Téma: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Od: Anonym: Kvaga88.103.192.--- )
Kdy: 22. 02. 2015 13:54
Předmět: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Navigace: link | přehled | fórum
ČCE je mojí mateřskou nebo chcete-li křestní církví. Vyrůstala jsem ve sboru na kraji seniorátu, kde mně věkově nejbližší člověk byl o 15 let starší. Několikrát jsem jela na dětský tábor do Bělče, takže jsem věděla, že nejsem jediné dítě v evangelické církvi, ale i tak jsem tušila, že jich nijak zvlášť moc nebude, a když už, tak ve větších městech. O tom, že nejsou ani ve větších městech, jsem se přesvědčila s příchodem na střední školu, když jsem zjistila, že ani v 95 000 městě žádné vrstevníky – evangelíky nemám. A tak jsem začala chodit do sboru jiné církve, Církve bratrské, kde jsem strávila osm let svého života. Jsem vděčná, že jsem takové společenství našla, protože kdyby zůstalo předávání víry na mé „křestní“ církvi, asi bych dnes chodila do kostela jenom proto, abych nezraňovala svoje rodiče. Ke konci docházky na střední školu ve mně přece jen však byly vzbuzeny výčitky svědomí, že jsem na ČCE možná zbytečně brzy zanevřela, a v souvislosti se změnou školy, kdy jsem začala řešit, do jaké církve budu v novém městě chodit, jsem se rozhodla vrátit se k ČCE. Stručně – byla jsem otřesena. V prvních chvílích jsem nechápala nic. Ale už to nějaký čas bude a nyní vím, že leccos z toho, co jsem považovala za bizardní až absurdní, bylo dáno pouze tím, že jsem prostě nevěděla, jak církev funguje a zhruba jakou mentalitu mají její členové. Ale o velkém počtu dalších skutečností jsem přesvědčena, že křičí na poplach. Po dlouhém uvažování jsem se rozhodla několik mých zážitků a situací, napsat na Evangnet, aby se vědělo, s čím vším se člověk může setkat po příchodu do ČCE. Zážitek první se udál na seniorátní akci pro mládež. Netušila jsem, jaký poprask způsobím tím, že si na BIBLICKÝ program vezmu Bibli. V CB běžná praxe. V ČCE jsem byla šokována překvapenou otázkou: „Ty máš Bibli???“ Odpověděla jsem, že vzhledem k písmenkům B I B L E na obálce knihy to opravdu asi Bible bude. Jestli jsem si myslela, že po první otázce nemůže přijít nic ještě více absurdního, velmi jsem se mýlila. Druhá otázka zněla: „A na co???“ Tímto prosím všechny faráře a farářky, aby vysvětlili svým mládežníkům na sboru, k čemu křesťanům slouží Bible. Zážitek druhý se udál na té samé akci. (Ona celá ta akce byla jeden velký Zážitek…) Tentokrát jsem byla rozpačitá z diskuze k biblické dílně. Mluvit o Bohu a našem vztahu s ním je totiž velmi trapné a raději bychom nic takového dělat neměli. Stejně všichni vědí, co chce farář slyšet, tak raději udělejme nějaký „vtipný“ závěr naší diskuze, hlavně to nemyslet vážně. K čemu mi jsou názory ostatních? A modlit se nahlas? Tak to už vůbec ne!! Další takřka modelovou situaci zažívám na jakémkoli sjezdu nebo sejití mládeže, a nejenom mládeže, když se zpívá. Pro mě vždy byla píseň modlitbou. A když není přímo modlitbou, tak vždy je dobré vnímat text, o čem zpívám. Když jsme s mládeží v CB zpívali dohromady, tak nás to bavilo. Radovali jsme se, když byl text o radosti, modlili jsme se, když byla píseň napsána jako modlitba. Dlouho jsem nemohla pochopit, jak je možné, že zpěv u evangelíků nemá vůbec žádný šmrnc. Po roce jsem pochopila, že píseň v ČCE neslouží k oslavě Boha, ale k prostému vyplnění času. Lidi zpravidla tupě zírají do zpěvníků a bez jakéhokoli náznaku úsměvu potichu zpívají. Ale copak je opravdu tak smutné, že Ježíš za nás umřel na kříži? Kde je ta radost, že jsem zachráněna, že můžu věřit? Když byste si zacpali uši a chvíli zpívající sbor pozorovali, rozhodně byste neřekli, že zpívají Buď Pánu čest. Čímž se dostáváme i k tomu, že značná část písní v EZ je vskutku nemelodických. Nicméně je tam velká část písniček, a troufám si říci, že jich je většina, které jsou krásné. Proč faráři s takovou oblibou dávají písně z té první skupiny, to opravdu netuším. Další situace. Asi největší zklamání vůbec. Konalo se, když jsem zjistila, že misie je v podstatě mizivá. Nechci tu polemizovat o tom, jak přivádět lidi ke Kristu. To je samo o sobě tématem, na které by se dalo tolik a tolik psát. Ale přístup, se kterým jsem se setkala v ČCE, stojí za to, abych ho tu napsala. Dozvěděla jsem se totiž, že církve jako je Církev bratrská nebo Apoštolská církev mají za úkol přivádět ke Kristu mladé lidi. A Českobratrská církev evangelická je tu od toho, aby až tito „noví“ křesťané budou příliš staří na takovou nadšenou církev, jako jsou výše dvě zmíněné, tyto lidi přebrala. Takže na co dělat misii mezi mladými lidmi, když přijdou časem sami do ČCE strávit důchod? (Ano, s tímto názorem jsem se skutečně setkala!) Myslím, že každému je jasné, že s takovýmto aktivním přístupem k věci naše církev nebude růst, a co hůř, nebudeme plnit poslání, které jsme od Ježíše dostali! Kdyby to tvrdil jeden mládežník, tak budiž. Ale bylo jich více, a to mi přijde více než alarmující!! Církev má být společenství všech generací. Starší mají pochopit, že se věci mění a inovují, mladší musí pochopit, že ne všechno staré je špatné a ve svých inovacích se krotit. Ale ne, že tu budeme mít jenom jednu generaci, podle které se bude všechno řídit. Dále jsou tu opakované pomluvy Církve bratrské, pramenící dle mého názoru z pouhopouhé závisti. Vděčím CB za to, že mi přinesla evangelium. Navíc jsem v ní strávila osm let svého života a myslím, že jí znám lépe, než leckterý evangelík. Z těchto dvou důvodů mě velmi pobuřuje, když se mě nějaký evangelík snaží přesvědčit, že to je ve skutečnosti sekta, kde nemá člověk svobodu. A on to zaručeně ví, protože známý jeho známých má zkušenost… Dále si myslím, že namísto řešení chybných postupů v misii jiných církví (které jsou z nějakého záhadného důvodu stále účinnější jak ty naše), bychom se měli soustředit na problémy v naší církvi. Nebo jak je to s tím trámem v oku? Závěrem bych chtěla zdůraznit, že situace, které jsem zažila, nejsou modelové pro celou církev. Věřím, že spousta z vás, kteří to čtete, máte úplně jiné zkušenosti. Přece jen však myslím, že naše církev není v pořádku. Dělá mi starosti, jak nenadšení jsou lidé z evangelia. Netvrdím, že každý musí juchat a „šroubovat žárovky“ (avšak mimochodem - i David skákal radostí, tak jak hudba hrála, takže proti gustu…), ale chybí mi povzbuzení a načerpání energie, které bych od společenství věřících očekávala. Roman Mazur na svojí přednášce na sjezdu přirovnal fungující sbor k oáze na poušti, kde člověk po pouti na sluníčku a ve vedru načerpá sil na další cestu. Obávám se však, že naše církev roli oázy neplní. A nejsem si jistá, jestli je úplně tím světlem a solí.
Od: Anonym: Jana Pazderková141.170.144.--- )
Kdy: 22. 02. 2015 18:35
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Souhlasím s Vaším článkem, mám podobné zkušenosti. Biblické hodiny bez Bible, bez modliteb, stále dokola se probírá finanční situace církve, otevřenost muslimům a homosexualitě. Misii prý mají dělat katolíci, protože ČCE není církev v pravém smyslu - to řekl člen staršovstva. Atd.
Od: Anonym: Zuzka---.klfree.cz )
Kdy: 24. 11. 2015 12:28
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Dobrý den, musím mapsat, že se vším soulasím-vnímám to stejně. Je to smutné…ale kvůli takovým a dalším podobným věcem jsem po 3 letech z ČCE odešla.
Od: Anonym: Kvaga88.103.192.--- )
Kdy: 29. 11. 2015 11:53
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Upřímně, nemyslím, že odchod je úplně řešením, pokud chce člověk vrátit církvi její hlavní účel - šířit evangelium a poskytovat prostor pro společenství křesťanů, vzdělávání,sdílení. Nicméně dokud je čce jen zájmový kroužek, kde jsou Bůh a evangelium odsunutí kamsi do pozadí, chápu, že člověk musí být hodně silný, aby pro něj tahle církev byla oporou a povzbuzením nebo aby ho alespoň neuvrhla do depresí. Pak je asi lepší odejít někam jinam. Bohužel (a kupodivu) ani masivní úbytek členů nikoho neznepokojuje.
Jo, teď jsem si vzpomněla na další perlu z mládeže: ,,Mně to vlastně docela vyhovuje, že je ta církev taková komorní a že se všichni známe. Kdyby do církve přicházeli noví lidi, tak by to ztratilo to svoje kouzlo." (Pravila dlouholetá členka Seniorátního odboru mládeže.)
Od: Anonym: ab ac <> ( ---.cust.centrio.cz )
Kdy: 30. 11. 2015 14:14
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Jsem přesvědčen o tom, že nominální církve, ČCE nevyjímaje, kráčejí do pekel. Co se solí, která pozbyla slanosti (Mt. 5:13)???
NÁROD (SVĚT) POTŘEBUJE KRISTA - NIKOLI CÍRKVE!!! ab ac
Od: Anonym: Janča141.170.144.--- )
Kdy: 30. 11. 2015 21:47
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Co to jsou ty nominální církve? ČCE, Husité? Snad. Katolíci, pravoslavní? Taky, ale u těch nepozoruju ty sebevražedné sklony na celocírkevní úrovni. Adventisté nebo Jehovisté, to také není řešení uprchlické vlny z ČCE.
Od: Anonym: AZ--- )
Kdy: 03. 01. 2017 00:14
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Myslíte, že se ČCE změní? Zatím se mění směrem ke světu a ne ke Kristu. Pokud neslyšíte z kazatelny evangelium, které by proměňovalo Váš život a životy lidí kolem Vás, podívejte /běžte/ se po jiném společenství a netrapte se. Mám stejnou zkušenost jako Vy. /2Tim4,3/
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 03. 01. 2017 13:59
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Vašemu příspěvku rozumím, nebo se snažím porozumět. (Dlouhý příspěvek, vyvěšený po půlnoci, se snahou přes svou kritičnost o vyváženost a neunáhlenost…) Písně zpívané nesoustředěne - jo, to se stává. Rozpaky mlvit o Bohu - jo, někdy se s tím setkávám. Že se někdo diví, že sebou máte Bibli - už se to tady v diskusích na Evangnetu ozývá nejméně podruhé - to mě štve snad nejvíce, sám jsem se s tím v církvi nikdy nesetkal, ale věřím Vám, a i sám to považuji za kreténské, ať už k tomu vede lidi kazatel, nebo se to nechají církevníci naučit.- Církve bratrské si vážím, to Vaše polarizování CB - ČCE je však asi černobílé příliš: snad jsou v ČCE společenství živá, a znám sbory CB, kde to hnije. - Přeji radost z evangelia a církve!
Od: Anonym: Pavel Řezníček <> ( --- )
Kdy: 03. 01. 2017 22:39
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Mrzí mě, že jste učinila takovou zkušenost. Myslím, že církev potřebuje lidi, jako jste Vy, kteří jsou schopní a ochotní pojmenovat věci pravými jmény. I já hledám v církvi opravdovost, myslím, že Vám rozumím. Je ubíjející, když narážíte na nechuť slyšet evangelium, když se zpívá bez ducha, když srdce je dočasně nedostupné… Jsme to však my, členové, já a Vy, kdo tvoří církev. Někdy je správné jít i proti většině, ale je to pořádná makačka. Nedivím se, že byste raději vystřídala společenství. Můžu říct, že zrovna v tom našem sboru nás trápí trochu jiné věci, ale zažil jsem i společenství, kde jsem se cítil velmi podobně, jako Vy. A bylo téměř nemožné sdělit své pocity většině, která se podle mého názoru zrovna moc křesťansky nechovala. Zdálo se, že nebudou souhlasit a nebudou to chtít ani pochopit, ani slyšet. Na jedné internetové diskusi jsem byl označen za „cébáka“ a bylo to myšleno jako nadávka. Pokud takhle smýšlíme o svých bratřích z CB a z ČCE, když projeví jen trochu zájem o skutečnou víru, tak Pán Bůh s námi a zlý pryč. Přesto je takových hlasů, které to řeknou nahlas, a rukou, které s tím zkusí něco udělat, moc zapotřebí.
Od: Anonym: AZ--- )
Kdy: 05. 01. 2017 22:44
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Někdy je správné jít i proti většině……
Ano to slůvko "někdy" je celkem podstatné. Těžko jít proti většině ve sboru, ve kterém vám nerozumějí nebo rozumět spíše nechtějí. Můžete třeba toužit po opravdovosti, hlubším následování, toužíte po slovu-kázání, které vás někam posune. Ale ostatním (většině) to spíše vyhovuje, nikdo jim nemá co mluvit do jejich života. Rádi si poslechnou kázání, které je k ničemu nenabádá, hlavně aby po nás někdo něco nechtěl. A tak jsou kázaní uhlazená, laskavá, ale nikoho neoslovují.
A když se mi něco nelíbí? Kam se dá až zajít? Není to neúcta a neposlušnost vůči autoritám v církvi? Ano, nelíbí se mi, že se např. kazatelé rozvedou a zůstávají stále ve službě.
–Můžu říct, že zrovna v tom našem sboru nás trápí trochu jiné věci—- Co Vás trápí?
Od: Anonym: Pavel Řezníček <> ( --- )
Kdy: 09. 01. 2017 01:30
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Víte, bratře či sestro AZ, tím, že jsem se představil, jsem částečně identifikoval svůj sbor. Nerad bych to tady dostal do osobní roviny, speciálně ne tady, tak mi prosím odpusťte, že nebudu dál pokračovat.
Od: Uživatel Evangnetu Pavel Řezníček <>
Kdy: 10. 01. 2017 22:12
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Ještě dodám, že pokud to chcete probrat, můžete mi napsat soukromě.
Od: Anonym: natethla <> ( 193.85.226.--- )
Kdy: 20. 01. 2017 09:52
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Rodem a obrácením CBák, díky manželství s dívkou z jiné denominace jsme prošel i JB a ČCE, takže Vám rozumím. Můj počáteční stropu neznající obdiv k ČCE rozhlodal červík, když při ubytování v rámci Jeronimovy jednoty se můj hostitel zaradoval, že jejich farář, odšedší od rodiny k mladé holce, se uvolil zase dělat biblické. Nesoudím ho, ale když decentně zmizel, neměl by chodit církvi na oči. - POzději jsem zase zjistil, že ČCE komentovat spravedlivě a stejným metrem politické události prostě neumí a nechce, takže komentáře SR k takovým tematům by bylo lépe ani nevyslovit.- CB ale pro mně není řešením, tato církev sice nepřijala charismatickou teologii, ale přijala charismatickou kulturu a tak dochází ke zploštění. CB se dále otevírá i dalším vlivům, jeden z nich bych nazval "kavárenský humanismus", takže se v ní dá objevit i to, co moje žena přiléhavě nazývá "duševní láskou ke stejnému pohlaví", zatím snad nekonzumovaně. - Přesto ČCE má jednu devizu, a tou je pluralita, najdete v ní boenhoferovce, bultmanovce, coenisty, charismatiky, evangelikály a vejnarovce …. jen nevím, co dělat, když sbor, který by Vám vyhovoval, není nablízku, a mně čeká stejný problém.
Od: Anonym: Hana--- )
Kdy: 12. 07. 2017 14:01
Předmět: Re: O zpěvu, misii a jednom zklamání

Kvaga napsal(a):
 ČCE je mojí mateřskou nebo chcete-li křestní církví. Vyrůstala jsem ve sboru  na kraji seniorátu, kde mně věkově nejbližší člověk byl o 15 let starší.  Několikrát jsem jela na dětský tábor do Bělče, takže jsem věděla, že nejsem  jediné dítě v evangelické církvi, ale i tak jsem tušila, že jich nijak  zvlášť moc nebude, a když už, tak ve větších městech. O tom, že nejsou ani  ve větších městech, jsem se přesvědčila s příchodem na střední školu, když  jsem zjistila, že ani v 95 000 městě žádné vrstevníky – evangelíky  nemám. A tak jsem začala chodit do sboru jiné církve, Církve bratrské, kde  jsem strávila osm let svého života. Jsem vděčná, že jsem takové společenství  našla, protože kdyby zůstalo předávání víry na mé „křestní“  církvi, asi bych dnes chodila do kostela jenom proto, abych nezraňovala  svoje rodiče. Ke konci docházky na střední školu ve mně přece jen však byly  vzbuzeny výčitky svědomí, že jsem na ČCE možná zbytečně brzy zanevřela, a v  souvislosti se změnou školy, kdy jsem začala řešit, do jaké církve budu v  novém městě chodit, jsem se rozhodla vrátit se k ČCE.  Stručně – byla jsem otřesena.  V prvních chvílích jsem nechápala nic. Ale už to nějaký čas bude a nyní vím,  že leccos z toho, co jsem považovala za bizardní až absurdní, bylo dáno  pouze tím, že jsem prostě nevěděla, jak církev funguje a zhruba jakou  mentalitu mají její členové. Ale o velkém počtu dalších skutečností jsem  přesvědčena, že křičí na poplach. Po dlouhém uvažování jsem se rozhodla  několik mých zážitků a situací, napsat na Evangnet, aby se vědělo, s čím  vším se člověk může setkat po příchodu do ČCE.  Zážitek první se udál na seniorátní akci pro mládež. Netušila jsem, jaký  poprask způsobím tím, že si na BIBLICKÝ program vezmu Bibli. V CB běžná  praxe. V ČCE jsem byla šokována překvapenou otázkou: „Ty máš  Bibli???“ Odpověděla jsem, že vzhledem k písmenkům B I B L E na obálce  knihy to opravdu asi Bible bude. Jestli jsem si myslela, že po první otázce  nemůže přijít nic ještě více absurdního, velmi jsem se mýlila. Druhá otázka  zněla: „A na co???“ Tímto prosím všechny faráře a farářky, aby  vysvětlili svým mládežníkům na sboru, k čemu křesťanům slouží Bible.  Zážitek druhý se udál na té samé akci. (Ona celá ta akce byla jeden velký  Zážitek…) Tentokrát jsem byla rozpačitá z diskuze k biblické dílně. Mluvit  o Bohu a našem vztahu s ním je totiž velmi trapné a raději bychom nic  takového dělat neměli. Stejně všichni vědí, co chce farář slyšet, tak raději  udělejme nějaký „vtipný“ závěr naší diskuze, hlavně to  nemyslet vážně. K čemu mi jsou názory ostatních? A modlit se nahlas? Tak to  už vůbec ne!!   Další takřka modelovou situaci zažívám na jakémkoli sjezdu nebo sejití  mládeže, a nejenom mládeže, když se zpívá. Pro mě vždy byla píseň modlitbou.  A když není přímo modlitbou, tak vždy je dobré vnímat text, o čem zpívám.  Když jsme s mládeží v CB zpívali dohromady, tak nás to bavilo. Radovali jsme  se, když byl text o radosti, modlili jsme se, když byla píseň napsána jako  modlitba. Dlouho jsem nemohla pochopit, jak je možné, že zpěv u evangelíků  nemá vůbec žádný šmrnc. Po roce jsem pochopila, že píseň v ČCE neslouží k  oslavě Boha, ale k prostému vyplnění času. Lidi zpravidla tupě zírají do  zpěvníků a bez jakéhokoli náznaku úsměvu potichu zpívají. Ale copak je  opravdu tak smutné, že Ježíš za nás umřel na kříži? Kde je ta radost, že  jsem zachráněna, že můžu věřit? Když byste si zacpali uši a chvíli zpívající  sbor pozorovali, rozhodně byste neřekli, že zpívají Buď Pánu čest. Čímž se  dostáváme i k tomu, že značná část písní v EZ je vskutku nemelodických.  Nicméně je tam velká část písniček, a troufám si říci, že jich je většina,  které jsou krásné. Proč faráři s takovou oblibou dávají písně z té první  skupiny, to opravdu netuším.  Další situace. Asi největší zklamání vůbec. Konalo se, když jsem zjistila,  že misie je v podstatě mizivá. Nechci tu polemizovat o tom, jak přivádět  lidi ke Kristu. To je samo o sobě tématem, na které by se dalo tolik a tolik  psát. Ale přístup, se kterým jsem se setkala v ČCE, stojí za to, abych ho tu  napsala. Dozvěděla jsem se totiž, že církve jako je Církev bratrská nebo  Apoštolská církev mají za úkol přivádět ke Kristu mladé lidi. A  Českobratrská církev evangelická je tu od toho, aby až tito  „noví“ křesťané budou příliš staří na takovou nadšenou církev,  jako jsou výše dvě zmíněné, tyto lidi přebrala. Takže na co dělat misii mezi  mladými lidmi, když přijdou časem sami do ČCE strávit důchod? (Ano, s tímto  názorem jsem se skutečně setkala!) Myslím, že každému je jasné, že s  takovýmto aktivním přístupem k věci naše církev nebude růst, a co hůř,  nebudeme plnit poslání, které jsme od Ježíše dostali! Kdyby to tvrdil jeden  mládežník, tak budiž. Ale bylo jich více, a to mi přijde více než  alarmující!! Církev má být společenství všech generací. Starší mají  pochopit, že se věci mění a inovují, mladší musí pochopit, že ne všechno  staré je špatné a ve svých inovacích se krotit. Ale ne, že tu budeme mít  jenom jednu generaci, podle které se bude všechno řídit.  Dále jsou tu opakované pomluvy Církve bratrské, pramenící dle mého názoru z  pouhopouhé závisti. Vděčím CB za to, že mi přinesla evangelium. Navíc jsem  v ní strávila osm let svého života a myslím, že jí znám lépe, než leckterý  evangelík. Z těchto dvou důvodů mě velmi pobuřuje, když se mě nějaký  evangelík snaží přesvědčit, že to je ve skutečnosti sekta, kde nemá člověk  svobodu. A on to zaručeně ví, protože známý jeho známých má zkušenost…  Dále si myslím, že namísto řešení chybných postupů v misii jiných církví  (které jsou z nějakého záhadného důvodu stále účinnější jak ty naše), bychom  se měli soustředit na problémy v naší církvi. Nebo jak je to s tím trámem v  oku?  Závěrem bych chtěla zdůraznit, že situace, které jsem zažila, nejsou  modelové pro celou církev. Věřím, že spousta z vás, kteří to čtete, máte  úplně jiné zkušenosti. Přece jen však myslím, že naše církev není v pořádku.  Dělá mi starosti, jak nenadšení jsou lidé z evangelia. Netvrdím, že každý  musí juchat a „šroubovat žárovky“ (avšak mimochodem - i David  skákal radostí, tak jak hudba hrála, takže proti gustu…), ale chybí mi  povzbuzení a načerpání energie, které bych od společenství věřících  očekávala. Roman Mazur na svojí přednášce na sjezdu přirovnal fungující sbor  k oáze na poušti, kde člověk po pouti na sluníčku a ve vedru načerpá sil na  další cestu. Obávám se však, že naše církev roli oázy neplní. A nejsem si  jistá, jestli je úplně tím světlem a solí.  
Bůh ti žehná, neboť Ho hledáš! "Kdo Mne hledá, najde Mne v čistotě svého srdce." Zde najdeš po čem touží tvé srdce. Zde budeš potřebovat svatá Písma, zde ti sám Bůh otvírá Své Nejsvětější Srdce a nejkrásnější melodií Svého hlasu, tobě a každému, kdo chce slyšet říká: "Vstup milovaná dcero, synu, jez a pij Mne do sytosti." www.tlig.cz - Opravdový život v Bohu Vassula Ryden. Nenech se ničím a nikým odradit! Požehnání pro tebe a všechny, kteří ti byli poslání do života!