Milý Jene. Na některé své otázky najdeš možná odpověď v mé poslední reakci na poslední příspěvek Anonyma. Já bych ale na rozdíl od tebe nepovažoval mé vstupy za zuřivou antimisii. Proč to takto nazýváš? Tím jenom demonstruješ, jak se církev v minulosti chovala k těm, kteří nevyznávali oficiální doktrínu křesťanství a bohužel to přenášíš do současnosti. Není přinejmenším pozoruhodné, že křesťanství není žádná pouze jedna pevná linie, která je nezpochybnitelná? Není možné se na Ježíše a jeho poselství dívat jinýma očima, které jsou blíž k člověku? Které ze své podstaty nepotřebují žádné církevní potentáty, žádné fundované neomylné vykladače a přesto přinášejí cestu dál? Příspěvky, které jsem zde uveřejnil jsou zčásti převzaté materiály. Chtěl jsem jimi ukázat, že stále existují rozdílné pohledy a výklady jedné a té samé otázky. A mohu říct, že některé tzv. nebiblické texty ke mně promlouvají daleko víc, než oficiální biblické texty a jejich církevní interpretace. Zasaď si oficiální křesťanství do dobových kontextů a musí ti nutně vyjít organizace, která uchopila tento náboženský směr z jednoho prostého důvodu. Dokázal naplnit politické požadavky své doby - podchytit a kontrolovat myšlení prakticky veškerého obyvatelstva. Kdo vyčuhoval, musel na hranici. Tento trend udržovala církev dokud to šlo, dokud ji společenské změny nezbavily absolutní moci. Vnitřní struktura křesťanského náboženství se však za celá staletí prakticky nezměnila. Církev se vždy chovala účelově, jak ji to momentální okolnosti dovolily. Dnes se jí velice zúžil manévrovací prostor, tak nemůže prosazovat totalitně své zájmy, jak to dělala v minulosti. Ale hleď, jak šilhá po majetku. Tradiční formy křesťanství jsou přežité, nastupuje nový směr. Připravuji materiál, který blíže osvětlí toto tvrzení. Perpektivní cestou je osobní svobodná víra, zbavená všech předsudků, dogmat a závislostí na vnější autoritě. Prozatím toto. Zdraví Jiří Deštenský