S jednou retardovanou osobou se vidím docela často, diagnóza Downův syndrom. Když se její maminky ptala vzdělaná zdravotní sestra, jak je možné, že se na to nepřišlo včas (rozuměj že neprovedli potrat), vážně jsem uvažoval, jestli je postižený víc Downík, nebo dotyčná vzdělaná osoba. Myslete si, co chcete, ale co když bude v nebi Downík doktorem a vzdělaná zdravotnice děckem, kterému bude dobře, když na něj někdo dohlédne?

(Jo, vám jde asi o něco trochu jiného: jestli se máme vzdělávat, nebo ne. Můj názor je, že když vzdělání nepřekáží životu a zejména víře, může být i dobré.)