"vypisujete, jaké vlastnosti nesmí suverénní Bůh mít" - ale nevypisuju, pohybuju se na úrovni interpretace starozákonního textu, nikoli na úrovni mistrování reality (ontologické, noetické úrovni). Jenom konstatuju, že kdyby takové vlastnosti Bůh měl (a tady nejde o nějaké nálepky typu žárlivost, mstivost, ale o celou tu narativní rovinu, o celé to pletivo příběhů, ve kterých se J-H-V-H nějak prezentuje), že to silně koliduje s univerzalističtějšími a filosofičtějšími pojmy Boha. Jestli někdo chce někoho nalákat na Boha, který se prezentuje jako labilní mstivá hysterka, těžko mu v tom zabránit, ale určitě už dnes nebude moc úspěšný, zejména u nelabilních. Pořád se především pohybujeme na úrovni deskripce hebrejského pojmu Boha.

Pokud někdo předkládá k věření, že tohle je opravdu ten správný Bůh, ten starozákonní mstivý autoritář, ontologické břemeno spočívá hlavně na něm. Není nutné, abych já argumentoval, proč takového Boha nechci věřit, ale je na věřícím starozákoníkovi, aby mi zdůvodnil, proč přesto v žárlivého mstivého Boha věřit mám. Buď mě to může zavazovat ontologicky (tento Bůh OPRAVDU je a je právě takovýto) anebo eticky (pro blaho mého života a blaho bližních mám akceptovat a následovat ideu slepě žárlivého Boha, jak nám kyne z Mojžíšových knih a Jozua a tak dál. Ale pípnout "proč by Bůh nemohl být zrovna takový? jak si dovolujete říkat že NENÍ nebo nemá být takový?" je právě na úrovni Russellovy teorie okolo Země rotující čajové konvice, viz výše.