Přiznám se, že podobně jako bratr Hoblík už začínám být na slovo "mýtus" v ústech evangelických teologů směrem k Bibli mírně alergický. Každé slovo má v kontextu jazyka svou chuť i pachuť, a bez ohledu na to, co tím míníme, v obecné řeči se pod tím opravdu chápe smyšlené vyprávění, báj, pohádka, která nemá s historií nic společného, i kdyby obsahovala nějakou tu obecnou hlubinnou pravdu či moudro. Pak ovšem není důvod se upínat na Bibli. Proč také svou víru neobohatit hloubkou mýtů v indických védách či ve starých řeckých bájích a pověstech? A naopak - je vůbec možné na něčem tak chatrném jako na mýtu svou víru stavět?

Proto do jisté míry souzním s Daggieho voláním po snížení předuchovnělé učené disputace do rovin zdravého selského rozumu, který v zájmu srozumitelnosti trvá na tom, aby slova znamenala to, co znamenají. Který trvá na tom, že slova "skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt" znamenají prostě, že skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, že slova "Kristus byl vzkříšen, opravdu byl vzkříšen" znamenají prostě, že Kristus byl vzkříšen, opravdu byl vzkříšen.

Všelijaké čistě existenciální interpretace o nás prozrazují jediné - my v to vlastně nevěříme, ale věřit chceme, proto to pro nás znamená něco jiného, než co to znamená, a tomu my věříme :-)))).