Opilou sestru biskupku jsme shodou okolností řešili s návštěvou, kterou jsme měli předevčírem. Hosté měli dobrý přehled o německém prostředí, takže nám to svými slovy převyprávěli. Tady jste mi ji připomněl.

Myslím, že se na to ani v evangelickém prostředí nedá zhodnotit jinak než Vámi naznačeným způsobem: Je to chyba, je to selhání, je to hřích - ať v osobě viníka nacházím schopnou rozvedenou mámu, farářku, biskupku, manažerku nebo kohokoli jiného.

Být opilý - to snad být hříchem nemusí. Stejně tak přehlédnout červenou. Ale ta kombinace - opilá sednout za volant a jet na červenou - mi přijde skandální pro kohokoli s aspoň minimální mravní zodpovědnosti.

U podobně vysoce postavených osobách pak přičítám ještě něco navíc. Člověk, který se něčeho takového dopustí, je podle mně pro podobnou funkci zdiskreditován, a nedělal bych tu rozdíly: křesťan - nekřesťan. Rezignaci po podobném selhání bych očekával od své biskupky, ale i předsedy politické strany, kterou volím, nebo od vysoce postaveného státního zaměstance. Kromě uplatňování faktických pravomocí přece působí i jako příklad a vzor pro sobě podřízené i celou společnost.

Pokud se ovšem upřímně omluvila, nemělo by z toho být nějaké věčné stigma. Následně by mohla být dobrou farářkou ve sboru, kde lidé osobně přijmou její omluvu a vyjádří ji následně důvěru, že podobnou chybu již nezopakuje…