já v tom spíš vnímám rozpor, jako v celé římskokatolické nauce o spasení. na jednu stranu odpustky, očistec, mše za zemřelé, přímluvy Marie a svatých apod., na druhou stranu spasení pouhou milostí Boží. evangelická přímočarost mi říká, že platí jedno či druhé. řkc teologie bude ale vždy hájit oboje, to první kvůli dogmatu o neomylnosti v otázce svého učení, to druhé z biblické nutnosti. následování Krista vnímám i v evangelickém prostředí jako nedílnou součást křesťanského života ve víře. američtí protestanté razí heslo WWJD (what would Jesus do). to je, myslím, dobrá pomůcka. jinak si rád čtu v katolickém bestselleru všech dob Následování Krista Tomáše Kempenského. nějaké závěry či podmínky v otáce spasení bych v tom raději nehledal. "my můžem třídit brambory, nás si po žních přebere Bůh", zpívá se. místo účasti na Kristově utrpení, v tom se římskokatolická spiritualita tradičně více nachází, bych spíš, v logice odpovědi Jakuba, hledal účast na Kristově vzkříšení (jakkoliv ono je oboje spolu provázané). hlavním svátkem křesťanů není pátek, ale neděle.