Téma: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 04. 04. 2012 11:25
Předmět: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Navigace: link | přehled | fórum
V souvislosti s projednávaným návrhem zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi se Český bratr (1/2012) zeptal: „Jaký objem komunisty ukradeného církevního majetku se vrátí ČCE?“ Na tuto otázku odpověděl náměstek synodního seniora Pavel Stolař:
„Sbory ČCE, kterým byly zabaveny pole či lesy, budou moci uplatnit restituční nárok na naturální vydání pozemků v celkové výměře přibližně 160 ha polí a 80 ha lesních pozemků… Církev jako celek by měla obdržet restituční náhrady v celkové výši 2,26 miliard Kč splácených po dobu třiceti let se zohledněním inflace.“
Jasná odpověď – ovšem na otázku velmi nejasnou. Kdo co ukradl?
Kdyby to opravdu byli jacísi ztotožnitelní komunisté, bylo by sice nesnadné, ale možné pochytat je, a ještě před tím, než budou potrestáni, neprodleně vrátit okradenému to, co u nich bylo nalezeno (tak se např. postupovalo v případě zloděje M. P., který v pozici ekonoma Ústřední církevní kanceláře ukradl naší církvi deset miliónů).
Potíž je v tom, že majetek ve vlastnictví církevních právnických osob po 25. únoru 1948 nebyl ukraden. Tohoto majetku se nezmocnil zloděj, nýbrž stát. Státní instituce sice plnily zadání komunistické strany, ale majetkové přesuny neprováděli ani jednotliví komunisti, ba ani KSČ, ale ČSR. Nu a státy, i ty zlotřilé a ujařmené vedoucí úlohou diktátora či strany, konfiskuji, zabavují, vyvlastňují, odnímají, znárodňují, zestátňují – ale nekradou.
Majetek katolické církve (Stolař připomíná, že poměr zabaveného majetku církve římskokatolické k majetku ostatních církví je přibližně 95 ku pěti) nebyl ukraden. Nebyl ukraden ani majetek německé luterské církve na území ČSR po válce, nýbrž na základě prezidentských dekretů propadl státu, který jej následně převedl např. Českobratrské církvi evangelické. Připomínám to proto, že před lety v jedné velmi otevřené debatě s našimi bývalými krajany, odsunutými po válce do Německa, jsem se musel ohradit proti formulaci, že Češi ukradli německý majetek: nic jsme neukradli, to náš stát dle tehdejšího práva majetek Němců zabavil. Jestli to bylo spravedlivé, humánní a prozíravé, to je jiná otázka, ale krádež to nebyla.
Ovšemže se státy dopouštějí i hrozných křivd, jako se dopustila Československá republika vůči římskokatolické církvi. Já, natož moje děti a vnuci, jsem sice katolíkům nic neukradl ani jim jinak neublížil, ale zle – často i podle tehdejších norem nezákonně – jim ublížil stát, a to stát můj. Byl můj za prezidenta Havla i za Gottwalda.
Státní kontinuitu volky nevolky přijímám, i k té komunisty uzurpované poúnorové republice se hlásím jako ke své, i k jejím dluhům, křivdám a bezpráví. Však komunistický režim u nás nebyl nastolen intervencí cizí mocnosti, nýbrž vůlí velké části občanů proti vůli slabší části občanů, dokonce procedurou v zastupitelské demokracii běžnou. Náhradu za škody napáchané za nadvlády komunistů nelze vymáhat po nějakém cizím státu jako reparace. To můj stát – komunisty ovládaný – církvi katolické křivdil a ubližoval, mimo jiné i nespravedlivým odnímáním majetku.
Nelze však napravit všechny křivdy a nelze ani vrátit vše, co bylo odcizeno. Maximum možného je „zmírnit následky některých majetkových křivd a jiných křivd, které byly spáchány“, jak stojí výstižně napsáno v preambuli projednávaného zákona. Jako občan tento záměr zákona vítám a podporuji.
Nepodporuji ale zákon jako celek, neboť mnoha jeho ustanovením nerozumím. O některých se domnívám, že jim rozumím, ale o to víc s nimi nesouhlasím. Např. v § 14 odst. 8 čtu: „Práva a povinnosti zakladatele Náboženské matice vykonává ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Církev římskokatolická“. Tato na nenápadném místě umístěná větička ruší Náboženskou matici, právního nástupce náboženských fondů zřízených Josefem II., a její majetek „přiklání“ katolické církvi. Zákon, který přesně vyjmenovává, kolik která církev dostane jako „finanční náhradu“, skrývá nezanedbatelný majetkový přesun pod jednou oznamovací větou, že „práva a povinnosti“ někoho nyní vykonává někdo jiný. Co se kde ještě pod kterými větami zákona skrývá? Nedějí se tu pod zástěrkou zmírňování některých křivd jakési neprůhledné kulišárny?
Jako člen ČCE se ptám: Co je ona „finanční náhrada“ dle § 11, která se má týkat i mé církve, a to ve výši 2 266 593 186 Kč? Zákon sám nespecifikuje, co má tato náhrada nahrazovat, toliko vyhlašuje, že církev, „která neodmítne uzavřít se státem smlouvu o vypořádání podle § 11, obdrží paušální finanční náhradu“. P. Stolař hovoří v této souvislosti o „restituční náhradách“, synodní senior J. Ruml (Český bratr tamtéž) o „finanční kompenzaci za zabavený majetek“.
Jenže hodnota majetku, jenž byl evangelíkům zabaven, činí řádově promile oné štědré (že vůči některým jiným církvím je zákon ještě štědřejší než vůči ČCE, je jistě pikantní až třaskavé, ale vedlejší) paušální náhrady, navíc si o těch pár desítek hektarů lesů a polí mohou evangelíci zažádat a získat je zpět. Za co je tedy ta náhrada? Je to vůbec náhrada, nebo je to něco jiného? Co?
Nevím a dokud se to nedozvím, velmi si přeji, aby vládní návrh zákona ve stávající podobě Poslaneckou sněmovnou protlačen nebyl a celá věc se o pár měsíců pozdržela. Tím by se konečně otevřel uvnitř církve na toto téma rozhovor, který tak žalostně scházel (a vlastně musel scházet, protože zákon v té době ještě nebyl ani ve stádiu schválení vládou), když v listopadu 2011 mimořádný synod v časové tísni pověřil Synodní radu ČCE krokem vskutku mimořádným, totiž podepsáním smlouvy s Českou republikou na základě zákona, který ještě nevznikl.
Co nebylo v církvi důkladně objasněno, prohovořeno, promodleno, vyargumentováno, nechť není ani odhlasováno. A co nebylo ukradeno, ať se nevrací.
Miloš Rejchrt, farář Českobratrské církve evangelické
Zdroj: časopis Protestant 2012/3 Zajímavé odkazy:
Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 04. 04. 2012 11:32
Předmět: ad: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Ještě jsem zapoměl:
Poznámka ohledně br. Rejchrtem zmíněných textů o zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi v lenovém čísle časopisu Český bratr (1/2012)- je to fajn si přečíst. Jsou tam např. články:
Joel Ruml - Noční můra, nebo příležitost?
Pavel Stolař - O samofinancování církve a nadějných vyhlídkách
Jindřich Halama - Minulost a budoucnost financování budovy atd.
- elektronické vydání najdete v PDF formátu na tomto odkazu:
Od: Uživatel Evangnetu Jan Dospiva <>
Kdy: 04. 04. 2012 22:22
Předmět: Re: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Velmi tleskám. A přidávám ještě svůj pohled:
Zkusme teď chvíli opustit čistě právnické hledisko, respektive spor o právní povahu povahu tzv. církevního majetku, o právní nárok na něj atd..
Místo legality se ptejme po legitimitě. Bez ohledu na to, kolik z toho majetku tvoří majetek pořízený z dobrovolných darů věřících a jak velká křivda se především Římskokatolické církvi stala, je zjevné, že stěžejní část tohoto majetku je historickým dědictvím jejího bývalého privilegovaného postavení. Vracet proto tento majetek prostě představuje pro sekulární stát z povahy věci problém. Pod pojmem sekulární stát si nepředstavujme stát ateistický, ale stát, v němž žádné náboženství nebo náboženská společnost nemá privilegované postavení. Souhlasíme s takovým státem nebo ne? Mám za to, že jako protestanté, dědici husitů, českých bratří a úsilí o náboženskou svobodu bychom měli.
Obávám se však, že Římskokatolická církev představovaná zvláště jejím klérem se s ním zcela ztotožnit nedokáže. Kdyby ho totiž už od počátku 90-tých let opravdu vzala za svůj a měla špetku sociální inteligence vůči citlivým bodům v historickém vědomí národa, tak by se nesoudila o Svatovítskou katedrálu a nároků na majetek, byť třeba zčásti oprávněných, by se VZDALA. Dnes by mohla mít ve společnosti mnohem větší renomé i finanční zajištění.
Na tom nic nemění skutečnost, že je dnes ochotna se části tohoto nároku vzdát ve prospěch jiných církví. Nesluší se vzít, co nám nepatří, a chtít mít sami podíl na dědictví dávných privilegií. V tomto kontextu je část postoupená ostatním církvím opravdu tím, co Ivan Štampach nazval jako "držhubné".
Tyto peníze pro nás nebudou požehnáním, ale zahanbením. I když už synod přijetí této částky schválil, v zájmu záchrany dobrého jména a cti ČCE vyzývám všechny, kdo s tím nesouhlasí, ozvěme se veřejně a nahlas!
Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 05. 04. 2012 09:58
Předmět: Re: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Čili shrnuto:
"Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno." To se týká i Českobratrské církve evangelické. Druhou stranou této "navracené mince" by měl být princip, "že co bylo ukradeno, má být vráceno". Pokud této českobratrské evangelické obci, nám velmi milé, bylo něco konkrétního zabaveno, tak by jí to mělo být vráceno.
Avšak nejen jí! A zde mám na mysli především ukradený konkrétní majetek (pozemky, budovy, sakrální předměty aj.) českých, moravských a slezských židovských náboženských obcí, o jehož zabavení a zničení se na našem území postaral jak protektorátní režim, tak i komunistická vládní moc. Tento majetek by měla dostat zpět Federace židovských obcí v České republice. A v tomto konkrétním případě bych se přimlouval i za finanční kompenzace.
Od: Kazatel ČCE Roman Mazur <>
Kdy: 05. 04. 2012 21:24
Předmět: Re: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Ahoj Honzo, dovoluji si upozornit na tři skutečnosti:
1. Diskuse na mimořádném synodu byla zcela svobodná. Hned na začátku přišla výrazná hrst vůči navržené podobě restitucí zcela kritických hlasů - čtyři nebo pět. Pak se ozvalo několik méně výrazných souhlasných hlasů.
Hlasování nakonec dopadlo - jestli mě paměť neklame - takto: 4 proti, 4 se zdrželi a asi 68 pro. Ukázalo se tedy, že odpůrci se ozvali veřejně vlastně všichni. Změnit toto rozložení sil u řádně zvoleného synodu je, myslím, nepravděpodobné.
2. Pokud mohu soudit, tak většina, která je pro, a ke které také patřím, nevidí v balíku restitučních peněz danajský dar, ale ani žádnou velkou výhru. Pragmaticky v něm vítá především změkčující polštář pro přistání k samofinancování, příp. možnost založení fondu pro církví "grantově" podporované aktivity.
Když nás stát okrádal, vědělo se, že jsou důležitější úkoly než se rozhlížet po lepším zabezpečení. Když jsou nám nyní katolíci ochotni dát kus svého podílu, ví se, že jsou důležitější úkoly než se kochat desetimilióny na účtu. Najdeme pro ně opatrné zkušené laiky a ať se snaží…
Ještě jinak: Když tyto restituce možná nakonec zase krachnou, protože se rozpadne vláda, nikdo ze synodálů asi brečet nebude.
3. Jsem si ovšem skoro jist, že po druhém neúspěšném pokusu by se synod rozhodl pro cestu k samofinancování i bez restitucí nebo jiné spolupráce se státem…
Od: Uživatel Evangnetu Jan Dospiva <>
Kdy: 05. 04. 2012 23:29
Předmět: Re: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Ahoj Romane,
nejde o to něco zvrátit, o demokratičnosti toho hlasování nepochybuji… Jde o to se prostě ozvat. Některé činy mají prostě smysl samy o sobě. Na synodu to možná byly 4 hlasy, ale jsem si jist, že to nejsou jen 4 hlasy v rámci celé ČCE, ačkoli jsou třeba v menšině. A i kdyby těch hlasů bylo opravdu jen pár, ještě to automaticky neznamená, že nemají pravdu.
Taky nejde o to, že je nám někdo něco ochoten dát, ale že se tak nepřímo podílíme na něčem, co se neslučuje s ideou demokratického sekulárního státu, co fakticky opět vytvoří privilegované postavení jedné církve (zdaleka neodpovídající její reálné autoritě mezi obyvatelstvem), která se stane jedním z největších majitelů pozemků v zemi, a to vesměs hospodářského majetku, přičemž tento majetek už nebude mít veřejnoprávní či smíšený charakter, ale ryze soukromoprávní. A co se nevydá, to se proplatí, i když legitimita tohoto kroku je sporná i mravně pochybná, protože si církev nárokuje náhradu za něco, co nebylo tak úplně její nebo historicky nevzniklo tak úplně z jejích vlastních zdrojů. Jediné, co tomu kroku dodává legitimitu, je způsob, jakým s tímto majetkem a i s katolickou církví samotnou zametli komunisté. To však neznamená, že máme restaurovat minulost, která je rovněž problematická.
Od: Anonym: Locika---.210.broadband3.iol.cz )
Kdy: 13. 08. 2012 19:43
Předmět: Re: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Už zase to všudypřítomné přehlížení těmi vyvolenými a všeznalými.
Obyčejné ovečky ve sborech miliardy nepotřebují. Pokud náhodou by měly mít sbory nárok, předpokládám, že jim budou dopisem ze SR sděleny důvody, proč dochází ke změně ve prospěch financování platů farářů a kdesi cosi. Shrnutí: penize potřebují faráři a aparát.
Jsem si jistá, že v Bibli jsou podobenství o tom jak materie a majetek dokáží zaslepit zdravý rozum. Ty čtyři osoby by zasloužily metál a ráda bych věděla, kdo to byl.
Nechat se koupit almužnou podanou katolickou církví, nechat si tím ucpat ústa a ještě děkovat? Asi vám je Jidáš příkladem… Být farářem, tak řeknu NE, děkuji, odpustky tohoto druhu nepříjímám. Jak budou moct faráři čístou myslí mluvit o minulosti církve, vraždách,křívdách, vyhnanstvích, když účty budou praskat ve švech penězi viníků. To už můžete rovnou vaši slavnou církev rozpustit, nemá budoucnost a přidat se k těm,co mají peníze.
Žádná hrdost, odvaha, jen mamon. Ať žije Mistr Jan, už nám jen chybí Mariánský sloup k těm bujarým oslavám.
Bůh žehnej…
Od: Uživatel Evangnetu Zbyněk Marjanko <>
Kdy: 05. 04. 2012 13:50
Předmět: Re: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Stát sice církvím nějaké peníze dá, ale zase přestane platit církvím podle zákona z roku 1949! Tedy je to výhodné i pro stát!
Od: Anonym: Orlík66---.cust.centrio.cz )
Kdy: 05. 04. 2012 14:01
Předmět: Re: Miloš Rejchrt - Co nebylo ukradeno, nemá být vráceno

Oficiální církevní postoj je ovšem jiný než postoj bývalého člena církevního vedení - a otázka je, nakolik to kdy bylo vzato v patrnost, když se tak mělo stát už dávno, viz k tomu také http://www.svobodne.estranky.cz/clanky/spolecnost/nestesti-penezniho-prizmatu-pro-vztah-statu-a-cirkve.html