I. Význam křtu

Vyznání a základní texty > Leuenberská konkordie > Křest v učení a praxi > I. Význam křtu

1. Křest je Boží dar

Křest konaný vodou ve jménu trojjediného Boha má svůj základ ve smírčím Božím jednání v Ježíši Kristu. Křtem se každému jednotlivci osobně dává a přivlastňuje čin smíření, uskutečněný v Ježíši Kristu. Mocí Ducha svatého je křest účinným znamením tohoto Božího daru a zaslíbení.
Svým svatým Duchem Bůh probouzí a udržuje víru v těch, kdo byli pokřtěni, a vede je do společenství. Křest, vykonaný ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého je povoláním do Božího lidu a tím začleněním do těla Kristova.
Ve křtu nám Bůh zaslibuje a dává odpuštění hříchů, osvobození z bezbožných vazeb a propadlosti vině, znovuzrození jako umožnění nového života. Ježíš Kristus křtěnce staví do skutečnosti počínajícího a přicházejícího Božího království. Ve víře pokřtěný zakouší tuto osvobozující změnu vlády a přitakává jí. Tato víra je žita ve stále obnovovaném obrácení k následování Ježíše Krista.

2. Křest je neodvolatelný a neopakovatelný čin

Spásný Boží čin Ježíšovy smrti a vzkříšení se pro nás stal jednou a provždy. Křest je platným znamením počátku nového života. Jím jsme neodvolatelně přijímáni do společenství Boží spásy. Proto je křest neopakovatelný. V jednou uskutečněném křtu věříme a poznáváme zaslíbení věrnosti trojjediného Boha, dané nám pro náš celý život. Na ně se smíme stále znovu odvolávat. V ně můžeme stále znovu skládat důvěru.

3. Křest je začátek cesty s Ježíšem Kristem

Křest se děje na základě víry. Víra je současně Boží dar a lidská odpověď. Ve víře člověk na Boží dar odpovídá díkem, radostí a poslušností. Boží nepodmíněné ano k člověku ve viditelném znamení křtu vede k vyznání pokřtěného, k jeho svobodnému ano.
Martin Luther, O babylónském zajetí církve:
Každý lehce nahlédne, že (ve svátosti) jsou nutné tyto dvě věci současně, zaslíbení a víra. Neboť bez zaslíbení nelze ničemu věřit. Bez víry však je zaslíbení zbytečné.
WA 6,517,8-10
Jan Kalvín:
První, nač při křtu třeba dbát, je tedy Boží zaslíbení, jež praví (Mk 16,16): „Kdo uvěří a dá se pokřtít…“. Kde tedy taková víra není přítomna nebo přijata, tam křest nepomáhá, nýbrž spíše škodí - a nejen když je přijímán, nýbrž i potom po celý život.
Kalvín, Inst. IV 14,1; 15,13.
Ve křtu osobně darovaná spása zakládá životní příběh pokřtěného s Ježíšem Kristem. V tomto životě pokřtěnému náleží dar a zaslíbení Boha, který ho povolal jménem a je s ním. Současně je křest základem celoživotního vrůstání do společenství věřících.
Církev křtí na základě příkazu a zaslíbení svého Pána. Je pokřtěným a křtícím společenstvím věřících. Když církev křtí, zavazuje se, že bude provázet pokřtěné na jejich cestě víry modlitbou, duchovní péčí a vyučováním. Takové přijetí do společenství a takové provázení společenstvím věřících pokřtěného povzbuzují, aby se chápal jako úd těla Kristova a to aby vyznával.

4. Křest je povolání k následování

Boží jednání v aktu křtu zahrnuje obojí: ospravedlnění i obnovení našeho života. Tak je křest počátkem celoživotního procesu posvěcení. Nad pokřtěným je nyní dar a nárok Božího slova. Tak má ze křtu silou Ducha svatého růst viditelně žité následování ve svědectví a službě.
Křest má také etické důsledky. Nejde při něm pouze o osobní spásu, nýbrž také o to, že pokřtění křesťané jako společenství spásy jsou povoláni k tomu, aby společně - bez ohledu na jakékoli dělící hranice - přijímali svou odpovědnost za svět. Právě křest nás vyzývá, abychom se ve všech oblastech života zasazovali za uskutečňování Boží vůle. Křest nás uschopňuje a připravuje ke službě lásky, obracející se k lidem s jejich trápením, jehož příčiny usilujeme odstranit. V současnosti k tomu zvláště náleží také snaha o celosvětovou spravedlnost a mír.

5. Křest je uložená cesta ke spáse

V Ježíšově smrti a vzkříšení zlomil Bůh moc hříchu a zla a otevřel nám nový život darem své spravedlnosti a zaslíbením nového stvoření. V hlásání Božího slova, ve křtu a svaté večeři Páně nám Bůh spásu přivlastňuje. Že je křest nezbytný ke spáse, říkáme s ohledem na to, že hlásání Božího slova, křest a svatá večeře Páně jsou nejvlastnější způsoby, jimiž se Bůh chce setkávat s námi lidmi, odvracet naši bídu a osvobozovat nás z moci zla. To nevylučuje možnost, že má Bůh i jiné cesty k člověku; vždyť není ve své milující svobodě omezen. Nám však je uloženo držet se těch cest, k nimž se Bůh sám v evangeliu zavázal a jež nám nabízí.