Vážení diskutující, zdravím Vás ze své 3. vojenské mise - z Kosova. Diskuse jsem si všiml shodou okolností a se zájmem ji pročetl. Nemohu do ní už vstoupit tak, abych reagoval na vše co zaznělo a diskusi vyžaduje. Dokonce jsem váhal, zda do ní vstupovat. Ale zkusím to a omlouvám se za délku příspěvku.…

Místo úvodu – demokratický stát ze svého středu vybírá muže a ženy, kteří se cvičí v používání zbraně tak, aby ji mohli a uměli na obranu svou, své vlasti a svých blízkých použít i za cenu, že přitom zabijí nepřítele či agresora. Společnost si uvědomuje náročnost těchto profesí a proto se obrací i na církve, aby v osobě duchovních s takovými lidmi byli a pro ně pracovali. Pokud by se Vám stalo, že by někdo zastřelil Vaše dítě, ač na blízku byl ten, kdo ho měl ochránit, budete se nadosmrti zlobit na policii či armádu, že špatně konala svou práci.

1. Mám radost, že se o naší Duchovní službě v armádě (dále DS) hovoří. Dlouho kolem ní – právě v ČCE – panovalo ticho; dlouho ten, který byl za ČCE pověřen jejím budováním – br. Jaromír Dus – sháněl zájemce o ni. 2. Jsem už téměř nejdéle sloužící kaplan – pamatuji začátky této služby, její výšiny i propasti. 3. Její existenci považuji za dar z nebes souvisejí s darem svobody, která přišla po r. 1989. 4. Raduji se, že tato svoboda nám také umožňuje svobodně zveřejňovat jakékoli své názory a svobodně diskutovat. 5. Byl jsem na vojně za socialismu – podobně jako P. Jun. Přestože absolvent VŠ, šel jsem na dva roky, daleko od domova; jako farář jsem vojnu končil třemi stáními u vojenského soudu. Žalobu proti mně rozpracovala voj. kontrarozvědka. 6. Do novodobé DS jsem nastoupil v době, kdy v armádě ještě sloužili vojáci základní služby. Po zrušení základní služby smysl existence kaplanů v armádě nebyl zpochybněn, ba naopak. 7. Do armády jsem nešel kvůli penězům (z 9 tis. farářského platu jsem měl po nástupu skočit na 14 tis., ovšem spojených s celotýdenním odjížděním do práce. Dnešní voj. plat je průměrným ve státní službě – atraktivní je pouze díky tzv. příspěvku na bydlení – myslím, že kromě poslanců nikdo nic takového u nás nemá. Duchovní mají dotované služební bydlení na farách. Platy duchovních od r. 1989 jsou stále ubohé – není to vina armády, ani voj. kaplanů – může za to stát a církve – a protože jsme demokratickou společností, tedy každý z nás, kdo se v tom nijak neangažoval, aby věci změnil..).. Nadstandardním příjmem vojáka je plat v zahraniční misi. Snad na každé z mých besed pro veřejnost (bylo jich víc než sto) po mých misích na to přišla řeč. Vždy k tomu říkám jediné – ty peníze jsou těžce vydělané; jsou velmi zasloužené. Zkuste si to, běžte si je tam vydělat… 8. Každé pracovní prostředí člověka ovlivňuje. Je mi líto, že můj kolega Pavel Jun, blízký člověk osobně i teologicky, o nás získal a udělal si tak špatný obrázek na základě ojedinělé zkušenosti. Naše odborná shromáždění (sloužící mj. ke vzdělávání, stejně jako pastorálky civilních farářů) mají velmi dobrou úroveň vzdělávání a kvalitativně bývají lepší než pastorálky (pastorálek jsem se účastnil jako farář v civilu patnáct let; vojenských teď dalších deset). Pokud jde o vliv výkonu farářského povolání na „mozky“ duchovních, je také veliký (je to náročné povolání, v náročném prostředí s mnoha riziky). Záleží na osobnosti každého duchovního, aby jej zvládl. Ne každý obstojí. Stejně jako ne každý voják se umí vyrovnat se „zelení“ na úrovni. 9. V diskusi mi trochu pokulhává problém státu a církve. Myslím, že poukazem na historickou zkušenost „oltáře a trůnu“ srovnáváme nesrovnatelné – dnešní demokratická společnost nepředstavuje stát v té podobě, jak mu rozuměly věky dávno před námi; její podobu každý z nás nějak vytváří. Jde-li o demokracii, tedy také o spoluzodpovědnost. A církev už je snad také jinde… V tomto kontextu vás jistě bude zajímat, že jsem se jako kaplan účastnil války proti Iráku (Enduring freedom 2002/03), a že mě a všechny další naše vojáky svým mandátem do ní poslal parlament ČR. V té době v něm zasedal mj. další evangelický farář Svatopluk Karásek…Sváťa mě poslal do války … Posléze se ukázalo, že šlo o válku založenou na lži, a že byla špatně vedená. Nicméně alespoň zbavila svět jednoho tyrana. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem… Konstatuji, že dnešní svět je velmi složitý a že zjednodušování - i v diskusi o voj. kaplanech – nejsou k ničemu – jen zraňují svou …jednoduchostí. 10. Práce v armádě mi umožnila získat jedinečnou praxi v pastorační práci. Nikde jinde a jinak se taková nedá získat. 11. Armáda mě vyslala pracovat dva měsíce pro filmový štáb. Myslím, že jsem byl prvním farářem v ČR, který byl kaplanem pro tuto profesní skupinu lidí. Moje práce byla tehdy velmi kladně hodnocena. 12. V r. 2006 jsem přešel do Ústřední vojenské nemocnice do Prahy (ÚVN). Zatímco civilní nemocnice se těžce seznamovaly a zvykaly si na představu, že by měly mít duchovního mezi svými zaměstnanci; zatímco nijak neorganizovaní duchovní jako jednotlivci těžce a často neefektivně se probíjeli do přízně ředitelů nemocnic a nabízeli svou službu - armáda mě vyslala do ÚVN, ÚVN mi poskytla kancelář, PC a telefon a „řekla“ – dělej zde faráře, kaplana. A za půl roku, za rok a pak každý čtvrtrok si nekompromisně nechala a nechává předložit statistiku mé práce. (Celým příspěvkem nehájím jako kapr svůj rybník – naše existence se v náročném světě práce může obhájit pouze svými pracovními výsledky. Za medové řeči a sladký pohled nás fakt nikdo zaměstnávat nebude ani den). 13. Během služby v AČR se cítím velmi platný a „využitý“. Mohl jsem pomoci mnoha lidem, kteří by se ve svém trápení a nouzi k duchovnímu nikdy nedostali a duchovní k nim také ne. Často jsem prožíval a prožívám úžasné uspokojení práce, zvláště proto, že pracuji pro tzv. „nevěřící“. Oni umí být velmi vděční a svou radost z přijaté pomoci také projevit. Pokud mi může někdo z civilních duchovních něco závidět, pak je to přesně toto. Práce na faře, na sboru – velmi často těžká a frustrující - podobné uspokojení málokdy nabídne. Také kvůli chybám duchovních si jí lidé ve sborech ne vždy váží… a tedy ani uznání nedávají příliš najevo. Také občas říkám, že evangelíci jsou rozhýčkaní a přejedení toho nejlepšího, co se jim může dostat – tedy z Božího Slova. Častým opakováním nám jeho vzácnost a krása příliš zevšedněla…. 14. Spoluzakladatel duch. služby v AČR br. Jaromír Dus očekává, že v budoucnosti bude praxe v armádě pro duchovní velmi prestižní, protože bude zlepšovat jejich rating na „duchovním pracovním trhu“ . Už máme dvanáct bývalých vojenských kaplanů, kteří se vrátili do církevní práce, někteří do vysokých církevních funkcí. Zdá se, že církve s návratem těchto „zelených mozků“ neměly problém. Dokonce se zdá, že naopak některé „návyky“ získané na vojně mohou být velmi platné v každé civilizované lidské společnosti a tedy i v církvích – např. chodit včas ))… 15. Velice se těším na sbor. Doufám, že míra zeleně v mém mozku nějaký neodradí, aby mě zaměstnal. Možnost pracovat v Duchovní službě Armády České republiky pro sebe považuji za dar nebes s vděčností, že jsem k ní byl povolán stejným způsobem, jako k práci faráře ČCE – tedy povolán Pánem církve.

Jsem velmi rád, že jako farář tč. zaměstnaný organizací, v které musí většina lidí používat k výkonu svého povolání zbraně, Vás mohu pozdravit Kristovým pozdravem Pokoj vám. Vyřizoval jsem jej i tuto neděli na naší základně vojákům, s kterými jsem slavil Večeři Páně.

V úctě Pavel Ruml

PS: …další info o voj. kaplanech najdete např: Evangnet > Texty > materiály > on-line knihy; nebo stačí na Gooogle zadat jméno některého z kaplanů a najdete pod ním určitě dostatek materiálů k odpovědnému studiu fenoménu DS – nikdy jsme se před médii ani veřejností se svými názory neskrývali…..