Kazatel ČCE Jiří Hoblík napsal(a):
Milý Tomáši, docela zírám. Jako od judaisty bych od tebe nečekal takové
vznášení v dogmatických výšiná. Jen tak vypustit větu o "božím
sebeobětování" - z toho mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. A Ježíš jako
historický deital jen tuto hrůzu potvrzuje. Tím se jen zamazává onen spásný
význam Ježíšovy smrti, který se odvíjí od jejího duchovního založení, od
identifikace Boha a člověka v osobě Ježíše, jež má současně okamžitý a věčný
charakter, takže se od okamžiku, kdy lidský duch mohl poznat přímo Ducha,
mohou odvíjet celé další dějiny.
Ahoj Jiří,
zřejmě jsi (ostatně jako spousta dalších diskutujících) přehlédl, že jsem se
zde v diskuzi nesnažil provozovat vlastní teologii (ve smyslu stavět nějaký vlastní
- více, či méně spekulativní - systém), ale že jsem vstoupil do diskuze eklesiologické,
kdy se řeší otázka „kdo je můj bratr - křesťan“.
A tady si prostě musím stát za svým a ostře se ohradit proti tomu, když někdo jednu starocírkevní formulku
(která už sama je interpretací a nikoliv samotným interpretamendem!) bere jako základ
pro kádrování a ve svém důsledku vedoucí k snahám o exkomunikaci těch, kteří neprolezou (nota bene
jednou, povrchní interpretací) této formulky.
Bohužel, takovéto snahy jen pokračují v „tradici“ církevního despotismu a „majetnictví pravdy“, což já osobně považuji za největší selhání, které se s církví táhne již od nejstarších dob a ostatně je i zřejmé, že toto je kořen velké části z ostatních selhání. To je nutné právě proto se vší vehemencí odmítnout, stejně jako je potřeba se zcela jasně bránit jakýmkoliv snahám utáhnout věroučné opasky v
ČCE.
P.T.
[ostatním se omlouvám, ale bohužel čas mi nedovolí v tuto chvíli věc více rozvést, ani odpovídat na ostatní příspěvky, ač to neznamená, že bych neměl co říct. než se k této diskuzi vrátím, bude to zřejmě nějakou dobu trvat, nicméně mám ji na paměti.]
