Aby nedošlo k mylným závěrům že se snažím Pavla a jeho učení nějak denuncovat rád bych svou glosu k Pavlovi doplnil o tento dodatek, doslov. I já jsem Pavlovi nesmírně vděčen za to že křesťanství, vyznávání Ježíše [toho pravého] Mesiáše, vůbec přežilo, tuto jeho zásluhu mu nikdo nemůže upřít. Problém je v tom že po vypovězení křesťanů z židovského společenství většina křesťanů z judaismu, ať už Hebrejců (Židů) či Helenistů (Řeků), jeho sbor v Římě buď opustila, nebo postupně vymřela, takže v době kdy se už samostatné křesťanství formovalo jako nové náboženství, prakticky všichni křesťané té doby byli původně pohané s řecko – římským kulturním pozadím a helenistickým myšlením. Tak i staří církevní otcové, kteří se snažili pro nové mladé náboženství zformulovat věrouku a novou bibli, kánon. Protože byli z judaismu prakticky vyhnáni odmítali na oplátku důsledně „staré kořeny“ nového náboženství, anulovali je kde to bylo možné. Někteří dokonce odmítali Starý zákon vůbec …atd. Jejich helenistické myšlení, abstraktní spekulace, samozřejmě uplatňovali i na novozákonní texty v řečtině které jsou ale svým myšlením, obsahem a terminologií hebrejské – aramejské. To pochopitelně vedlo k mnohým nedorozuměním, mylnému výkladu atp.

Dalším problémem je to, že věrouku postavili primárně na Pavlově učení. Skrze Pavla se dostáváme k Ježíši Mesiáši, skrze Pavla interpretujeme obsahy textů evangelií. Snažím se tedy tuto obrácenou perspektivu vrátit do původní pozice. Tedy primární jsou evangelia a Ježíš Mesiáš tak jak je v nich zaznamenán a teprve z této pozice přistupuji k Pavlovým textům.

Jistě že je dobré že Pavlovy epištoly jsou součástí kánonu Nového zákona, i když některé měly problém, už jen proto že Pavel je „otcem“ křesťanství tak jak ho známe, ale Ježíš Mesiáš je jeho „hlavou“. Chápat Pavlovy listy z této perspektivy a dát jim význam a místo, které jim skutečně náleží.

Pavlovy epištoly – listy jsou dopisy a mají svou příčinu proč je vlastně psal.

Pavlovi nebyl jeruzalémským sborem přiznán nárok na rovnocenné apoštolství s ostatními apoštoly.Jeho zvěst, interpretaci, evangelia považovali za heretickou, ale Jakub rozhodl že ho nepostaví před soud pro rouhání, že mezi pohany kteří o judaismu a Mesiáši vůbec nic neví Pavel nemůže nic pokazit. To se pochopitelně Pavla hluboce dotklo, urazilo, a proto je jeho vztah k Jakubovi a původním apoštolům velmi kritický, často sarkastický, až vyloženě nepřátelský.

Pavel jejich omezení nerespektoval a působil v židovských diasporách. Proto také nemáme žádný jeho list – epištolu k pohanům. Měl v nich se svou formou evangelia úspěch zejména u helenistických židů (Řeků), kteří se cítili ublíženi tím že je ortodoxní židé (Židé) nepovažují za sobě rovné. Po získání svých oveček odešel do další diaspory. Ale po něm do této diaspory přišli „lidé od Jakuba“ a u Pavlových oveček denuncovali jeho zvěst jako blud, upřeli mu autoritu tuto zvěst kázat mezi židy. Takže Pavlovi nezbývalo nic jiného psát zpětně dopisy ve kterých obhajuje svou autoritu ke kázání evangelia, přesvědčuje že jenom jeho evangeliu je to správné, bojovat se „šelmami a zmijemi“. Aby své ovečky Pavel získal zpátky musel jim nabídnout něco víc, něco lepšího, než jim mohli dát lidé od Jakuba. A tak k původnímu evangeliu ostatních apoštolů, relativně strohému a nic kromě království Božího tady na této zemi neslibujícímu, začal přidávat sliby a záruky čeho se jim za návrat k Pavlově pravému evangeliu dostane. Vyvázání ze závaznosti dodržovat „košer“ stravu, které asi jeho Řekové už asi sem tam přísně nedodržovali, vyvázání z povinnosti obřízky, které už také Řekové ,zvláště tam kde jenom matka byla židovka,ne vždy dodržovali. A jak jsem už napsal, Pavel se sice obrátil z pronásledovatele na bojovníka evangelia, ale nemohl změnit svoje vzdělání a myšlení. Takže jako farizej nabízí že všichni vstanou z mrtvých, dostane se jim zvláštních výsad atd.atd. Původnímu „zemitému“ evangeliu přidává spirituální obsahy v různých formách.

Nakonec Pavel z pozice původních apoštolů, Jakuba a jeruzalémského sboru zašel Pavel tak daleko, že nebyli ochotni jeho učení a praktiky vůbec tolerovat a vydali ho jako rouhače židovskému soudu.

Jistě že je dobré si tyto jeho dopisy na svou obranu a útoky na učení ostatních apoštolů, jeruzalémského sboru, číst u vědomí že nemohou nahradit a zastínit texty evangelií. Že pro víru je rozhodující Ježíš evangelií, ne Ježíš v podání Pavlově. I když Pavel mluví o jeho evangeliu, žádné po sobě nezanechal, zůstaly nám jen tyto Pavlovy disputace a sliby.

PS. Odkazy neuvádím, protože ke všemu o čem píši jsou v Glose k Pavlovi.