Ať autorita nebo utrpení, jsou to limity, vnější zásahy. Ty potřebujeme, vůči nim se vymezujeme a tak nás formují. Bez autorit, omezení, vzniká rozbředlost. Pěkný příklad je např. nástup automatických fotoaparátů. Do jejich nástupu kdo fotil, chápal sám sebe trochu jako umělce nebo alespoň uměleckého řemeslníka. To bylo dáno nutností překonávat překážky, ten zápas, respekt k materiálu (byť jen) v lidech formoval umělce. Protože každou bolest hned hojíme a žádné autoritě nedovolujeme zasahovat do našeho života, jsme sice spokojení, ale poněkud rozbředlí.