Téma: Kam se to ta církev řítí

Od: Anonym: Eduard Hausenbergermayer---.bluetone.cz )
Kdy: 02. 12. 2005 15:36
Předmět: Kam se to ta církev řítí

Navigace: link | přehled | fórum
Abych řekl pravdu, tak se těm synodům z posledních let nestačím divit. První šok pro mě byl, když synod změnil znak ČCE - z tradičního kalicha a Bible učinil paskvil s naplácnutým křížem. A teď bude talár zelený, modrý, růžový, khaki a já nevím jaký a bude jej nosit nějaký předseda bohoslužeb. Tak tomu už vůbec nerozumím, jediné vysvětlení snad je, že katolická církev infiltrovala své členy až k nám do synodu a snaží se evangelíky rozložit zevnitř - a evidentně se jí to daří. Už jen čekám na rozhodnutí synodu, že naším bohem (nebo alespoň spolubohem, či modlou) bude panenka Marie a svatý Florián. Hrůza.
Eduard Hausenbergermayer
Od: Kazatel ČCE Pavel Klinecký <>
Kdy: 27. 02. 2006 18:10
Předmět: Re: Kam se to ta církev řítí

Z autorových slov vyplývá trojí: 1) že naše církev má (měla) nějaký znak, 2) že některý ze synodů tento znak změnil, 3) že některý ze synodů povolil zelené, růžové atd. taláry, 4) že talár nosí"nějaký předseda bohoslužeb". To další, co píše, už jsou jen pokusy o sarkasmus, to nechme. Ale k těm třem faktům:
1) a 2) pokud vím, naše církev žádný znak neměla. Tradičně se užíval zan Písma a kalicha, ale nikoli jako znak církve, nýbrž jako symbol reformace - kalich mají v různé podobě různé evangelické církve a některé neevangelické (ČSCH). ČCE svůj znak nikdy neměla. Protože v dnešní době je obvyklé, že firmy mají logo, pokusil se o to i jeden ze synodů, vyhlásil soutěž, založil skupinu výtvarníků, výsledky poslal do sborů, ty se vyjádřily, komise vyhodnotila. Synod pak konstatoval, že názory jsou rozrůzněné natolik, že je třeba se ptát, zda enormní úsilí na jejich sjednocení stojí za to logo a usnesl, že žádné církevní logo nebude. Kříž jako znamení křesťanské nikdy znamením církve být nepřestal a neměli bychom si ho nechat zcizit jinými církvemi nebo nebožtíky na hřbitovech. Ale církev neměnila znak, nebylo co měnit a nebyla vůle k tomu.
3) V církvi běžel rozhovor o barvě taláru. Synod usnesl, že o se tom bude přemýšlet vážně. Založil skupinu, kde teologové i ostatní zkoumali dějiny, liturgické, psychologické i výtvarné souvislosti, tradici církve apod. Tak vznikla studie, popisující stav. Synod pak usnesl, že standardní barva taláru bude černá. Pokud rozhodne staršovstvo (nikoli synod ani jednotliví kazatelé), může být popužita barva bílá, obvyklá v některých evangelických církvích v mezinárodní ekuméně.
4) Kdo má nosit talár? Tradičně farář. Ale co jáhen? Vikář? Co předčitatel/ka kázání, který/á vede bohoslužby třebas po léta v neobsazeném sboru? Po shrnutí všech argumentů, co je talár, proč a jak se užíval a užívá, dospěl synod k názoru, že nejdůležitější třídící hledisko je, kdo vede bohoslužebné shromáždění. Ten podle řádů církve nemusí mít absolvovánu teologickou fakultu ani nemusí být kazatelem na plný úvazek, to nejsou hlavní motivy nošení taláru dnes. Nejdůležitější motiv je: "tento/tato vede bohoslužby a káže slovo, o němž máme naději, že se stane Slovem". Proto talár obléká ten, kdo vede bohoslužby. Může být nazván také -ten, kdo předsedá bohoslužebnému shromáždění-. Formulace -nějaký předseda bohoslužeb- je ošklivá. Jejího autora usvědčuje buď z neznalosti života v naší církvi (jinak by věděl, že v naší církvi vždy někdo vede bohoslužby neboli jim předsedá, ale není předsedou, na rozdíl od předsedy kupř. konventu nebo synodu), nebo z potřeby původní formulaci, jíž nerozumí, zesměšnit. Označení -Předseda- v souvislosti s bohoslužbami totiž evokuje něco z otravných schůzí nebo ze života politických stran či spolků, což církev není.
To vše je dostatečné zřejmé z usnesení synodu (na webu jsou k dispozici). Kdyby to bylo tak, jak říká, taky bych s ním souhlasil. Jenže to tak není.