Duchovní služba měla smysl do doby povinné vojenské služby, kdy na vojnu museli normální lidi. S profesionalizací armády se změnila struktura lidí v ní působící. Ti jsou tam dobrovolně, ze své vlastní vůle. Kdo byl na vojně, ví, co jsou profesionální vojáci za sebranku. Kdo nebyl, nepochopí. Církev by měla dát od armády ruce pryč, už jen proto, že role církve a armády jsou ve společnosti na opačných pólech. Pochybuji, že by vznikla plodná debata. "Pro" faráře v armádě nemůže být nikdo normálně uvažující. "Pro" jsou hlavně ti, kterým během jejich duchovního působení v AČR již mozek značně zezelenal. Navíc v internetových diskuzích dochází velice často ke zmatení jazyků, protože za psaným slovem čtenář často "slyší" něco jiného, než autor. Příklady by se našly i na Evangnetu.