Otázky zvenčí

Co jste kdy chtěli vědět o křesťanství a evangelících a báli jste se zeptat...

Odpověď na příspěvek: Re: Křesťanství a reinkarnace

Od: Anonym: Tomáš Molnár <> ( ---.87.broadband5.iol.cz )
Kdy: 17. 10. 2011 01:04
Předmět: Re: Křesťanství a reinkarnace

Ačkoli vím - všimněte si, prosím, že tady opravdu vím, že tahle debata není smysluplná, ještě jednou do ní, milý pane, vstoupím z oné křesťanské lásky, které jste se dožadoval.
Začnu odzadu, tedy od toho, co píšete Jaroslavu Pecharovi. Vypsal vám v předešlém dopise docela přesně, jak je to se seriozním biblickým bádáním a se všemi dosažitelnými rukopisy. K mání na trhu je jak hebrejská bible, tak řecký Nový zákon, ve kterých máte pod čarou všechna různočtení, co jich jen na světě k mání jest. O edicích apokrafních knih - ostatně vydaných péčí teologů a evangelíků obzvláště, vám již kolega Pechar psal. Jestliže čtete autory neseriozní a nedovzdělané a účelově matoucí, nijak vám nepomůžeme a těžko s vámi povedem debatu.
Píšete-li o Konstantinovi, pak si pletete historii církve a historii bible. Co se týče formování kánonu: oba dva kánony - jak Starého zákona, tak Nového zákona, podle našich současných znalostí, vznikaly především na základě vážnosti - váhy textů jednotlivých knih, nikoli jakýmisi politickými a mocenskými rozhodnutími. Že teologie se autoritou těchto kanonických knih řídila po staletí pramálo, s tím by se snad dalo, byť s jistými výhradami a výjimkami souhlasit.
Co se týče mého "nevím". Neznamená pouhou neznalost. (Ovšem i přiznání neznalosti jest hodnotnější, než jakési tupé trvání na dokonalosti omezeného horizontu.) Znamená totiž také to, že otázka takto položená není tou, kterou zodpovědět mohu. Ba dokonce tak to je, že tato otázka pro mne není tak, jak je položena, důležitá. Víte, i na tom, jak chytáte za slova je patrné, že pro vás je jazyk smutně jednosměrnou silnicí. (Možná byste měl číst trochu více krásné literatury a poezie - jestli si mohu dovolit vám poradit.)
Takže proč nemohu odpovědět na takto položenou otázku. Vzkříšení, které křesťané vyznávají, ve vyznání víry říkáme skutečně "těla z mrtvých vzkříšení" je věcí, kterou nazýváme eschatologickou. Je to cosi, co je před námi jako věc poslední, tedy věc v rukou Božích, nikoli našich. Teprve jednou, řekne Pavel, poznáme tváří v tvář a nyní vidíme jako v zrceadle (je třeba vědět, že zrcadla tenkrát nebyla skleněná, ale byl to kus leštěného kovu, který odrážel velmi nezřetelný obraz)(V tom textu mluví o dokonalosti v lásce a sebepoznání - ale ono to s tím souvisí). To jednou je tedy v rukou Božích a tam jednou se protne zřejmě i fyzika, matematika, biologie, ale také třeba filosofie a teologie. Tam bude jasné, jak spolu věci skutečně souvisí a jak je to vlastně "jednoduché". My ovšem v téhle situaci nejsme a máme jen výhledy a teorie. Dokonce i ony vaše fyzikálně-chemické "jistoty" jsou jen teorie, současný stav poznání, a když říkám současný, pak míním váš současný, nikoli to, kam postoupila věda - vy ve svých poznatcích podivně dřepíte někde na rozmezí 18. a 19. století - pak tenhle "osvícenský" stav přejaly z té nejhloupější stránky osvětové marxisticko-leninské příručky - ale to je jiná kapitolka lidského "vědění". (Vzdělaný fyzik, matematik, chemik, astronom atd. vám rádi potvrdí, že hmota se chová tak, jak jsme zvyklí jen za určitých podmínek a za jiných se chová překvapivě jinak a že tak mnoho věcí a zjištění je teprve před námi - ale to není moje parketa a já tím nijak neargumentuji.) Ano, i naše teologizování je časově podmíněné.
Proč pro mne vámi položená otázka není důležitá? Protože daleko více mne zajímá význam Kristova vzkříšení pro člověka zde a nyní. Protože tělo je něco, co mám a máme my všichni. A jakkoli je to ještě tělo "nevykoupené" (pozor, to je složité a souvisí to s něčím, čemu se říká hamartologie a o čem asi nic netušíte), je zvěstí o zmrtvýchvstání těla voláno - vyvededeno k nové skutečnosti, možnosti nové skutečnosti. S jistou opatrností se dá říci, že mne zajímá etický dopad a dosah vzkříšení, nikoli technická stránka věci a ten je pro mne převratnou událostí dějin.
K věci rozdílu mezi kolegy Wranou a Pecharem: Na jednu stranu nám vyčítáte, jak drtíme lidi jakýmisi dogmatickými pravdami (škoda, že jste se základně nepoučil o tom, co dnes dogmatika co církevní učení je) a na druhou stranu jste zděšen, když se vyskytnou různé názory a výklady. Ale z oné křesťanské lásky se vám pokusím, a snad ani jednoho z kolegů se nedotknu, vysvětlit rozdílnost pojetí a proč to nevadí, či nevadí zásadně a tihle dva spolu mohou mluvit dobře rozumět.
Kolega Wrana vnímá Písmo - tedy bibli, abychom si rozuměli - předně jako řeč víry (nikoli popisných faktů) napsanou výrazovými prostředky své doby, tedy doby, ve které se lidé vyjadřovali symbolicky, mýtickou formou, chcete-li, a rozuměli, protože tak také chápali a v mýtu, nikoli bludu, ale uprostřed mýtu žili. Tuhle řeč je třeba modernímu člověku přeložit do jeho chápání, které je daleko předmětnější (ani my ovšem nejsme k řeči obrazů zcela hluší a tu a tam ji také používáme). Proto vykládá příběh Svatby v Káně Galilejské jako podobenství, třeba podobenství o setkání. Víno, jakožto hygienicky neproblematický nápoj na rozdíl od vody v oněch oblastech tehdy bylo symbolem pravosti, čistoty, opravdovosti. Sama svatba je v celém Písmu symbolem setkání s Pánem Bohem, a to na více místech. V Kristově přítomnosti dochází k proměně všelijakých nečistých vztahů ve vztahy nové kvality - s Bohem a mezi lidmi navzájem. Symbolů je tam daleko více, ale zde na vše není místa!
Kolega Pechar zřejmě vnímá příběh v oné eschatologické perspektivě, kterou jsem již zmínil výše, ve které se věci uchopitelné tohoto světa protínají a tvoří novou skutečnost. Tenhle výklad není nemístný a musí se nám drát do mysli kdykoli čteme příběhy o uzdravování. Je patrné, že je to pro vás s vaší jistotou dokonalosti lidského poznání zcela nepřijatelné. Inu, nechte být. A nadto nepochybuji o tom, že respektuje a vnímá to, co říká Wrana.
Já osobně jsem opět velmi opatrný a snažím se vnímat možnosti obojího. Jsou i dnes lidé, nikoli nesriózní, kteří se na rovině onoho protínání chtějí pohybovat - např. paní jménem Annick de Souznelle. Nejsem si jist, zda se trochu nepředbíhá, ale i tady jsem se soudem opatrný.
Víc vám už dnes nenapíšu, protože jsem zřejmě unaven z onoho "oblbování davů ve velkém" jak "poučeně" píšete. Jen o to vás prosím, čtěte pozorně a nevytrhujte ze souvislostí a čtěte raději vícekrát, než zas začnete "psát".
Mějte se dobře. TM

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód