Pro Tomáše Lachtana

Vážený pane Tomáši,

vážím si Vašeho zájmu o křesťanská témata a Vašeho vyjádření svého postoje k Ježíši. Proto mě mrzí, že někde uprostřed této diskuze jsem si dovolil ironickou poznámku, omlouvám se za ni. Nevím přesně, o co Vám v tomto vláknu jde, ale chtěl bych napravit svou kousavost věcnou odpovědí na Vaše argumenty. Jen pro jasnost podotýkám, že jsem křesťan, věřím v Ježíše, který opravdu chodil po této zemi, byl člověkem z masa a kostí a zároveň byl i Bohem.

Ad 1 a 2. Váš první argument zněl, že ačkoli Ježíš měl být populární osobností, nemáme o něm jiné zprávy než ty z evangelií (z Nového zákona). Na tento argument zde již odpovídal p. Danilo. Ježíš byl populární, ovšem mezi negramotnými lidmi především z Galileje, a do píšících lidí té doby se navážel tak ostrým způsobem, že se jim vůbec nedivím, že o něm nepsali. (Psali vůbec životopisy svých současníků? Není i ten Flavius mezi Židy spíš výjimka?) Navíc své působení vědomě omezoval na židovskou komunitu a svou popularitu sám dost narušoval (viz např. jeho útěk po zázračném rozmnožení chlebů). Proto pokládám spíš za věrohodnější fakt, že o něm psali především jeho žáci. Vaše tvrzení, že o něm víme jen z jednoho zdroje, mi ale vůbec nepřipadne správné. Považujete čtyři evangelia za jeden zdroj? A epištoly také? Vždyť pocházejí od různých autorů, byly napsány pro různé adresáty v různých kulturních kontextech. A přece ani jeden z nich Ježíšovo lidství nijak nezpochybňuje.

Ad 3.

Dále jste uváděl, že okolnosti Ježíšova života jsou nápadně podobné příběhům jiných vtělených bohů v různých náboženstvích.

Přiznávám, že neznám dost dobře jiná náboženství, a proto budu argumentovat, jako by toto Vaše tvrzení bylo pravdivé.

Mám-li nějakou událost popsanou pěti způsoby, může být jedna z nich pravdivá, nebo žádná pravdivá, nebo některá částečně pravdivá nebo některé (příp. všechny) částečně pravdivé. Ovšem ani jedna verze nemůže ovlivnit to, zda se tato událost stala a jak se stala. Vaše výtka možná míří na to, že může jít o nějakou strukturu v našem myšlení či kultuře (řekněme např. touha po Bohu, nebo touha po potvrzení výlučnosti člověka), která si vytváří různé podoby příběhů o spasitelích. To je jistě možné, nakonec o tom je asi Freudův přístup, když je celá víra v Boha vysvětlena jako výplod lidské touhy po dobru (snad to interpretuji správně). Ale to není důkaz. Když si moc přeju čokoládu, znamená to, že čokoláda neexistuje? Nebo že ji nedostanu? Musím dát za pravdu kritikům křesťanství v jedné věci: Křesťanský Bůh je tak dobrý, že je to až podezřelé. Ale to není důkaz, že to není pravda. A já jsem se mnohokrát v životě přesvědčil, že to pravda je.

Ad 4.

Tady moc té logice nerozumím. Nechápu, proč by měla do Ježíšových třiceti let vzikat nějaká evangelia, když žil až na několik výjimečných situací jako zcela běžný člověk. A proč by bylo nutné vymýšlet nějaké okolnosti kolem jeho početí a narození? Třeba v Markově nebo Janově evangeliu nic takového není. Jistě o tom nemuseli psát ani Matouš a Lukáš. Tomu, že v době jeho smrti žila jeho matka, se nedivím (padesáti nebo šedesáti let se mohla dožít docela normálně a jistě nebyla ve své ani v dnešní době jedinou maminkou, která se musela dívat do synova hrobu - bohužel). Odvolávky na Mariino přímé svědectví máme v Lukášově evangeliu, jinak židovská společnost byla hodně patriarchální a asi sotva by Marii tolerovala nějaké větší samostatné vystupování.

Ad 5.

S Vaším tvrzením o zasazení Ježíšova narození do období zimního slunovratu souhlasím. Někdo chtěl nahradit staré náboženství novým a navíc to má i přiléhavou symboliku. V našich krajích to je i dost psychologicky dobře vybrané - v době největší tmy a deprese se máme na co těšit. Ale to přece nemůže vůbec ovlivnit skutečnost, zda historický Ježíš chodil po této zemi - vždyť se to "ustanovení jeho narozenin" událo víc než sto let po jeho smrti! Proč neznáme skutečné datum narození, to nevím. Ale v Bibli jsem to nenašel ani u jedné postavy, tak to pro ně asi nebylo důležité.

Závěrem: snad jsem Vás, Tomáši, neodradil délkou svého textu. Možná jste už podobné argumenty slyšel od křesťanů mnohokrát (divil bych se, kdyby Vám říkali něco o hodně jiného). Mám třeba knížečku "Víc než tesař", která mi připadne hodně logická (skoro až moc), nebo "Po stopách Ježíšových", což je zas taková archeologie od jednoho jezuity (Kroll?), hodně zajímavé. Jenže stejně by mě tyhle knížky nepřesvědčily, kdybych si to nemohl odzkoušet na vlastní kůži. A to je na víře to dobré: Vyzkouším - dívám se, co to dělá. Ale pořád to zůstává vírou, čili co já vidím jako zázrak, můžete vnímat jako obyčejnou souhru okolností. Jenže já mám těch souher v životě tolik - ale to už je na jiné téma.

Mějte se moc hezky. Ondra