Milý Pavle Rumle,

jsem rád, že někdo do diskuse přispěl obšírně a na základě vlastní zkušenosti. S tím, kdo takto píše, bych neměl sebemenší potíž jít na pivko nebo kafe (nebo ho pozvat na besedu do sboru, na což si pamatujeme), i když se s jeho postojem dalece rozcházím.

Není to proto, že bych chtěl pošpiňovat jeho snahu a přispění druhým v existenčních obtížích, nýbrž proto že válka je zlo a biblické dějiny směřují k eliminaci náboženského angažmá v ní. Pokud je někdo do války vtažen jako napadená strana, může být považována za tu, která vede "spravedlivou válku" (ovšem všechny strany mají zato, že spravedlnost je na jejich straně..), ale ať už za to může či nemůže, páchá zlo. Takové prostě jsou lidské pořádky.

A nejinak tomu je i v případě demokratických systémů, které jsou pro mnoho lidí nezpochybnitelnou hodnotou. Nemá však trochu hlubší kořeny to, že kolikrát se v nich k moci dostali lidé, kteří si začali dělat až příliš, co chtěli? George Bush je jen jedním extrémem. Po tolika mrtvých těžko mluvit o nějaké osobní odchylce. Házením kamením bych tu neargumentoval. A jaký prostor k spoluodpovědnosti jako demokratické ctnosti mi Trvalá svoboda poskytuje? Sice bych si dělat vojenského kaplana dělat netroufl, chodil jsem kdysi na vojenský výcvik na VŠ a bylo mi z toho na nic (na armádní zelenou nejsem s to se na rozdíl od kaplanů adaptovat), ale troufl jsem si jinde a jinak - prostě nikdo nemůže všechno. Když ale čtu, že farář posílá faráře do války, už to vypadá jako posvěcování války. Představa duchovního pracovního trhu mi taky nejde pod fousy.

Nějak mi obecně schází biblická argumentace, která jako by se pro vyprávění lišky chválící svůj ocas ani nehodila. S tou liškou to nemíním jako nadávku - dneska jsou prostě lidé vedeni k tomu, aby vytvářeli pozitivní prezentace a sebeprezentace - a od armádního kaplana nebudu nikdy ani očekávat, že bude armádu kritizovat nebo na ni nadávat.

Honí se mi hlavou ještě další věci, ale raději skončím.

Samozřejmě kaplanům přeji, aby se ve zdraví vrátili.