Asi tak. Pokud bychom měli zůstat jen na dobrovolné charitě a odmítli společensky garantovanou solidaritu, postavení potřebných se zaručeně zhorší (bratře Cvrčku, nezlobte se, přestože to zajisté myslíte dobře, některá Vaše tvrzení jsou empiricky prokazatelně mimo realitu). Řekněte všem zdravotně postiženým v invalidním důchodu, že stát jim nic přispívat nemá, že jim vlastně nic moc není, žádné příspěvky na zdravotní pomůcky nebo motorové vozidlo nedostanou a že mají buď jít do práce, nebo se obrátit na Armádu spásy.

Jistěže se nás Ježíš nebude ptát "koho jsi volil?", ale "pomohl jsi bližnímu?", ovšem tvrdím, že je dost schizofrenní na jedné straně pomáhat potřebným, na druhé straně podporovat politiku, která jejich situaci reálně zhoršuje (u nás se to zatím týká především zdravotně postižených, nezaměstnaných a rodičů s malými dětmi, ale každý z nás jednou třeba bude starý a nemocný anebo může být dlouhodobě bez práce, ne každý, kdo pracovat chce, práci najde, bez práce nejsou jen "socky", "nemakačenkové" a "nepřizpůsobiví"). Takové ve svém důsledku asociální politické postoje poněkud znehodnocují tu naši pomoc bližním, která pak má nádech pokrytectví a faktické legitimizace poměrů, v nichž právo na důstojnost je přiznáno jen některým podle obsahu peněženky.