Reakce na text br. Tomáše: "…Církev, resp. náboženství, které bude zatížené nějakými přesně danými pravidly, bude pouze v dnešní době čím dál tím více demonstrovat svoji nedemokratičnost, byť pravidla a zákony k dobře fungujícímu společenskému systému patří. V případě církve je to však trochu jinak. Přísná organizovanost náboženství se stává přítěží, ba co víc, stává se čím dál více destruktivním prvkem a zásadní překážkou pro nově hledající zájemce o duchovní cestu. V dnešní době si totiž čím dál tím více lidí uvědomuje pravou hodnotu svobodomyslné víry, ke které neotřebují žádnou organizaci. Víra je totiž vnitřní věcí každéh jedince, s jedinečnými pravidly a požadavek na přijetí té jediné a správné víry která zajistí spásu a šťastný posmrtný život se v současné době se stává anachronismem, vyčpělým a zatuchlým artefaktem dob dávno minulých…"

Dle mého pohledu obraz vznikající církve (či jednotlivých sborů církve), jak nám ho ukazují autoři knihy Skutků či jak o ní píší autoři epištol, taky nezobrazuje pevnou instituční strukturu. Ukazuje obraz zvenku víceméně volně organizovaného probuzeneckého hnutí, které bylo zaměřeno silně misijně a diakonicky.

Ani apoštolské učení mi nepřipadá příliš orientované na vnější strukturu - i když ta výzva ohledně smysluplného řádu bohoslužeb tam zajisté je. Více však vnímám důraz na svobodu víry jednotlivce (a následně celého společenství - jakožto souboru v lásce spolupracujících individualit) a zárověň vnímám velký důraz na vnitřní disciplínu víry každého jednotlivého věřícího.

Mohu se ovšem ale i mýlit…