Vážený bratře Dospivo,

už jsem vám zde napsal, že nepochybuji o tom, že bibličtí svědkové a svědkové staré církve i theologové středověcí ( Luther) předpokládali rajský stav v těchto dějinách, a sice na základě určitého svého dobově podmíněného čtení bible a tehdejšího stavu znalostí o světě. Ovšem tento obraz světa (bez smrti a zla) je podle mého přesvědčení prostě dnes nutně označit za překonaný (nikoliv však v tom smyslu, že je to něco co očekáváme), a právě díky vědeckému poznání. Obviňujete toto poznání z ideologizace ("matarialismem a ateismem ovlivněná věda"). Však ono toho "vědeckého ateismu" bylo zapotřebí, aby věda rozbila církevní, neméně ideologické přírodovědecké tmářství, které neváhalo vědeckou avandgardu, která rozbíjela zajeté představy o světě odvozované z bible, posílat na hranici (G. Bruno). Že věda může být ideologicky zneužita je nabílednmi, ovšem z obou stran, jak z té "materialistické", tak z té křesťanské, a toho já se obávám u současných kreacionistů.

Biblická/Pavlova theologie o pádu a vykoupení je podle mě docela dobře pochopitelná i bez předpokladu univerzálního světového rajského stavu (bez smrti a konečnosti a naprostého souladu člověka s Bohem) porušeného neposlušností dvou prvních lidí. A my se musíme smířit s tajemstvím, že fyzická smrt (zánik, entropie) je halt v řádu tohoto stvoření. Nikoliv však ta "smrt duchovní" (hřích) a vše co spadá pod tento pojem. Připouštím, že ten model s původním rájem se zdá dobře vysvětlovat skutečnost hříchu (ovšem i tak nedokonale), a tak význam Kristova spásného díla. A já, když o tom přemýšlím- i díky Vám- bych klidně byl ochoten připustit myšlenku (už jsem to také zde již řekl) jakéhosi provtního duchovního hříchu v těchto dějinách, který nás dodnes ovlivňuje. To, myslím, absurdní není. Absurdní podle mě je myšlenka ráje v minulosti. Absurdní podle mě však také není víra v "ráj" v budoucnosti("očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku"-Nicejskocařihradské vyznání; v návaznosti na biblické texty).

Zdraví Vás J.Š.