K předešlému chci podotknout jen tolik - totiž nesedí mi to více jak stoleté ohánění se dnešním člověkem (většina těch dnešních lidí už je tedy pod drnem). Já jsem také dnešní člověk, a také si musím tyto věci vysvětlit. Denně pak stojím před středoškolskými studenty, taky kupodivu dnešními lidmi. Mluvíme o všem možném na dané téma, a je to stejné jako vždy - někdo porozumí, jiný neporozumí. Z těch prvých někdo přijme, a nebo také ne. S tím se nedá nic dělat. Kupodivu ale dnešní člověk je pro některé složitosti vyjadřování víry vnímavější než leckterý dnešní křesťan (doufejme, že i on zůstal člověkem, kéžby dokonce novým - vzkříšeným).