Navazuji na poslední větu svého předchozího příspěvku - pokud chceme zachovat křesťanské učení o tom, že Bůh stvořil svět jako dobrý, ale naše současné stvoření je porušené, tak pokud platí, že bylo v Božím stvořitelském plánu stvořit veškeré stvoření dočasně jako smrtelné a pak jej z toho vysvobodit, porušenost spočívá v lidském hříchu, který nám brání, abychom byli spolu s celým stvořením vysvobozeni ze smrtelnosti.

Něco tu ale nehraje - jádro křesťanství, totiž učení o Kristu, který nás vykoupil ze smrti vlastní smrtí, a tím zaplatil mzdu hříchu za nás, s tím moc nejde dohromady. Stvořil-li Bůh živé stvoření od počátku jako smrtelné, tak jakápak mzda hříchu? Je-li mzdou hříchu ne smrt sama, ale absence vysvobození ze smrti, ona "druhá smrt", proč Kristus platil tou první, "obyčejnou smrtí", potažmo proč by tato "obyčejná smrt" pak měla mít moc nás vykoupit?

Mnohem logičtěji zní, že Bůh z lásky sestoupil do našeho údělu a zakusil sám na sobě smrt se vším všudy, smrt, která je důsledkem lidského hříchu, abychom my jednou mohli zase věčně žít. Protože pokud stvořil život od počátku jako smrtelný a s naším hříchem by to nemělo nic společného, proč by to pak dělal? Že by si chtěl prostě jen vyzkoušet, jaké to je, adrenalin? Jistě, vyznáváme, že Kristus podstoupil jak tělesnou, tak úplnou, duchovní smrt ("sestoupil do pekel"), přesto zpráva o Bohu, který své stvoření nejprve od samého počátku posílá na smrt, aby je pak v Ježíši vysvobodil, je poněkud nesrozumitelná a nevím, jestli někoho může přivést k víře. To spíš zpráva o dobrém Bohu, který si nepřál, aby lidé umírali, ale lidé jej neposlouchali a prostý důsledek této neposlušnosti, totiž smrtelnost, neseme dodnes. Ale Bůh nás v tom nechce nechat, a tak tento důsledek vzal v Ježíši Kristu na sebe. A kdo touto obětí nepohrdne, má naději, že smrt nebude mít poslední slovo.