Petře, přisuzujete rodokmenu Ježíše větší význam než ve skutečnosti má. Žid si získá tím větší respekt u ostatních čím více předků je schopen vyjmenovat a zároveň je to dokument jeho identity, kým opravdu je, něco jako jeho „občanský průkaz“. Matoušovo evangelium je psáno pro Židy – židy (konzervativní Hebrejce) takže Ježíšův rodokmen uvádí aby hned od počátku četli o Ježíšovi s respektem, brali ho vážně. Lukáš ho uvádí proto, že měl tuto informaci k dispozici a ze všeho co se mohl dozvědět o Ježíšovi sepsal evangelium které je pojaté jako řecký „epos“, román. Lukášova kultura a myšlení je helenistické takže neví že to je to tím prvním čím se Žid představuje, identifikuje. Lukáš neuvádí rodokmen když Ježíše čtenáři představuje ale později jako vložený do textu. Matoušův a Lukášův rodokmen se podstatně liší a ani jeden z nich není historickou zprávou ale symbolickou, seřazenou v oddíly podle pro Židy „posvátného“ čísla sedm. Kopíruji pro Vás z Biblického slovníku k heslu Rodokmen:

Při studiu sz r-ů nutno míti na paměti, že se často podstatně liší od našeho pojetí genealogie. Izraelec dával někdy přednost schematické souměrnosti před výčtem všech potomků jednotlivých článků rodokmenových. Mnozí jsou vynecháni, aby bylo dosaženo určitého čísla. Tak od Adama do Noema je vypočteno 10 generací, od Sema do Abrahama rovněž 10; Noe měl 70 synů, rovněž Jákobův dům měl 70 duší. Většinou nutno chápat genealogii jako výpočet nikoli jednotlivců … atd.

To, že rodokmen nemá takový význam jaký mu přisuzujete, nemusel by v evangeliu vůbec být, potvrzuje to že Markovo evangelium, určené pro liberálnější Židy – židy, Ježíšův rodokmen neuvádí. A samozřejmě ho neuvádí nejmladší evangelium Janovo.

Jistěže všichni evangelisté uznávali Ježíšův nárok na davidovství, proč by jinak evangelia psali? Ale Ježíšův nárok neuznávali konzervativní Hebrejové a náboženští hodnostáři, kteří uznávali za legitimního davidovce až Jakuba, a podle kterých pravým (legitimním) Mesiášem může být jen Syn Davidův. Ježíš nemůže popřít že se narodil mimo manželství a snaží se dokázat jim, negovat tento jejich argument, tím že Mesiáš nemusí být legitimním synem Davida, viz. Mat 22:41-46 , Mar 12:35-37 , Luk 20:41-44 . Píšete “židovská veřejnost” ale Ježíšův příběh se odehrává “stranou veřejnosti” aby nebyl předčasně zatčen Římany, o tom budeme podrobněji hovořit později. Vaše odkazy jsou jen od lidí na jeho straně a ti jeho nárok na titul “Syn Davida” samozřejmě uznávají stejně jako evangelisté. Píšete že jeho nárok (Syn Davidův) uznávali “chrámoví kněží”. Jenže Vaše odkazy na verše dokazují pravý opak, tj. že se mu za toto nárokování sarkasticky vysmívají. O tom co píšete o Pilátovi, že uznával Ježíšův nárok na davidovský trůn, je z Vaší strany zásadní nedorozumění. Je absurdní aby ten kdo zastupuje okupační autoritu Říma přiznával někomu ze Židů nárok na královský titul, tedy negoval autoritu císaře. Pilát byl antisemita nejhrubšího zrna, opovrhoval Židy, jejich kulturou, jejich náboženstvím a hodnostáři, a to všechno ignoroval (dával jim své opovržení na vědomí) znesvěcováním toho co bylo pro ně svaté. Když se mu vzpříčili nechal je vyvraždit, i hromadně. Neměl nejmenší tušení co znamená Mesiáš takže mu Ježíš musel být vydán “politicky” jako ambiciózní židovský “král”, nepřítel a konkurent autority Říma a císaře, aby porozuměl. Nápis na kříži je také pravým opakem než který mu připisujete v odkazech na verše, je to jen další sarkasticky vyjádřené opovržení, výsměch nad vším židovským, tj. tento bezmocný zubožený Žid by chtěl být králem, ten chtěl konkurovat moci Říma. K epizodě Ježíše před Pilátem podrobně později, až se k němu na časové lince dobereme. 

V biblickém kontextu, ve kterém přehodnocujeme, je otázka prvorozeného absolutně zásadní. Je zásadní v rodové hierarchii a tedy i posloupnosti dynastie, jak byste měl vědět z příběhu Izákových synů Jákoba a Ezaua. Jákob si musí od prvorozeného Ezaua tento nárok “koupit” aby si mohl nárokovat na Izákovi důsledky z toho být prvorozeným. A hlavně je zásadní nábožensky (kulticky). Jako opravdová a kulticky plnohodnotná oběť Bohu musí tato oběť být “to prvorozené” a prosté vší vady. Jestliže Ježíš chce být opravdovým Mesiášem který sebe dává jako oběť za ostatní musí tedy také být tím prvorozeným, jinak by jeho oběť nebyla plnohodnotnou pro Boha ale ani v očích těch, za které se obětuje. Král zastupuje světskou (lidskou) vládu a může tedy vybrat ze svých potomků toho kdo sice není prvorozený ale je schopnější. Král není ve své podstatě hodnost náboženská a jak víme jsou i zlí králové klanící se jiným bohům. Ale Mesiáš representuje hlavně náboženské hledisko jako v Ježíšově případě, z náboženského hlediska je jeho prvorozenství požadavek zásadní. V Ježíšově době neexistovali žádní potomci Zorobabela takže nevím proč jej zmiňujete. Ani evangelia, ani jiné prameny, neznají jiné potomky davidovské dynastie než rodinu Josefovu.

Nemám tušení co Vás vede k tomu abyste z epizody tzv. vyvraždění neviňátek mohl udělat nějaký závěr k problému toho kdo je či není prvorozený? Tato epizoda je v Matoušovi zapsána z úplně jiného důvodu a má jiné poslání. Je sdělením o krutosti Heroda, který nechá zavraždit každého kdo by mu v jeho moci mohl konkurovat včetně svých synů. Natož v případě potenciálního davidovce. Je možné že po nich nechal pátrat a pár dětí na to doplatilo životem, ale rozhodně ne v takovém masovém množství. To by Lukáš nemohl přejít mlčením. A toto sdělení je obhajobou toho proč se Josef se svou rodinou odchází z komunity, rozhodl odejít “do úkrytu” a to tam, kde by nikdo nehledal potomky Davida, podle mého názoru do Samařska. Proto se mluví o Egyptu, protože Egypt vždy pro Židy representuje “nečistou zemi” stejně jako Samařsko. Termín “nástupnictví Mesiášovo” je pro mne nesrozumitelný protože Mesiáš může být jen jeden (projednou a provždy) a jakékoliv nástupnictví nepřichází v úvahu. Další Mesiáš (nástupník) by mohl být jen falešným Mesiášem, nebo tento Mesiáš který už přišel by musel být degradován jako Mesiáš falešný.

Jak jsem napsal minule : I když valná většina lidí kteří se zabývají texty evangelií považuje událost narození za nespolehlivý text, jsem přesvědčen že historické jádro má už jen proto že je vlastně v neprospěch Ježíše (viz. níže). A důsledky jeho narození mimo manželství se táhnou celým jeho příběhem v evangeliích.Zejména už proto, že obsahují informace, které jsou Ježíšovým "handicapem", které kompromitují jeho způsobilost k nároku na to že je dědicem davidovské dynastie. Jistě je historickým jádrem to, že Ježíš se narodil mimo legitimní manželství, což je v evangeliích zeslabováno konstatováním, že se tak stalo z Boží vůle. Tato okolnost je natolik silným faktorem v jeho životě a působení, že ji nelze přejít. Kdyby to nebyl historický fakt, jistě by si vymysleli ideálnější start.

Shledal jsem tento fakt, který jim ignorací uniká, je právě klíčovým vysvětlením k událostem popisovaných ve Skutcích. Bez toho nikdy nepochopíme proč Ježíš když vstal z hrobu a vrátil se do života už jenom přihlížel a zakrátko musel odejít do diaspory v Damašku. Nepochopíme proč se ani Petr nestal hlavou jeruzalémského sboru ale Jakub Spravedlivý, Ježíšův bratr. Jakub který nikdy v ničem Ježíše nenásledoval a stál po celou dobu stranou. S tím si lámou teologové hlavu dodnes a nenacházejí pro to nějaký fundovaný názor.

Pokud máte ke svrchu napsanému další připomínky, jiné názory, odpovězte prosím na ně opravdu podloženým (třeba z Biblického slovníku) názorem. Pokud má vysvětlení jsou dostačující dejte mi vědět že můžeme pokračovat. A samozřejmě že oboustranná zásada: „Veškeré mnou psané úvahy a závěry jsou zcela osobní a fakultativní.“ platí v našem rozhovoru vždycky a nebudeme ji tedy opakovat.

Jirka S