Bible kralická - L 22,1-23,56
L 22,1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
L 22,2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.
L 22,3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.
L 22,4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.
L 22,5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
L 22,6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
L 22,7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.
L 22,8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
L 22,9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
L 22,10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
L 22,11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?
L 22,12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
L 22,13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
L 22,14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
L 22,15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.
L 22,16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
L 22,17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
L 22,18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
L 22,19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
L 22,20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
L 22,21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
L 22,22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
L 22,23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
L 22,24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.
L 22,25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
L 22,26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.
L 22,27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
L 22,28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
L 22,29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
L 22,30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
L 22,31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.
L 22,32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
L 22,33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
L 22,34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.
L 22,35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
L 22,36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.
L 22,37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.
L 22,38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
L 22,39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
L 22,40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
L 22,41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
L 22,42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
L 22,43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
L 22,44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
L 22,45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
L 22,46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
L 22,47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
L 22,48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?
L 22,49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
L 22,50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
L 22,51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
L 22,52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?
L 22,53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.
L 22,54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
L 22,55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
L 22,56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
L 22,57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
L 22,58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
L 22,59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.
L 22,60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
L 22,61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
L 22,62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.
L 22,63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
L 22,64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
L 22,65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
L 22,66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,
L 22,67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
L 22,68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
L 22,69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
L 22,70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
L 22,71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
L 23,1 Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
L 23,2 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
L 23,3 Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
L 23,4 I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
L 23,5 Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
L 23,6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
L 23,7 A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
L 23,8 Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.
L 23,9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
L 23,10 Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.
L 23,11 A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
L 23,12 I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
L 23,13 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
L 23,14 Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.
L 23,15 Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
L 23,16 Protož potresce ho, propustím jej.
L 23,17 Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.
L 23,18 Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.
L 23,19 Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
L 23,20 Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.
L 23,21 A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!
L 23,22 A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.
L 23,23 Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.
L 23,24 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
L 23,25 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
L 23,26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
L 23,27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.
L 23,28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
L 23,29 Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
L 23,30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!
L 23,31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
L 23,32 Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
L 23,33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
L 23,34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.
L 23,35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
L 23,36 Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
L 23,37 A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.
L 23,38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
L 23,39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
L 23,40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?
L 23,41 Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
L 23,42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
L 23,43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
L 23,44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
L 23,45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.
L 23,46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
L 23,47 A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
L 23,48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
L 23,49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.
L 23,50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
L 23,51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,
L 23,52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,
L 23,53 A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.
L 23,54 A byl den připravování, a sobota se začínala.
L 23,55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
L 23,56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.
