Vážení přátelé, já si myslím, že pokud se budeme snažit definovat církev nějakými řády, nepohneme se nikdy z místa. Církev, resp. náboženství, které bude zatížené nějakými přesně danými pravidly, bude pouze v dnešní době čím dál tím více demonstrovat svoji nedemokratičnost, byť pravidla a zákony k dobře fungujícímu společenskému systému patří. V případě církve je to však trochu jinak. Přísná organizovanost náboženství se stává přítěží, ba co víc, stává se čím dál více destruktivním prvkem a zásadní překážkou pro nově hledající zájemce o duchovní cestu. V dnešní době si totiž čím dál tím více lidí uvědomuje pravou hodnotu svobodomyslné víry, ke které neotřebují žádnou organizaci. Víra je totiž vnitřní věcí každéh jedince, s jedinečnými pravidly a požadavek na přijetí té jediné a správné víry která zajistí spásu a šťastný posmrtný život se v současné době se stává anachronismem, vyčpělým a zatuchlým artefaktem dob dávno minulých. Nemohu se zbavit pocitu, že i ta nejmladší gemerace farářů přehlíží fakt, že v otázkách víry došlo celosvětově k velkému pluralismu a liberalismu, lidé si budují svoje soukroméyu víry napříč náboženskými systémy a odmítají zásadě dogmatické principy náboženství. Náboženství bez citelného prvku svobodomyslnosti a individualismu nemá dnes šanci na přežití.