Ad "Pokud bychom měli zůstat jen na dobrovolné charitě a odmítli společensky garantovanou solidaritu, postavení potřebných se zaručeně zhorší."
Ja myslim, ze se moc nezhorsi, prave protoze voni toho uz ted moc nejakou statem garantovanoui solidaritou nedostavaj. Kde nic neni, ani smrt nebere. Ty opravdu potrebni, to jsou prave lidi, ktery tim sitem propadnou. Tem nepomaha: na ceste dolu je totiz nezachyti a na ceste vzhuru zpatky jim vetsinou brani.
Ad "Řekněte všem zdravotně postiženým v invalidním důchodu, že stát jim nic přispívat nemá, že jim vlastně nic moc není, žádné příspěvky na zdravotní pomůcky nebo motorové vozidlo nedostanou a že mají buď jít do práce, nebo se obrátit na Armádu spásy."
Ale vsimnete si, ze vo tech ja jsem nemluvil. Zase: podivejte se do verejnyho rozpoctu a schvalne si to spocitejte, kolikze vlastne cini jejich podil na vsech tech socialnich vydajich a kolik to predstavuje z celeho narodniho hospodarstvi (HDP). Moc to neni (jednotky procent). Ty hlavni polozky naseho socialni statu (i jinde v Evrope) jsou duchody, skolstvi a zdravotnictvi na vydajove strane a peclive zacilene danove ulevy na prijmove strane. Proti tomu ty rozpoctovy kapitoly pro opravdu vylouceny lidi jsou velmi maly - a ja uz jsem posledne naznacil, proc to tak je: protoze jich je relativne malo a nikdy nikdy nebudou mit nadeji se prosadit v systemu, kterej odmenuje masovou politickou organizovanost.
K tomu se pak pridava dalsi aspekt. Tolstoj jednou napsal, ze stastna manzelstvi jsou vsechna stejna, zatimco nestastna manzelstvi jsou kazde nestastne svym vlastnim zpusobem. Myslim, ze totez plati o te potrebnosti: je tisic drobnejch duvodu, proc clovek muze skoncit na dne a kazda ta specificka pricina vyzaduje odpovidajici peci. To je ovsem pritom presne to, co statni politika dost dobre ani umet nemuze: statni politika je uz z povahy veci nejefektivnejsi prave tam, kde muze vyuzit jednotnej mustr, kterej se snadno monitoruje a financuje (tedy je presnej opak toho, co je u spousty tech problemu potreba). Statni socialni politika svym zpusobem neumi nic jinyho, nez na kazdej problem hodit hromadu penez a tim ho prikrejt (ale ne resit). Cili ta pravdepodobnost, ze tam dojde ke znacymu plejtvani je dost vysoka, i kdyby nakrasne vsichni statni urednici a politici meli ty nejcistsi umysly (jako ze nemaj).
Proti tomu nejefektivnejsi pomoc vyplyne jen z detalni "lokalni" znalosti (lokalni nikoli jen geograficky, ale jaksi lokalni danemu problemu). Napriklad mnoho lidi nejak zdravotne postizenych ma nejakou dobrovolnou asociaci nebo sdruzeni lidi, kterejch se danej problem bud primo tyka, nebo se tyka nekoho, koho znaj, nebo se v tom angazujou odborne. Ti presne vedi, co je potreba, co ma nejvetsi nadeji na uspech a tudiz i co je nejefektivnejsi vyuziti dostupnych prostredku (at uz financnich nebo treba casovych nebo lidskych zdroju). To je jeden z duvodu, proc je v soukromy charite z mnohem min penez mnohem vic muziky (navic se to da lip monitorovat - viz treba
www.charitynavigator.org - a kdyz je clovek s jejich praci nespokojen, tak muze prestat prispivat - zkuste nekdy prestat platit dane, protoze stat neni dost efektivni).
Rozhodne souhlasim s tim, ze nejaka ostrakizace "socek" ci "nemakacenku" vubec neni na miste. Jak jsem uz drive naznacil, spousta tech lidi nemuze treba najit praci prave proto, ze jim v ceste stoji ten vymazlenej socialni stat vcetne vsi regulace trhu prace (na to ostatne trochu vyjukane narazili letos i spanelsti los indignados - voni nemuzou sehnat praci, protoze ten mistni pracovni trh je tak zasekanej "socialnimi pravy", ze si je proste zadnej zamestnavatel nemuze dost dobre dovolit - samozrejme, dokud byli obeti tohoto systemu jen stredoskolaci nebo lidi "z ucnaku", tak to politicky nevadilo a nadavalo se jim do socek a nemakacenku, ale ted ta neuprosna logika socialniho statu dopadla i na lidi, kteri se domnivali, ze budou na ty ziskovy strane - … a vida to rozcarovani). Ale prave tahle retorika je jeden z duvodu, proc nakonec ten socialni stat prave nepomaha tem, kdo to potrebujou, ale tem, kdo maji politickou moc, coz jsou v zasade volici nekde uprostred toho prijmoveho rozdeleni: mezi podporovateli socialniho statu panuje vzacna shoda, ze by tu celou legraci meli platit "ty bohaty", ale zaroven by ten system "nemel byt zneuzivan" tema, co si pomoc z nejakyho duvodu "nezaslouzej." Pri blizsim zkoumani se pak vetsinou ukaze, ze "ti bohati" presneji vymezeno znamena "ti bohatsi nez jsem sam" a ti nezasluhujici presneji vymezeno znamenaji "ti chudsi nez jsem ja." Vzato dohromady tedy prumerny volic podporuje socialni stat prave proto, ze povazuje sam sebe za nejvhodnejsiho recipienta.
Tahleta nelichotiva, ale zelezna logika se podle meho soudu prosazuje dost nelitostne a brani mi v tom, abych v socialnim statu videl cokoli vic nez jen dosti hrubou. neohrabanou a v konecnym dusledku sebestrednou snahu hrabnout si pro penize do cizi kapsy. Celkovy dojem je pak o to horsi, ze tohle vsechno je zabaleny do sladivy retoriky "socialni spravedlnosti". To je taky jeden z duvodu, proc jsem pokud jde o reformovatelnost socialniho statu dost skeptik: tady nepomuzou argumenty nebo moralni apely, protoze pod vsim tim socialnim naterem je nahej sebezajem lidi, kteri si jeste navic vo sobe myslej, ze jsou buhvijak socialne ohleduplny. To je neprustrelna kombinace. Ja zkratka neverim na nejakej reformni/zreformovanej socialni stat, ci socialni stat s lidskou tvari. Bud se s tou myslenkou dokazeme rozejit kompletne cistym rezem nebo se v tom budem proste zmitat nadale.
Jestli muzu jednu prosbu ci apel na zaver: jste alespon na minutku ochotny pripustit, ze ten socialni stat obhajujete prave proto, ze ve skutecnosti moc detailne nevite, jak to v tech jeho strevech opravdu funguje? Bejt sobec je totiz velmi snadny, cloveku to "jde samo od ruky" a cim min toho vime o skutecnych dusledcich politiky, kterou podporujeme, tim snadneji podlehnem klamu, ze kdyz zrovna nam konkretne ta politika nijak primo neublizuje a zaroven se najde dost dalsich lidi, ktery smyslej (stejne nepodlozene) jako my, tak jiste musi bejt tak nejak vseobecne prospesna… A tak nez se clovek nadeje, prosadi politiku, ktera ve skutecnosti hraje do karet hlavne prave jemu samemu.
Tomas C
