Zahraniční vojáci přece v Afghánistánu nejsou kvůli svobodě Talibanu. Jsou tam kvůli svobodě lidí u nás, aby v New Yorku nebo v Madridu nebo v Londýně nebo kdekoli jinde nehynuli lidé, kteří mají jiné pojetí svobody než to tálibské. Taktéž tam mohou být kvůli svobodě Afghánců, což opět není totéž co Taliban. A ač jsem tam nebyl, troufám si tvrdit, že Taliban zaváděl a zavádí v Afghánistánu něco, co je v příkrém rozporu s tamním pojetím svobody.

Co se týká zahraniční politiky USA, nevím nic o sandinovcích v Nikaragui. Ale něco vím třeba o Mubárakovi a Egyptu a jasmínové revoluci. Na tomto případu bychom si mohli uvědomit, že ačkoli bychom rádi podporovali demokratický režim, neměli bychom ho podporovat, pokud usiluje o naše zničení. Ano, pokud máme naprostou převahu, můžeme u svých sousedů a kdekoli ve světě podporovat jednotlivé strany jen podle jejich idejí. Ale jestli takovou převahu nemáme, je třeba jednat pragmaticky. A NEBO se rozhodnout pro postup podle staré jednoty bratrské či menonitů a jednoduše se nebránit. Když nás vyženou, odejít, když nás pozabíjí, nepozvednout zbraň. To je ale cesta, kterou si může někdo svobodně vybrat, ale neměl by ji nutit tomu, kdo s ní není srozuměn.

Poslední poznámka se týká motivace člověka, který chce sloužit v zahraničních misích v armádě. Líbí se mu zbraně? Asi ano. Má rád dobrodružství? Chce peníze? To vše jistě ano. Ale přece i chirurg dostane peníze a adrenalin a speciální vybavení, a přece mohu říci, že chce pomáhat lidem. A když může chtít pomáhat chirurg, může bojovat za svobodu i voják; ale kolik chirurgů a vojáků chce pomáhat a kolik je jich jen na prachy, to nevím, neb žádného neznám. Hezký nový rok.