmi často těžká a frustrující - podobné uspokojení málokdy nabídne. Také kvůli chybám duchovních si jí lidé ve sborech ne vždy váží… a tedy ani uznání nedávají příliš najevo. Také občas říkám, že evangelíci jsou rozhýčkaní a přejedení toho nejlepšího, co se jim může dostat – tedy z Božího Slova. Častým opakováním nám jeho vzácnost a krása příliš zevšedněla…. 14. Spoluzakladatel duch. služby v AČR br. Jaromír Dus očekává, že v budoucnosti bude praxe v armádě pro duchovní velmi prestižní, protože bude zlepšovat jejich rating na „duchovním pracovním trhu“ . Už máme dvanáct bývalých vojenských kaplanů, kteří se vrátili do církevní práce, někteří do vysokých církevních funkcí. Zdá se, že církve s návratem těchto „zelených mozků“ neměly problém. Dokonce se zdá, že naopak některé „návyky“ získané na vojně mohou být velmi platné v každé civilizované lidské společnosti a tedy i v církvích – např. chodit včas ))… 15. Velice se těším na sbor. Doufám, že míra zeleně v mém mozku nějaký neodradí, aby mě zaměstnal. Možnost pracovat v Duchovní službě Armády České republiky pro sebe považuji za dar nebes s vděčností, že jsem k ní byl povolán stejným způsobem, jako k práci faráře ČCE – tedy povolán Pánem církve.

Jsem velmi rád, že jako farář tč. zaměstnaný organizací, v které musí většina lidí používat k výkonu svého povolání zbraně, Vás mohu pozdravit Kristovým pozdravem Pokoj vám. Vyřizoval jsem jej i tuto neděli na naší základně vojákům, s kterými jsem slavil Večeři Páně.

V úctě Pavel Ruml

PS: …další info o voj. kaplanech najdete např: Evangnet > Texty > materiály > on-line knihy; nebo stačí na Gooogle zadat jméno některého z kaplanů a najdete pod ním určitě dostatek materiálů k odpovědnému studiu fenoménu DS – nikdy jsme se před médii ani veřejností se svými názory neskrývali…..

no…jsem rád, že se konečně do diskuze zapojil někdo z Moravy, kdo taky o kaplanství "něco bližšího" ví…a že je to někdo, koho alespoň od vidění trochu znám…Hospodinův pokoj všem do Kosova posílá Daggie :)

Milý Pavle Rumle,

jsem rád, že někdo do diskuse přispěl obšírně a na základě vlastní zkušenosti. S tím, kdo takto píše, bych neměl sebemenší potíž jít na pivko nebo kafe (nebo ho pozvat na besedu do sboru, na což si pamatujeme), i když se s jeho postojem dalece rozcházím.

Není to proto, že bych chtěl pošpiňovat jeho snahu a přispění druhým v existenčních obtížích, nýbrž proto že válka je zlo a biblické dějiny směřují k eliminaci náboženského angažmá v ní. Pokud je někdo do války vtažen jako napadená strana, může být považována za tu, která vede "spravedlivou válku" (ovšem všechny strany mají zato, že spravedlnost je na jejich straně..), ale ať už za to může či nemůže, páchá zlo. Takové prostě jsou lidské pořádky.

A nejinak tomu je i v případě demokratických systémů, které jsou pro mnoho lidí nezpochybnitelnou hodnotou. Nemá však trochu hlubší kořeny to, že kolikrát se v nich k moci dostali lidé, kteří si začali dělat až příliš, co chtěli? George Bush je jen jedním extrémem. Po tolika mrtvých těžko mluvit o nějaké osobní odchylce. Házením kamením bych tu neargumentoval. A jaký prostor k spoluodpovědnosti jako demokratické ctnosti mi Trvalá svoboda poskytuje? Sice bych si dělat vojenského kaplana dělat netroufl, chodil jsem kdysi na vojenský výcvik na VŠ a bylo mi z toho na nic (na armádní zelenou nejsem s to se na rozdíl od kaplanů adaptovat), ale troufl jsem si jinde a jinak - prostě nikdo nemůže všechno. Když ale čtu, že farář posílá faráře do války, už to vypadá jako posvěcování války. Představa duchovního pracovního trhu mi taky nejde pod fousy.

Nějak mi obecně schází biblická argumentace, která jako by se pro vyprávění lišky chválící svůj ocas ani nehodila. S tou liškou to nemíním jako nadávku - dneska jsou prostě lidé vedeni k tomu, aby vytvářeli pozitivní prezentace a sebeprezentace - a od armádního kaplana nebudu nikdy ani očekávat, že bude armádu kritizovat nebo na ni nadávat.

Honí se mi hlavou ještě další věci, ale raději skončím.

Samozřejmě kaplanům přeji, aby se ve zdraví vrátili.

Celá diskuse působí jako (typicky internetově) bezvýchodný střet antimilitaristů a zastánců kaplanské služby. Jak to v internetových diskusích bývá – nikam se neposouvá a všichni jsou víc a víc zakopaní ve svých názorech. V názorech druhého najdou slabinu a do ní se opřou, vydechnou si a čekají na další slabinu. Když tak právě toto je mimochodem projev zmíněné „blbosti“. Myslím, že nemá smysl v této diskusi pokračovat.

Když armáda pozvala duchovní do svých služeb, tak tam šli, to tak je. Církev by rozhodně odtud neměla pro Kristovu věc nic čekat (a jsem si poměrně jist, že ani nečeká). Nevkusné jsou neurčité barvotiskové ilustrace (jak velký že smysl existence kaplanů má) a velmi pokulhávající jsou srovnávání jejich situace s Ježíšovou a celnickou a setnickou…

Proti tomu by se církev měla ale velmi třást obavami a být velmi opatrnou, neb se tak ocitá na zaminovaném poli společensko politických kolbišť. V tom má bezesporu FTA pravdu. O mechanismech moci něco víme… Leccos se může stát a co potom? To vůbec není strach z ušpinění.

Diskuse nás mohla jen upozornit na potíž, která je s pravdivostí. Kaplani přesvědčující o smysluplnosti své práce mi připadají poněkud „mimo mísu“ a trochu nebezpeční. Protože lze tušit přesmyčku: na toto místo většinou (dovoluji si odhadnout a leckteré znám) nenastupovali z idealistických pohnutek, nýbrž jako na docela běžné dobře placené místo úkrokem z farářské práce, kterážto bude patrně dost frustrující. Nic víc za tím většinou asi není. To je prostá pravda kaplanské služby. Nic proti tomu, jen není potřeba kolem toho pokusů o hluboké zdůvodnění, které se míjí s pravdivostí.

Kaplani jsou v armádě. Nu což. Křesťané v těžké a nebezpečné situaci. Jsou tam dost z vlastních důvodů a rozhodně z vlastního rozhodnutí. Bůh jim pomáhej.

Tohle se mi líbí (i když jinak mi předchozí příspěvek nesedí - to je ale asi jen můj názor):

"Kaplani jsou v armádě. Nu což. Křesťané v těžké a nebezpečné situaci. Jsou tam dost z vlastních důvodů a rozhodně z vlastního rozhodnutí. Bůh jim pomáhej."

A vo vo tom to asi v dnešním českém křesťanstvu je. Dovolím si tedy parafrázi:

"Diakoni jsou v sociálních službách. Nu což. Křesťané v těžké a nebezpečné situaci. Jsou tam dost z vlastních důvodů a rozhodně z vlastního rozhodnutí. Bůh jim pomáhej."

To je asi i můj případ. Proto jsem se zřejmě tak vehementně zastával kaplanů. A tož tak…

No já nevím, daggie, mě to moc srovnatelné nepřijde. Ony ty sociální služby tak nějak k tomu křesťanství od počátku patří a (ačkoliv tím kaplany asi naštvu), je to práce ke které je potřeba mít opravdu srdce a přijde mi, co se duchovní a duševní angažovanosti mnohem náročnější než práce vojáka s funkcí "kaplan". A to nemluvím o nesrovnatelnosti gáže v sociálnách službách a v armádě :-)

Takže přece jen je to o penězích (nebo o závisti)? Kdyby pracovali kaplani v armádě zadarmo, pak by to bylo v pořádku, že ano. Velmi bych přál všem, kdo se strají o lidi s různým postižením nebo sociálně slabé, staré, nemocné atd. aby za svou práci měli spravedlivou odměnu. Myslím, že mohu srovnávat. Už jsem pracoval jako pomocný sklářský dělník, pracovník uklízecí firmy, externě pro Diakonii, jako městský strážník v Praze a také jako farář. Každá práce, pokud ji člověk chce dělat dobře (a křesťan by měl "Koloským 3:23  Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu") vyžaduje určité dovednosti, úsilí a také to "srdce". Nelze srovnávat jen profese, ale je potřeba srovnávat konkrétní lidi na konktrétních místech. Paušálně to zkrátka nejde (tedy pokud člověk chce být ve svých soudech poctivý). Flákat se člověk může v armádě i v Diakonii, ale v armádě mu to nebude procházet dlouho. Takového se rychle zbaví. Obecně mají neziskovky problém najít kvalitní lidi. Platí, že "za málo peněz málo muziky", čest výjimkám, nadšencům a nezištným lidem, kteří pracují dobře za málo peněz. Stát by určitě měl zvýšit platy pracovníků v těchto oblastech. Zaslouží si to. Ale pokud chcete diskutovat ve věcné rovině o působení vojenských kaplanů v armádě nebavme se o penězích.

Takže přece jen je to o penězích! Ostatně bys jinak byl někde jinde, na sboru, v Diakonii nebo smysluplnější práci. Je to samozřejmě Tvoje rozhodnutí, na které máš právo. Jen proč z toho dělat zásluhu? Asi sám cítíš, že to je s otazníkem, jinak bys o tom nepsal. (P.S.: S tím srdcem xvejvody je to pravda. Vojenský kaplan nemůže mít ve hře tak srdce, protože je na jedné straně boje. A co protivníci, nepřátelé…).

Zdravím, tato diskuze je již delší dobu neaktivní, ale nedá mi to se neozvat. Chci ČCE poděkovat za kaplany v armádě. Právě s jedním z vašich farářů sloužím v Afghánistánu. Kaplana tu k osobním rozhovorům využívají nejen křesťané. Nebýt onoho kaplana, nebylo by ani nedělních bohoslužeb, které tu pro nás pravidelně pořádá. Ano, asi vás to některé překvapí, ale i vojáci mají duchovní potřeby a i mnozí oni věří v Ježíše Krista a snaží se svou práci konat ve shodě s evangeliem. Občas sedávám u oběda i s vojáky z jiných západních zemí - snad skoro všichni se před jídlem modlí a děkují Bohu za svobodu. (Mezi českými vojáky je křesťanů bohužel méně.) Války jsou beze sporu nesmírné zlo (jsem si velice dobře vědom o čem mluvím) a svoboda veliký dar, není proto naší povinností čelit zlu a bránit svobodu? Ještě mi dovolte malou poznámku. AČR je dnes zcela jinde, než bývala ČSLA, proto nás prosím nesrovnávejte s vojáky z povolání, které si pamatujete ze své základní služby!

Svoboda je jistě velký dar, jste si jistý že Euro-americký kapitalismus je jejím nositelem a garantem? Nebojují talibánci a al-kajdá taky za svobodu? Která svoboda je ta pravá? Opravdu máme šířit naše pojetí svobody na druhém konci světa? A ještě jedna otázka "na tělo". Opravdu bylo vaším prvotním a hlavním motivem, proč jste se stal vojákem "hájení svobody". Nebyly to spíš peníze a touha po dobrodružství? Lidí s druhým motivem znám celou řadu, o nikom s tím prvním nevím.

Talibánci za svobodu rozhodně nebojují - možná za svobodu ve svém pojetí, ve kterém ovšem není místo pro ostatní. Jsem velice vděčný statečným vojákům, kteří nasazují své životy při boji proti islamistům. Ohledně jejich motivů - ty bude hodnotit někdo jiný (stejně, jako motivy nás všech). Položím však jinou otázku: Co za druhé světové války - měli naši dobrovolní bojovníci (např. letci) zůstat doma, společně s ostatními zápecníky? Měli proti Hitlerovi bojovat? Tehdy také někdo mohl relativizovat "anglo-americké pojetí svobody".

Sám říkáte, že Talibánci mají jiné pojetí svobody než my, ikdyž podle vás to žádná svoboda není. Já mluvím o importu euroamerického pojetí svobody. V něm je místo pro ostatní? Proč USA podporovaly latinskoamerické diktatury. Proč podporovali pád sandinovců v Nikaraguji například? Protože se dopustili takových zločinů jako že se všem začalo dařit líp,že zvýšili gramotnost z 40% na 90? Svoboda pro americkej kapitál. Jděte se s takovou svobodou vycpat..

Zahraniční vojáci přece v Afghánistánu nejsou kvůli svobodě Talibanu. Jsou tam kvůli svobodě lidí u nás, aby v New Yorku nebo v Madridu nebo v Londýně nebo kdekoli jinde nehynuli lidé, kteří mají jiné pojetí svobody než to tálibské. Taktéž tam mohou být kvůli svobodě Afghánců, což opět není totéž co Taliban. A ač jsem tam nebyl, troufám si tvrdit, že Taliban zaváděl a zavádí v Afghánistánu něco, co je v příkrém rozporu s tamním pojetím svobody.

Co se týká zahraniční politiky USA, nevím nic o sandinovcích v Nikaragui. Ale něco vím třeba o Mubárakovi a Egyptu a jasmínové revoluci. Na tomto případu bychom si mohli uvědomit, že ačkoli bychom rádi podporovali demokratický režim, neměli bychom ho podporovat, pokud usiluje o naše zničení. Ano, pokud máme naprostou převahu, můžeme u svých sousedů a kdekoli ve světě podporovat jednotlivé strany jen podle jejich idejí. Ale jestli takovou převahu nemáme, je třeba jednat pragmaticky. A NEBO se rozhodnout pro postup podle staré jednoty bratrské či menonitů a jednoduše se nebránit. Když nás vyženou, odejít, když nás pozabíjí, nepozvednout zbraň. To je ale cesta, kterou si může někdo svobodně vybrat, ale neměl by ji nutit tomu, kdo s ní není srozuměn.

Poslední poznámka se týká motivace člověka, který chce sloužit v zahraničních misích v armádě. Líbí se mu zbraně? Asi ano. Má rád dobrodružství? Chce peníze? To vše jistě ano. Ale přece i chirurg dostane peníze a adrenalin a speciální vybavení, a přece mohu říci, že chce pomáhat lidem. A když může chtít pomáhat chirurg, může bojovat za svobodu i voják; ale kolik chirurgů a vojáků chce pomáhat a kolik je jich jen na prachy, to nevím, neb žádného neznám. Hezký nový rok.

No, tak za prvé: já neříkal že je někdo kvůli svobodě talibanu. Mluvil jsem o tom, že euramerické pojetí svobody je jedna věc a talibanci mají zase své, kde bere auroamerická civilizace jistotu, že její pojetí je to správné a že ho máme importovat po celém světě. A to s ohledem na to, že ve jménu svobody jsou podporovány diktatury, likvidovány demokraticky zvolené vlády a většina těch zásahů nevede ani ke svobodě v našem pojetí. Co to je za nesmysl, že někdo brání naší svobodu na druhém konci světa? Jestli si myslíte, že nás válečný konflikt v Afghánistánu ochrání před teroristickými útoky, tak jste spadl z višně :D Vaše srovnání chirurga a vojáka, kteří mají zcela opačné cíle - jeden životy a zdraví zachraňuje a druhý je bere, je hodně mimo mísu. Jinak já jsem onehdy sloužil jako záklaďák u jedné řekněme elitní jednotky, kde to pár lidí tzv. podepsalo a sorry, na rozdíl od vás vím co to bylo za lidi. Nic proti nim, ale oni opravdu nefilosofovali o nějaké svobodě, byli to namachrovaný frajírci s tohou se výřádit, vychlastat, zasouložit…Nemluvě o tom, že armáda je založena na totální nesvobodě a žádoucí je, aby lidi co tam jsou prostě plnili rozkazy a pokud možno nepřemýšleli. Jo a na vojně jsem opravdu nebyl za ČSLA.

V mnoha věcech máte pravdu: za svobodu se schovalo a schovává ledacos a politika západního bloku po 2. světové válce se dopustila řady chyb, omylů a podlostí. Ale mám za to, že chyby nebyly jen v použití síly, ale také někdy v jejím nepoužití. (Kambodža např. po vietnamské válce)

Otázka, zda někdo může bránit naši svobodu na druhém konci světa: a kde jinde bychom ji měli bránit? Naše obrana je založena na členství v NATO. Většinu vojenské síly této aliance tvoří jednotky jednoho státu, USA. Máme tedy jinou možnost, jak zajišťovat fungování této organizace, než účast v zahraničních misích? Samozřejmě nás to neochrání před teroristickými útoky, ale to taky není pro nás zásadní nebezpečí; ale zůstat ve východní části středoevropského prostoru bez obrany, to je hazard jak Brno.

Co se týká povolání vojáka, jeho prvním cílem není brát život, ale život chránit. (Byť podle K. Čapka "porazit nepřítele znamená přinutit ho, aby byl mrtev.") Ale já v armádě narozdíl od Vás nebyl vůbec, takže je to zas jen teoretické.

Ano, Ondro, proč se nepoužila síla v Kambodži nebo ve Rwandě? Protože to nebylo v americkém zájmu :D. Paradox je, že zvěrstva v Kambodži nakonec zastavily Vietnamské tanky. Jinak je otázka jestli členství v NATO nás chrání nebo z nás naopak dělá cíl :D a další otázka jestli by bylo v Americkém zájmu v případě potřeby zasáhnout na naši obranu. Já v armádě byl a jejím cílem je udělat z člověka poslušný a nemyslící nástroj schopný udělat cokoliv..trvalo mi několik měsíců než jsem zas začal uvažovat normálně. Ale jinak nic ve zlým, Ondro, jako jednoho z nejkultivovanějších a poctivých diskutérů na tomto fóru si vás i vaší ženy vážím.