díky za osvětu. myslím, že vím líp, jestli jsem ve vztahu šťastný, jestli nese dobré plody, nebo ne. Nepovažuju za dílo ducha svatého rozbíjení fungujícího vztahu mezi dvěma muži nebo ženami. Svou orientaci jsem si nevybral a věř mi, že celou pubertu jsem se ji snažil přeonačit - nejde to, popřel bych sám sebe, zablokoval si vztah k Bohu a to by byl hřích (tak jsem o tom přesvědčen zase já). Je to moje osobní zkušenost a dnes už vím, že opravdu lze žít jako homosexuál naprosto vyrovnaný a šťastný život (když ti z něj nedělá okolí peklo). Svého partnera mám rád a nechtěl bych ho opustit, ani se přestat s ním sdílet. Proto opravdu nemám důvod vyhledávat jakoukoli léčbu. Tvrdíš, že se mýlím ohledně trvalosti homosexuálních vztahů - ty máš své údaje z literatury, já ze života (čemu mám věřit spíš?). Nepopírám, že řada vztahů se rozpadá (jako by se to u hetero párů nedělo), ale často se rozpadají proto, že gayové jsou natolik frustrovaní svým okolím, které démonizuje jejich orientaci, že prostě pak nejsou schopni vytvořit trvalý funkční vztah.