Téma: Kultura řeči

Od: Anonym: Jan Hrudka <> ( ---.uhk.cz )
Kdy: 10. 05. 2007 12:15
Předmět: Kultura řeči

Navigace: link | přehled | fórum
Kultura řeči z hlediska kultivovanosti u evangelických farářů
Evangeličtí faráři jsou profesionální řečníci. V neděli vystupují na kazatelnu v kostele či modlitebně a řeční, neboli káží. V lavicích-hledišti je poslouchají věřící křesťané v naději, že uslyší Slovo, které je potěší, povzbudí, a přitom jim neutrhne uši. Faráři mají hovořit, aby jejich řeč zněla kultivovaně. Podobně se mají vyjadřovat i v běžné (mezilidské) komunikaci. U mnohých farářů platí, že si dávají pozor na to, jak mluví, slova rozmýšlejí, dbají na výslovnost, hovoří nahlas a zřetelně artikulují. Radost poslouchat. Často patří mezi nejoblíbenější osobnosti z řad farářů-kazatelů. Mívají však chybičku, občas působí pomale, byť bývají vnímaví. Ale zato se u takových farářů projevuje cit pro hudbu a umí hezky zpívat. A na kazatelně se neztrácejí, mnozí ji dokážou ovládnout a projevem zaujmout či oslovit posluchače. Jsou ale i tací, jejichž kultuře řeči kultivace schází. Nepovažuji za přípustné, pokud farářově kultuře řeči schází nekultivovanost. Vymezím zde 3 věci, které bych upřednostnil při kultivaci řeči. Mluvený projev – kultivovaně mluví ten, kdo má zdviženou hlavu, hledí dopředu, nejlépe tam, ke komu hovoří. Obočí má mírně zvednuté lehce vodorovně nahoru, aby na něm byl znát zájem o téma hovoru, ale ne do „stříšky“, což zračí spíš lítost a navíc se tím často krabatí čelo. Nezvedá nos, ten by naopak měl pohyb hlavy regulovat, aby jeho pohled nevypadal povýšeně. Ústa nemá mít příliš zarostlá vousy, aby byl dobře slyšet a slova se neztrácela například v knírku nebo pod dolním rtem. Dbá o svůj chrup, aby se nestyděl ústa otvírat, případně se smát (či usmívat). Vyslovuje a artikuluje pečlivě, aby mu bylo rozumět. Nezvyšuje příliš hlas, jen do té míry, je-li to třeba. Mluví-li pomalu a srozumitelně, nemusí hlas zvyšovat nad míru. Hovoří-li coby kazatel z kazatelny, musí mluvit o to pomaleji a hlasitěji, aby mu bylo rozumět. Což je hlavně v kostele potřeba. Užívá-li v chrámovém prostoru mikrofon, platí výše zmíněné ještě víc, neboť se mezi jeho řeč a posluchače staví zvuková aparatura. Při čtení z Bible nebo modlitbě, kdy lidé bývají soustředěně skloněni, soustředěně čte, kazatel bývá totiž skloněn též a je třeba, aby poslouchal hlavně sám sebe a nechal svůj hlas rozeznět v prostoru. Pomoci mu může vyvýšený pult, kde mívá vše ke čtení položeno. Psaný projev – kultivovaně píše ten, kdo text umí přizpůsobit prostředí a posluchačům. Přizpůsobit ne ve smyslu šokovat, nýbrž ve smyslu provokovat. Vyprovokovat posluchače k tomu, aby ho poslouchali. Faráři by si měli kázání důkladně připravit a promyslet. Vycházejí z biblického textu, jemuž předchází tzv. 1. čtení z Bible. Začátek kázání by měl být něčím překvapivý, nejlépe vtipem nebo příhodou či historkou, případně nějakou výraznou (provokativní) větou, pokusit se posluchače zaujmout hned od začátku, navnadit jejich pozornost. Dále rozvinout myšlenku biblického textu, může jeho zvěst lehce připomenout. Hlavně však přiblížit životu dnešních lidí. Vsadit zvěst do dnešního života. Zmínit nějakou aktuální otázku, pokusit se vymezit problém. Kázání by mělo vycházet z toho, s čím se např. dnešní věřící (v tomto případě evangelíci) setkávájí v běžném životě, s čím se potýkají, co je trápí. Mělo by být o nich pro ně. Farář se nemá „uchylovat“ k biblickým klišé a otřepaným frázím, neboť tím hyzdí aktuálnost kázání a posluchače často znechucuje. Podobně nemá klesat na mysli, ale hledat slova potěchy a povzbuzení. Případně se pokusit zamyslet se nad smyslem aktuálních událostí. Věnovat se tomu, co se kolem nás děje. Kázání má být sdělné pro všechny generace, své by si mají najít mladí lidé, střední generace i starší. Oslovitelné má být jak pro intelektuály (akademicky vzdělané lidi), tak pro ty jednodušší, třeba vyučené, ty, kteří se živí manuální prací nebo středoškolsky vzdělané. A jak se říká, s pomocí Ducha svatého v něm má zaznít i Boží Slovo! Veřejný projev – kultivovaně na veřejnosti řeční ten, kdo má svůj projev napsaný, ale je schopen hovořit bez „nosem zarytým v textu“, je schopen se průběžně dívat na veřejnost, která ho poslouchá a mimicky, pohybem očí, projevovat zájem o téma či problematiku, jíž se ve své řeči věnuje. Oficiální projev – kultivovaně hovoří při oficiálních příležitostech ten, kdo se vyhýbá otřepaným a nicneříkajícím frázím, ale něco řekne, nemluví proto, aby si splnil řečnickou povinnost, ale proto, že má co říct. Nemá-li co říct, ať se raději neprojevuje.
Od: Uživatel Evangnetu Petr Tomášek <>
Kdy: 10. 05. 2007 12:57
Předmět: Re: Kultura řeči

A co jako?
Od: Uživatel Evangnetu Jiří Šamšula <>
Kdy: 14. 05. 2007 11:47
Předmět: Re: Kultura řeči

No, asi především praktickou theologii, zvláště homiletiku. :-)
Od: Anonym: Adam Balcar <> ( ---.fdlnet.cz )
Kdy: 10. 05. 2007 14:46
Předmět: Re: Kultura řeči

Člověče, vy byste mohl učit na bohoslovecké fakultě…