"Jenom jsem se chtěl ohradit vůči vašemu šablonovitýmu (až moralistickýmu) myšlení,kdy druhé paušálně hodnotíte umělci-rozbředlí" - a to jako kde? Tak mluvím od dnešním (západním) člověku obecně, tedy i o sobě jako dítěti své doby. Naopka umělce jsem dával za příklad; jako někoho, koho souboj s materiálme, s broblémem, činí "ostrým", strukturovaným a tudíž zajímavým (jako třeba kůra starého stromu). O morálce se vůbec nemluvilo, problém na ni nelze zužovat. Jde o celkovou situaci člověka. A proč bysme měli mluvit o lásce, tématem je přece autorita? Tohle není červená knihovna, ale theologie ;-). Ale dobře, pokud jde o lásku, obávám se, že si až příliš jednostranně nárokujeme, aby NÁS někdo miloval. Přitom Ježíš Kristus mluví spíše o tom, že my máme milovat - na PRVNÍM místě Boha, hned potom své bližní. Jistě, Bůh první miloval nás, ale jednostranná láska není žádná láska. Ježí něříká: "Miluji tě", ale spíš "Miluj také." Pěkně to říká v Janově evangeliu: "Jako já a ty jsme jedno, ať jsou i oni jedno." Není to úplně tak, že by se z nebe valil jednosměrný proud lásky jako záplava medu. Jsme spíše k lásce přizváni - to je právě dílo Ducha, kterým se tolik oháníte, totiž že se v něm účastníme společenství Otce a Syna. Láska není jen nějaké "teplo u srdce", není to něco jako síla, energie. Je to složitá struktura, podobně třeba jako květina. To je i smysl a půvab Mojžíšova Zákona - alespoň náznakem postihnout složité předivo vztahů lidí a Boha a lidí navzájem. Osobně jsou mi takové komplikované struktury bližší než jednoduchá řešení typu: Bůh nás má rád, dal nám ducha, taže všechno, co se děje, je vlastně správně a nakonec to dobře dopadne. Hlavně ať do toho nikdo nerejpe a neruší nás z klidu. To je trochu nudné.