Ano, Ježíš a učedníci měli společnou pokladnici a jejím správcem byl Jidáš Iškariotský - Jan 12,6. Tu společnou pokladnici a její správcovství bychom mohli nazvat typem církevní praxe na základě "potentia Dei ordinata"(Boží uspořádaná moc). Problémem tohoto způsobu je, že se občas objeví i nevhodné využití svěřené správcovské moci - zpronevěra, krádež či lobbing.

Pak měl Ježíš ještě jeden typ praxe. Ten je popsán v Matoušově evangeliu: "Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: „Váš Mistr neplatí chrámovou daň?“ On řekl: „Platí!“ Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?“ Když odpověděl: „Od cizích,“ pravil mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni. Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři a hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“ (Matouš 17,24-27). Tento typ jednání bychom mohli nazvat církevní praxí na základě "potentia Dei absoluta" (absolutní Boží moc). Tady je možné zase vidět manipulaci v církvi - viz. praxe některých proudů moderního charismaticko-evangelikálního hnutí.

U obou způsobů je riziko selhání, způsobené zřejmě lidskou přirozeností. Nicméně zde bych si dovolil navázat na vaši výzvu: "Necháme se majetkem spoutat?" Ne, nemusíme! Můžeme být jako Ježíš - "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci." (Jan 14,12)