Bratře, schvaluji postoj, který jsi v obou příspěvcích vyjádřil, i když nesdílím tvé důrazy a cesty úvah - to je však nepodstatné. Chci upozornit, že to máš nedomyšlené. V závěru píšeš: "nemohu s dobrým svědomím jít k volbám - protože pak bych měl i duchovní spoluzodpovědnost za následky, které nemohu dopředu nijak předvídat." Uvědom si, že dobré svědomí si ani tak nezachováš, protože i nejití k volbám je konkrétní praktické rozhodnutí s následky, které nemůžeš předvídat. Heslo "kdo nevolí, volí komunisty" je sice opravdu jednak obecně politicky zavádějící, protože falšuje realitu do polohy "buď komunisti - nebo COKOLI jiného", a navíc pro křesťana má jen relativní a druhotnou hodnotu. Ale my jsme v tomto světě z Božího dopuštění tak bytostně zasazeni, že neexistuje postoj, jímž bych se mohl s klidným svědomím od záležitostí světa distancovat. Jistěže není možná instrukce, koho má křesťan volit. A není ani možno křesťanovi vytýkat, že nevolí, je-li o správnosti této volby (nevolit) ve svém svědomí před Pánem přesvědčen. Ale stejně tak nelze mít za to, že volit (určitou stranu) křesťan nemá, že se tím zapojuje do Satanovy hry. Ano - povoláním Církve není sociální či politická reforma nebo revoluce a KAŽDÉ lidské politické zřízení je tak či onak v chomoutu Satanově, a to nutně a nezvratitelně. Uvádíš příklady z doby apoštolské a nejsi v bludu. Ale myslíš, že kdyby bylo v Římské říši vyhlášeno referendum o zrušení otroctví, že by křesťané byli svými předáky (třeba Pavlem) nabádáni se ho neúčastnit? Příklad s Hitlerem se ti moc nepovedl - tam totiž muselo být přinejmenším křesťanům zřejmé, o jak nelidskou (a Bohu nanejvýš odpornou)zrůdnost se jedná. Že jim to mnohdy jasné nebylo, anebo to vidět nechtěli, je otázka jiná (spíše otázka viny než špatného rozpoznání). Smí křesťan nejít k volbám a umožnit tak vítězství Hitlerovy strany, která už před tím jasně prozrazovala, že např. Židé se přinejmenším stanou bezprávnými objekty? (schválně beru za příklad lid smlouvy Hospodinovy, ale je jen jedním z mnoha možných). Pravda - křesťan pak následně může ukájet svou křesťanskou lásku na množství trpících, které to způsobí. S našimi komunisty je to v zásadě totéž, i když tady a teď nejsou bezprostředním ohrožením (aspoň sami o sobě) a mnohem více je třeba vážit jiné věci. Uznávám tvůj postoj jakožto křesťan nevolit. Já ale jakožto křesťan volit chci. Tvůj postoj má v našem prostředí mimořádnou hodnotu (i když to zní paradoxně, když problém naší politiky stojí mimo jiné také na nevalné volební účasti). Má ale hodnotu právě pro tento svět, jenž je pod vládou Satana, ale který Bůh pro Satana nestvořil. Nemá hodnotu (ten tvůj postoj) v tom, že by ses mohl Pánovi pochlubit, že máš čisté ruce. Nemáš a nemůžeš mít. Má-li pro život křesťana mít smysl vůbec nějaký mravní postoj a mravní jednání, pak ho nelze rozlišovat tak, že se buď budu nebo nebudu angažovat v politice (či kdekoli jinde). Jinak s tím, že Církev je povolána k něčemu jinému, samozřejmě souhlasím. Ale být PLNĚ křesťanem neznamená být JENOM křesťanem. Jsem přesvědčen o opaku: být JENOM křesťanem je být zbytečným křesťanem. Navíc: Jak a čím může dnes křesťan zvěstovat Kristovo evangelium a svědčit o něm? Snad tím, že do záplavy světonázorových nabídek přidá to naše zboží s tím, že někdo zabere? Myslím že ne (i když je jisté, že někdo opravdu zabere). Ostatně není řečeno jen to, že jsme světla ve tmě, ale také, že jsme solí země. Šíře, do jaké jsem se rozepsal, je způsobena mou neschopností stručně sdělit, oč mi jde, nikoli úmyslem podrobit kritice co nejvíce z tvých tvrzení (vesměs proti nim nic nemám) nebo tě chytat za slovo. Na konec ale ještě svými slovy vyjádřím, v čem se s tebou snad bezpečně shoduji (byť ti to možná bude málo): Jako křesťan musím vědět, kde stojím, kdo je můj Pán, a že Pravda je zachraňující vítězkou, nikoli něco, co musíme nějakými kompromisy se světem a jeho vládcem "protlačovat", ať už v kuloárech nebo přímo v zasedačce. V Kristu Miroslav Zapletal, ČCE