Vaše úsilí o "intelektuální poctivost" je samozřejmě chvályhodná. Ale představujete si ji nějak podivně - charakterizujete ji jako integritu v řeči, čímž ovšem myslíte, že musíme nadále sdílet představy biblických autorů a popírat to, co je empiricky dostupné, avšak s těmito představami v rozporu (podobně jako A. Adlof: BIBLICKÉ LETOPISY). To Vám skutečnou intelektuální poctivost v podstatě znemožňuje; takhle nelze být ani poctivě ateistou, pouze ateistou z nedorozumění. Dlužno říct, že snad ani bibličtí autoři však na svých představách nebyli tak závislí. Sklon pojímat Písmo tímto způsobem je spíš ovocem myšlení po třicetileté válce.

Integritu nevidím jako permanentní uchovávání forem výpovědi, ale integritu mezi slovem vyznavače a jeho životem. Věříme v Krista, věříme Bohu, ale ne liteře Písma. Luther uznával za Slovo Boží jen to, "was Christum treibet" (so podporuje Krista), zbytek za "usmolený košík, v němž plave po Nylu Mojžíš". Integritu nevidím v tom, že budu usmolený košík považovat za součást Mojžíše. Tuto cestu si uzavíráte. jestliže si proti všemu vytváříte bariery předsudků, je-li pro vás veškerá interpretace pouze " blátivé, rozplizlé myšlení … halení do předuchovnělého a přeintelektualizovaného hávu", nebo podbízení se dnešním lidem, přizpůsobování zvěsti (věřte, že o nic takového nejde).

Samozřejmě že i Vy musíte jít svojí cestou, dokud Vám Kristus neukáže jinak. Ale nemusíte hned obviňovat ostatní z toho, že jejich jiný způsob uvažování postrádá integritu. Možná, že Vás to nepřesvědčí, ale pochopte, že i ti, kdo myslí jinak, mají ve svém myšlení integritu, kterou nyní třeba nechápete, ale nebraňte se tomu.

Nemám kuchařku na iterpretaci evangelia modernímu člověku. Určitě vím od našich studentů, že trvat na biblickém obrazu světa by je určitě moc nepřesvědčilo. To, co se povídá v bibli o starém a novém Adamovi, musí procházet našim životem. Jen proto jsme přece uvěřili, že se smrt starého a život nového mezi námi odehrála a odehrává, ne pro nějakou kosmologii. Pokud to můžeme vyznavačsky, upřímně říct před dnešními lidmi, pak smíme mít naději, že to nějak pochopí. Ale nikdy to nesmíme považovat za zaručené.