Problém vojenských kaplanů má jistě víc rovin. Pro mě jsou důležité tyto otázky: - byl jsem na vojně, byl jsem tam po VŠ dva roky, do světa vojny jsem nahlédl do hloubky. Je to svébytný svět, s vlastními zákony, atmosférou… Odolat mu, zůstat „normální“ je velmi těžké (pokud možné). Proto se říká vojákům „zelené mozky“ a není to nadávka, je to prosté konstatování vlivu, který má vojenský svět na všechny, kteří do něho spadnou. Bohužel se to stane i kaplanům. Bolestivě jsem si to uvědomil, když jsem měl to „štěstí“, že jsem se dostal na „pastorální konferenci kaplanů“. Připadal jsem si opravdu jako na PVS (politicko výchovná světnice) na vojně… Řeči a všechno okolo. „Mazáci“… To je obava a moje tušení: Ne kaplani mají vliv na zlidštění vojenského světa, ale naopak. - druhou otázkou je otázka smyslu existence kaplanů v armádě. Jeden kolega na pastorální konference na otázku po smyslu své existence na misi (! – nejen v kasárnách) odpověděl: „na vojně se na to nikdo neptá, je tam kolonka „vojenský kaplan“, má tam být, tak tam jsem…“ (Domyslete, prosím, tuto odpověď, do konce).

- a třetí otázka: proč by armáda měla mít kaplany, a proč nejsou v nemocnicích, kde by udělali tolik smysluplné práce (když už ne u záchranářů).