milý FTA, já když sloužím bezdomovcům, taky se nestanu jedním z nich! Ale když jim chci efektivně sloužit, tak pro ně musím mít porozumění, chápat jejich problémy, vnímat naše společné lidství - čili novozákonně "být jim bližním". To je to, oč tu běží!

Jak bych mohl zvěstovati evangelium, kdybych nerozuměl cílové skupině, ke které mě Hospodin posílá? Jak snobské by bylo moje křesťanství a moje pojetí zvěsti o spáse, kdybych se za choval jako oni bratří, které napomíná ap. Jakub ve svém listě: "Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá."

Zrovna tak bychom byli evangelíci (čili milovníci Kristova evangelia) jenom na papíře, kdybychom hovořili na církevních sněmech o misii a v praxi se cílovým skupinám (které o misii stojí - např. armáda) vyhýbali. Protože třeba nesplňují naše představy o cílové skupině. Nebo se zase mýlím? :)