Kde se vzalo tech "150 let" mi neni jasny. Nezamestnanost je problem mnohem davnejsi (prakticky vzateo, kdekoli existuje trh prace, existuje i nezamestnanost) a neni nijak svou podstatou spojen prave s prumyslem ci jakymkoli jinym sektorem. Priciny nezamestnanosti jsou mnohe a nedostacujici poptavka je jen jedna z nich a neni ani nutne ta nejcastejsi. Proto taky neni pravda, ze v kterejkoli libovolnej okamzik "venku ceka spousta nezamestnanych" - nekdy je nezamestnanost velmi nizka a najit novyho pracovnika je velmi tezky, nekdy maji nezamestnani jinou kvalifikacni strukturu nez jaka ja momentalni poptavka, takze ta predstava, ze zamestnavatel muze takhle lehce vyhrozovat je dosti zjednodusena. BTW, zamestnavatele si taky navzajem konkurujou: i zamestnanec si muze dupnout a rict, ze bud bude po mym nebo jdu jinam - a taky to velmi casto delaji. Schvalne: ciste empiricky, kdo je na volnym trhu prace (jako je treba ten americkej) castejsim iniciatorem rozvazani pracovniho pomeru: zamestnanec nebo zamestnavatel? Napoveda: zamestnanec, samozrejme (asi trikrat casteji). Naopak tam, kde je pracovni trh zasekanej ruznejma socialnimi pravy, tak tam si davaj zamestnavatele setsakra pozor nez nekoho najmou, protoze zjistit, ze jsem najmul nekoho, kdo se neosvedci, a pak ho nemoci propustit, to je recept na bankrot (nizka produktivita vs dlouhodobe vysoky pracovni naklady). Takze zamestnavatele moc nenajimaj (to je duvod, proc mnohem vetsi procento novych pracovnich mist v Evrope vznika ve statnim sektoru nez v private v porovnani s USA - a samozrejme to pak znacne prispiva k prodrazovani statni spravy). Vysledek je ten, ze kdo v rezimu socialnich prav ma nejaky misto, tak ten je samozrejme jen tezko propustitelnej od svyho momentalniho zamestnavatele, ale zaroven si sam nemuze moc dovolovat, protoze kdyby se rozhodl od sveho zamestnavatele odejit, tak jen horko tezko nekde jinde najde neco jinyho. To je ten mechanismus, kterej produkuje dlouhodobou nezamestnanost.

Musim dal trvat na tom, co jsem uvadel vyse, ze totiz ty "socialni prava" jsou ve svy aplikaci velmi selektivni a prinaseji vyhody pouze tem skupinam, ktere maji dostatek politickeho vlivu si je vynutit. Tem ostatnim zbydou vetsinou jen oci pro plac.

Jak jsem psal posledne: nic z toho, co tu tvrdim, jsem si nevymyslel na kolene, to bylo uz mnohokrat popsany. Bohuzel, mezi lidem obecnym panuje trestuhodna ekonomicka negramotnost, takze si pripadam jak hlas volajiciho na pousti.

Tomas C.