Téma: Legislativa státu a Evangelické církve

Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 05. 01. 2012 08:59
Předmět: Legislativa státu a Evangelické církve

Navigace: link | přehled | fórum
Tak ona Evangelická církev má svoje Církevní zřízení Českobratrské církve evangelické a její řády … a taky Základní dokument, podle kterého byla oficiálně registrována státem.
Moc prostoru "dělat si, co se namane" v platné církevní a světské legislativě asi není. Pak by to totiž bylo možné interpretovat zřejmě jako protiprávní jednání.
Co se týká autority Písem: "dáti císaři, co je císařovo a Hospodinu, co jest jeho" - tato Kristova slova chápu tak, že nás nenabádá k porušování zákonů, ale k jejich využití pro dobro církve i světa. Pokud jde přežilé či necitlivě nastavené zákony legálně zreformovat, můžeme tak s ve víře a s čistým svědomím činit.
Tak tomu alespoň rozumím já.
Od: Anonym: Ondra G194.228.169.--- )
Kdy: 05. 01. 2012 15:53
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

Toto je reakce na nějakou diskuzi? Jestli se to týká obrody církve, myslím, že ta se do toho (řádů ČCE) klidně vejde. Nefunkční ustanovení mohou časem "uhnít" - stejně se nedodržují už teď. Vezměte si jen tu hromadu vyznání, ke kterým se hlásíme… V těch řádech je mnoho slov a nedělal bych si příliš hlavu s tím, když se něco nedodrží doslovně, pokud se tím plní jiný (důležitější) požadavek těchto řádů.
K "dávání císařova císaři a Božího Bohu": Jako byl na denáru obraz císaře, člověk je obrazem Božím. My patříme Bohu…
Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 06. 01. 2012 13:11
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

Jasně… na denáru byl obraz římského císaře (tehdy to byl princeps - "první z občanů Říma") a bylo tedy podle Krista nutné respektovat autoritu císaře a jím pověřených autorit. Tedy respektovat ji v oblastech, kde nebyla v rozporu s Božím slovem. Příkladem může být i příběh výslechu apoštolů před Sanhedrinem ve 4. kapitole Skutků. Znamená to tedy, že i dnes se nelze se jen tak vykašlat na světské zákony. Zvláště, když jsme občané státu. A součástí legislativy je i zákon o církvích.
My patříme Bohu - jak obecně (jako jeho stvoření), tak i konkrétně - v Kristu (jako nové stvoření - to je to moje "osobní, probuzenecké"). To moje osobní "probuzenecké vyznání" nacházím v listu Římanům 10:9 -"Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. "
Církevní řády spolu se legislativou demokratického státu, která se konkrétně týká církví, jsou jakousi "pojistkou" proti zneužívání vroucích probuzeneckých citů a postojů lidmi, kteří si chtějí na probuzenectví "vybudovat jméno". A vytvořili nebo vytvářejí paralelní církevní struktury. A to je dobře - pojistit se proti takovým "vlkům hltavým"!
Omlouvám se za tvrdá slova, ale taková je moje zkušenost z vývoje v evangelikálních církví z postkomunistické doby. Stojím si za tím. :)
Od: Uživatel Evangnetu Petr Tomášek <>
Kdy: 05. 01. 2012 18:51
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

Já naopak vnímám církevní řády a zřízení jako vynikající věc (a jsem na druhou stranu rád, že jsou řády v naší církvi v přiměřeném rozsahu a není to žádný corpus iuris canonici): umožňují totiž udržet ve věcech pořádek a zamezují tomu, aby někdo (třeba pod rouškou „zbožných“ keců) manipuloval ostatními.
Ale je mi jasný, že se to různým „probuzencům“ líbit nebude, jelikož to omezuje jejich možnosti manipulovat s ostatními…
Od: Anonym: Ondra G194.228.169.--- )
Kdy: 06. 01. 2012 07:15
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

Taky jsem rád, že těch řádů není víc. Ale že by dokázaly zabránit manipulaci, s tím bych se radši v případě ČCE tolik nechlubil. Taky nevím, proč dáváte probuzence do uvozovek. Ale to je Vaše věc.
Od: Anonym: Tomáš Lachtan---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 29. 01. 2012 22:25
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

Vážení přátelé, já si myslím, že pokud se budeme snažit definovat církev nějakými řády, nepohneme se nikdy z místa. Církev, resp. náboženství, které bude zatížené nějakými přesně danými pravidly, bude pouze v dnešní době čím dál tím více demonstrovat svoji nedemokratičnost, byť pravidla a zákony k dobře fungujícímu společenskému systému patří. V případě církve je to však trochu jinak. Přísná organizovanost náboženství se stává přítěží, ba co víc, stává se čím dál více destruktivním prvkem a zásadní překážkou pro nově hledající zájemce o duchovní cestu. V dnešní době si totiž čím dál tím více lidí uvědomuje pravou hodnotu svobodomyslné víry, ke které neotřebují žádnou organizaci. Víra je totiž vnitřní věcí každéh jedince, s jedinečnými pravidly a požadavek na přijetí té jediné a správné víry která zajistí spásu a šťastný posmrtný život se v současné době se stává anachronismem, vyčpělým a zatuchlým artefaktem dob dávno minulých. Nemohu se zbavit pocitu, že i ta nejmladší gemerace farářů přehlíží fakt, že v otázkách víry došlo celosvětově k velkému pluralismu a liberalismu, lidé si budují svoje soukroméyu víry napříč náboženskými systémy a odmítají zásadě dogmatické principy náboženství. Náboženství bez citelného prvku svobodomyslnosti a individualismu nemá dnes šanci na přežití.
Od: Anonym: David daggie Geisler---.i4g.tmcz.cz )
Kdy: 30. 01. 2012 09:41
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

Reakce na text br. Tomáše: "…Církev, resp. náboženství, které bude zatížené nějakými přesně danými pravidly, bude pouze v dnešní době čím dál tím více demonstrovat svoji nedemokratičnost, byť pravidla a zákony k dobře fungujícímu společenskému systému patří. V případě církve je to však trochu jinak. Přísná organizovanost náboženství se stává přítěží, ba co víc, stává se čím dál více destruktivním prvkem a zásadní překážkou pro nově hledající zájemce o duchovní cestu. V dnešní době si totiž čím dál tím více lidí uvědomuje pravou hodnotu svobodomyslné víry, ke které neotřebují žádnou organizaci. Víra je totiž vnitřní věcí každéh jedince, s jedinečnými pravidly a požadavek na přijetí té jediné a správné víry která zajistí spásu a šťastný posmrtný život se v současné době se stává anachronismem, vyčpělým a zatuchlým artefaktem dob dávno minulých…"
Dle mého pohledu obraz vznikající církve (či jednotlivých sborů církve), jak nám ho ukazují autoři knihy Skutků či jak o ní píší autoři epištol, taky nezobrazuje pevnou instituční strukturu. Ukazuje obraz zvenku víceméně volně organizovaného probuzeneckého hnutí, které bylo zaměřeno silně misijně a diakonicky.
Ani apoštolské učení mi nepřipadá příliš orientované na vnější strukturu - i když ta výzva ohledně smysluplného řádu bohoslužeb tam zajisté je. Více však vnímám důraz na svobodu víry jednotlivce (a následně celého společenství - jakožto souboru v lásce spolupracujících individualit) a zárověň vnímám velký důraz na vnitřní disciplínu víry každého jednotlivého věřícího.
Mohu se ovšem ale i mýlit…
Od: Anonym: Tomáš Lachtan---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 14. 02. 2012 14:25
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

David daggie Geisler napsal(a):
 Reakce na text br. Tomáše:  "…Církev, resp. náboženství, které bude zatížené nějakými přesně  danými pravidly, bude pouze v dnešní době čím dál tím více demonstrovat  svoji nedemokratičnost, byť pravidla a zákony k dobře fungujícímu  společenskému systému patří. V případě církve je to však trochu jinak.  Přísná organizovanost náboženství se stává přítěží, ba co víc, stává se čím  dál více destruktivním prvkem a zásadní překážkou pro nově hledající zájemce  o duchovní cestu. V dnešní době si totiž čím dál tím více lidí uvědomuje  pravou hodnotu svobodomyslné víry, ke které neotřebují žádnou organizaci.  Víra je totiž vnitřní věcí každéh jedince, s jedinečnými pravidly a  požadavek na přijetí té jediné a správné víry která zajistí spásu a šťastný  posmrtný život se v současné době se stává anachronismem, vyčpělým a  zatuchlým artefaktem dob dávno minulých…"    Dle mého pohledu obraz vznikající církve (či jednotlivých sborů církve), jak  nám ho ukazují autoři knihy Skutků či jak o ní píší autoři epištol, taky  nezobrazuje pevnou instituční strukturu. Ukazuje obraz zvenku víceméně volně  organizovaného probuzeneckého hnutí, které bylo zaměřeno silně misijně a  diakonicky.    Ani apoštolské učení mi nepřipadá příliš orientované na vnější strukturu - i  když ta výzva ohledně smysluplného řádu bohoslužeb tam zajisté je. Více však  vnímám důraz na svobodu víry jednotlivce (a následně celého společenství -  jakožto souboru v lásce spolupracujících individualit) a zárověň vnímám  velký důraz na vnitřní disciplínu víry každého jednotlivého věřícího.    Mohu se ovšem ale i mýlit…
Řekl bych, že se skutečně mýlíte, a to velmi silně. Myslím, že v současné době je spíše vidět vnější struktura církví než volně organizované probuzenecké hnutí, svoboda víry jednotlivce (to už vůbec ne), v lásce spolupracujících individualit (dovolta abych se zasmál), velký důraz na vnitřní disciplínu víry každého jednotlivého věřícího – možná tak 50 na 50, přinejlepším. Pokud se církve nezbaví středověkých dogmat, nebude nikdy probuzenecká, svobodná, nebude nikdy moderní církví, která umožňuje svým členům hledat si vlastní svobodnou cestu. Vždy bude přítomná snaha svazovat lidi do houfu pod jedním praporem, vždy bude vnucovat svým členům dávno přežité věroučné formulace, závazné vyznání víry atd. A právě na toto už hodně lidí přestává být zvědavých. Proto čím dříve to pochopíte, tím lépe. Otázkou ovšem zůstává, když se zřeknete všech zatuchlých atributů středověku, jestli to stále ještě bude křesťanská církev. Pravděpodobně ne. Ale má křesťanská církev ve své zkostnatělé podobě ještě co nabídnout dnešnímu člověku? Možná, že nebude zase až tak veliká škoda, zanikne-li.
Od: Uživatel Evangnetu Michal Vejvoda <>
Kdy: 14. 02. 2012 18:19
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

Pane Lachtane :), já nevím, podle mě církev, která vznikla kolem zmrtvýchvstalého Spasitele nemůže opustit všechna dogmata. Jestliže začne popírat Ježíšovu existenci, to že je spasitel seslaný od Boha..pak jaksi sama popírá důvod své existence. Na druhou stranu se mi vaše vize fungování církve v budoucnu dost líbí a hodně korespondují s mýmy. Vidím budoucnost církve jako širšího otevřeného společenství, kam budou mít přístup i lidé jiných duchovních pohledů a budou přijímáni jako přátelé. Stejně jako působení církve v subkulturách jako jsou punk, skinheads, HC a podobně. Církev jako místo potkávání s přáteli, jehož centrem však nepřestává být Kristus a jeho prostřený stůl. Církevní zřízení postavené na anarchistických principech - přímé volby, federativnosti, odvolatelnosti a osobní odpovědnosti.