Potíž je v tom, že jsme církev finančně nesamostatná a málo " obětavá ". To se zjistí u početně malých sborů dříve než u těch " početnějších ". A tak ty početně malé jsou na kraji svých možností a od těch, které se zatím na tuto hranici nedospěly, se dostává " všelijakých rad ". Situace je taková, že sbor o 100 členech odvádí 600 Kč na člena, sbor o 1000 členech 60. Řešení, kdy se odvádí částka na kazatelské místo, aniž by se bral ohled na další skutečnosti je ve světě skutečně ojedinělá. Je řada církví, které mají tyto záležitosti promyšlené a propracované. V " sousední " bavorské církvi, když " restrukturalisovali " / protože museli brát ohled na finance /, věc řešili tak, že v nemalé míře podpořili malé diasporní sbory / aby se odtamtud " církev nevypařil " ( což je také duchovní domov pro naše spolubratry a spolusestry ve víře )/. Přiznávám pokorně a tiše, že takové řešení si nedokáži v ČCE představit ani v té nejbujnější fantasii. A tak se ti naši malí budou stále točit kolem peněz, místo toho, aby měli radost z evangelia. Ondřej Soběslavský, farář v Táboře, tel.608363274