Dobrý den, Pane F. Smetano

Děkuji za pohotovou odpověď, z mé strany - vzhledem k času, nebudu vždy moci odpovědět zcela takto pohotově. Dovolím se trochu představit. Já jako obyčejný člověk nejsem členem žádné církve, a v tomto konceptu svěcení soboty či neděle, rozebíraným zde na diskuzním serveru, dospěl jsem k přesvědčení, že Bůh (rozumějme ti, kdo už s ním vztah mají) čeká exkluzivně v sobotu, v neděli možná také, v pondělí či v úterý taktéž…, ale je-li sobota posvěcena Bohem, Stvořitelem Nebe i Země, pak zřejmě tento den od ostatních dnů, svým charakterem je velice zvláštním dnem, a to popřít nelze.

Takže to by bylo krátce k mému stanovisku, jež koncisně říká: „Ne není jedno, který den slavíme, když Bůh ukázal den, na kterém mu záleží…“

Dále bych chtěl (a je to i mé přání), abychom zvažovali s rozumným a objektivním posudkem, případné dotazy, argumenty a důvody, proč světit neděli anebo sobotu. Osobně nemám problém navštívit církve třeba např. tolik zatracované jehovisty, nebo se podívat k evangelíkům, či husitům nebo si popovídat s mormony. To co je alespoň pro mě důležité, zda ten člověk (ať je z jakékoliv církve či ne-církve), mluví pravdu, tak jak učí Písmo a není v rozporu s Duchem. Otázka: „Za koho pokládáte Boha? A za co pokládáte Boží Zákon?“ kterou jsem vstoupil do diskuze, asi nebyla tou nejlepší úvodní formou, neboť vyvolala asociace (konkrétně u Vás), které jste nazval „emotivní otázka“ – no…, emotivní otázka to není, kam bychom ,žejo´ došli, kdybychom se neuměli normálně domluvit a podiskutovat, navíc jako křesťané obzvláště.

Nyní bych prve podíval na krátký článek, Pana Pavla Mareše.

„Židovským dnem odpočinku je sobota (z hebrejského šabat = odpočinek), křesťanským s výjimkou adventistů neděle, muslimským pátek.“

Hned v úvodu čtenářům autor nasazuje tzv. „brýle“ - jako by sobota byla židovským dnem (jakousi ryze židovskou záležitostí), to ve čtenáři evokuje nelibost, odrážející se v nesmyslných tradicí navržené na Boží Zákon, židy-farizei, kteří podstatu Zákona prostě nechápali (tj. milosrdenství a spravedlnost). Proto Ježíš pravil: „Řiďte se tím, co říkají, ale nejednejte podle jejich příkladu.“ Čtenář by tak lehko zatratil skutečnou pravdu, jenom proto, že ji někdo (židé) činil nesnesitelnou. Proto se domnívám, že není dobré takto manipulovat s podvědomím čtenáře. V propagandě se takovýto způsob nazývá: „nálepka“.

Dále je autorem uvedeno:

„Justin Mučedník okolo r. 150 ve své První apologii, článku 67 píše o týdenních shromážděních křesťanů:“

„A od té doby si tyto věci vzájemně stále připomínáme. Bohatí mezi námi pomáhají chudým, držíme vždycky při sobě a za všechno, co dostáváme, chválíme Stvořitele všehomíra skrze jeho syna Ježíše Krista a skrze Ducha svatého. A v den nazývaný Dnem Slunce všichni, kdo žijí ve městech i na venkově, shromažďují se na jednom místě a čtou vzpomínky apoštolů a prorocké spisy, jak dlouho jim čas dovolí; potom, když předčitatel skončí, předsedající poučuje a nabádá k následování těch dobrých věcí. Potom všichni povstaneme a modlíme se, a jak už bylo řečeno, po modlitbě je přinesen chléb a víno s vodou a předsedající podobně pronese modlitby a díkůvzdání svým způsobem a lid k nim souhlasně připojí Amen; a pak je to, zač bylo děkováno, rozděleno přítomným, a také nepřítomným doneseno od diakonů. A pak ti, kteří mohou a jsou ochotni, dávají podle svého uvážení do sbírky a ta je odevzdána předsedajícímu, který pomáhá v nouzi sirotkům a vdovám a těm, kteří kvůli nemoci nebo jiné příčině trpí nedostatek, a těm, kteří jsou v poutech a cizincům přebývajícím mezi námi, a zkrátka se stará o všechny potřebné. Den Slunce je dnem, kdy se scházíme, protože je to první den, kdy Bůh, zasáhnuv tvořivě do temnoty a hmoty, učinil svět; a také je to den, kdy náš Spasitel Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Neboť byl ukřižován před Saturnovým dnem (sobotou), a den po Saturnovi, to jest v Den Slunce, se ukázal apoštolům a učedníkům a učil je těm věcem, které vám zde předkládáme k uvážení.“

Tato úvodní fráze: „A od té doby si tyto věci vzájemně stále připomínáme.“ není uvedena v kontextu, pro nás čtenáře může být tak trochu neznámou. „Potom všichni povstaneme a modlíme se, a jak už bylo řečeno, po modlitbě je přinesen chléb a víno s vodou a předsedající podobně pronese modlitby a díkůvzdání svým způsobem a lid k nim souhlasně připojí Amen; a pak je to, zač bylo děkováno, rozděleno přítomným, a také nepřítomným doneseno od diakonů.“

Tento (můžeme to nazvat: verš) poukazuje na zásadní fakt. Křesťané, o kterých Mučedník Justin píše, ve svých shromážděních přinášejí chléb a víno, bohoslužební obřadní formou, tj. prve se modlí, pak přinášejí chléb i víno, předsedající před shromážděním opět přednese modlitby i díkůvzdání, a lid stvrdí slovem: Amen. Pak je chléb i víno rozděleno přítomným i těm, kteří zde nejsou, a pak jsou vybrány dobrovolné dary pro potřebné. Všimněme si, že chléb i víno jsou něčím zvláštním, že jsou posílány diakony (poměrně vysoké postavení v prvotní církvi) nepřítomným, kteří se zřejmě nemohli dostavit do shromáždění.

Nevím, jak Vy, ale z textu jasně plyne, že se jedná o večeři Páně, „lámání chleba“, ke kterému se scházeli apoštolové a křesťané v neděli - (Sk 20:7). I když Justin uvádí: „Den Slunce je dnem, kdy se scházíme, protože je to první den, kdy Bůh, zasáhnuv tvořivě do temnoty a hmoty, učinil svět; a také je to den, kdy náš Spasitel Ježíš Kristus vstal z mrtvých.“ hlavním důvodem scházení i podle Písma, zřejmě není to, že je den Slunce, kdy zformoval Bůh Zemi, nebo den vzkříšení – to by kýžený argument moc příliš nebyl, protože taktéž se lze scházet např. v pátek, protože byl dokončen plán spasení člověka a byl také vlastně 6. den stvořen člověk. Hlavním důvodem scházení se prvo-křesťanů v neděli, je spíše proto „lámání chleba“. Vzkříšení či den kdy byla stvořena země, jsou už důvody vedlejšími. Což tedy implikuje tvrzení: „Neděle byla už v apoštolské době významným dnem, byl to den Kristova vzkříšení.“ jako nepřesné a zavádějící.

Jestliže hlavním důvodem scházení se prvo-křesťanů v neděli, nebylo vzkříšení, ale „lámání chleba“, pak zbývá otázka, jaký to má skutečný význam? Je psáno: „Kdykoliv jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.“ – (1Ko 11:26)

Takže scházení se prvo-křesťanů v neděli, k „lámání chleba“, není oslavou vzkříšení Páně, nýbrž Jeho smrti. A i kdybychom na chvíli připustili domnění, že se křesťané scházeli v neděli, především protože v ten den Pán vstal z mrtvých, pak přítomní hosté na takových křesťanských setkání by museli mít při nejmenším dosti rozpolcené pocity – schází se proto, protože je den vzkříšení, ale v následující části služebné obřadnosti by se oslavovalo, že Pán zemřel.

Dále:

„Jak vypadá spor mezi nedělí a sobotou teologicky? Poněkud šířeji pojatý problém, totiž závaznost židovských zákonů pro pohano-křesťany obecně, řešil z popudu církve v Antiochii už první jeruzalémský koncil, popsaný v 15. kapitole Skutků. K jakému tam dospěl závěru?“

„Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně.“ (Sk 15,28-29)

Není tu uvedena ani obřízka, která byla hlavním předmětem sporu, ani sobota a žádné další židovské zvláštnosti.“

Otázka: „Jak vypadá spor mezi nedělí a sobotou teologicky?“ a její rozebrání v uvedených následujících textech, není nejenže teologický náhled, nýbrž se svěcení, resp. závaznosti soboty a tudíž celého desatera vůbec netýká. Apoštol Jakub, který s výše uvedeným návrhem pro pohano-křesťany v podstatě přišel sám, v 19. verši říká:

„Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu, ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, které nebylo zbaveno krve, a aby nepožívali krev. Vždyť Mojžíš má odedávna po městech své kazatele, kteří čtou jeho Zákon v synagogách každou sobotu.“

Poslední dovětek je klíčový. Jakub nikterak nenakazuje nesvětit sobotu, ba naopak, pravděpodobně předpokládá, že pohano-křesťané budou chodit na sobotní bohoslužby. Vždyť tam se doučí Zákonu, co je třeba k duchovnímu růstu, je však nutné nezatěžovat je tím, co by nebyli schopni snést (nejdřív mléčný pokrm), pro začátek je proto nezbytné, aby se zdržovali toho, na čem se apoštolové a rada starší skrze Ducha Svatého společně shodli.

„Není tu uvedena ani obřízka, která byla hlavním předmětem sporu, ani sobota a žádné další židovské zvláštnosti.“

Jistě, že zde není uvedena obřízka, protože důležitá je nikoli obřízka tělesná, nýbrž obřízka srdce, což obrácení pohané skrze víru v Ježíše Krista učinili.

Znamená snad, že když v dopise, který Juda se Silasem, donesli do Antiochie, není zmíněná sobota, tak ji dodržovat netřeba jako součást přikázání? Když není v dopise zmíněno přikázání: „nevydáváš křivé svědectví proti bližnímu svému…“, nebo „nekradeš“, „nezabíjíš“, „nedychtíš po ničem, co patří tvému bližnímu“, „nezneužíváš jméno Hospodinovo…“, „nečiníš sobě rytiny…“ atd., že to pro „čerstvě“ obrácené křesťany není vůbec závazné? Sobota není žádnou další židovskou zvláštností, nýbrž je součástí Boží Zákona, tak stejně jako: „nezabíjíš, nekradeš, nesmilníš, atd.“. Nelze vyrvat z Božího Zákona – Desatera, sobotu, dát jí nálepku: „další židovská zvláštnost“, a pak ji činit nezávaznou pro křesťany.

Nemohu se zbavit pocitu, že stále vyznívá afekt ze stran křesťanů na cokoliv, co nese název „židovství“. Ježíš však pravil, že spása pochází ze židů.

„Kristova krev nás vykoupila z otroctví zákona, tudíž i soboty.“

Co to je „Kristova krev nás vykoupila z otroctví zákona“? Z jakého zákona? Jak to vypadá v praxi? Pokud nás Kristova krev vykoupila, a to tak, že vůbec nemusíme světit sobotu, pak nemusíme ani vůbec dodržovat ostatní přikázání. Nelze „násilím“ přibít sobotu na kříž, a u ostatních přikázání směle říci, že jsou platná. Jsou platná buď všechna, anebo žádná.

„Ale totéž platí ovšem i o neděli: Kdybychom dnes chtěli světit neděli stejně jako židé sobotu, nesměli bychom např. nakupovat, vařit, cestovat, rozsvítit světlo…“

Toť tragické nepochopení a neporozumění principu svěcení neděle, taktéž i soboty.

„Jakkoli by jistě i nám prospělo ledaco z nich si odpustit, nelze to v Kristově církvi vyhlašovat jako zákon.“

Vidíte, a Bůh jako hlavou Krista si to dovolil -> „Šest dní pracovati budeš a konati všeliké dílo své, ale dne sedmého, sobotní, odpočinutí jest Hospodina, Boha tvého…“

Kristus však princip zachovávání soboty pochopil, proto byl „velkým ouvejs“ předpisovým židům, kteří jej stále osočovali, že sobotu porušuje, což pochopitelně neporušoval, nýbrž naplňoval.

„Podle něj máme stát důsledně v Kristově svobodě a nenavlékat si znova otrocký chomout (Ga 5,1). A protože do takového chomoutu veškeré hádání o sobotu či neděli nezbytně směřuje, je spíše ke škodě než na prospěch věci.“

Jakákoliv pravda, je-li užívána nechápavými hňupy, stane se nesnesitelným jhem. Že veškeré hádání o sobotu a neděli směřuje (často) do chomoutu, tak to raději pro zachování solidarity zachodíme za hlavu a budeme se tvářit, že zde není žádný problém? Kam se poděla touha poznat pravdu? Stojíme už vůbec s tímto postojem zvědět a hledat pravdu?

Že dochází k rozepři o Boží Zákon, není a ani nebude žádné překvapení, neboť Ježíš pravil: „Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“

Shledávám, že tou největší tragédií křesťanů je lhostejnost a apatie k touze po Pravdě. Pokud nehledáme pravdu, nebo nemáme zájem hledat pravdu - jenom protože chceme zachovat jakousi soudržnost nebo „pokoj“, aby náhodou nebyl někdo uražen, ano to si pak můžeme směle říkat bratři!

Dodávám: z Laodiceje.

To by bylo krátce k článku od Pana Pavla Markoše, který jste mi, Pane Smetano, poslal, nyní se podívám na Váš příspěvek.

„Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše…“

„Předpokládám, že pro většinu křesťanů, ať už protestantů či římských katolíků, není problém respektovat závěry tzv. ekumenických koncilů. Proč tedy nerespektovat závěr toho jeruzalémského - učiněný ještě před uzavřením novozákonního kánonu?“

Chtěl bych se Vás zeptat. Vy nebo někdo z protestantů či římských katolíků, které znáte, jsou spoluúčastníky obětování modlám, požívají krev či jedí maso nasáklé krví nebo provozují smilstvo? To je otázka a zároveň odpověď, kterou jste si s největší pravděpodobností již odpověděl.

„Předpokládám, však že pokládáte řečnickou otázku, která má vést - dle Vašeho názoru k tomu, že protože se nedočtu v Bibli o změně dne odpočinku ze soboty na neděli, musím světit sobotu, jinak je mi Bůh a Boží Zákon ničím.“

Jak Vy víte, jaký je můj názor? Jak Vy víte, že chci pokládat řečnickou otázku? To nevíte, proto je Vaše logická dedukce chybná, ale Já Vám řeknu, co tím sleduji. Jestliže se neshodneme na tom, co je Boží Zákon, tedy Desatero, pak se zcela nikam nepohneme, proto jsem také začal diskuzi touto otázkou, poněvadž, jestliže jsou naše výchozí předpoklady zcela odlišné a neslučitelné, těžko pak hledat společnou dohodu/pohled, zda je platná sobota či neděle.

Aha, takže jste uvedl, že Boží Zákon je pro Vás ukazatelem na lidských cestách. A co ještě je pro Vás Boží Zákon? Můžete to trochu rozvést?

„Pokud vidíte svobodu v Kristu v tom, že světíte sobotu a je Vám sobota požehnáním, přeji Vám to. Moje zkušenost je taková, že mne její zachovávání vedlo k záslužnictví, ale to byl asi můj problém. I když se s ním setkalo více křesťanů, kteří světili sobotu, jak o tom svědčí např. kniha : „Zahořet láskou“ Steve Mosley, Advent - Orion , Praha 2003“

Děkuji, jistě, že ve svěcení soboty vidím svobodu v Kristu, neboť Kristus mi dal příklad, jak se sobota zachovává. Že Vaše zachovávání soboty vedlo k záslužniství, stejně jako spousta dalších jiných světitelů soboty, tkví v jediném problému. Ač to říkám nerad, ale musím konstatovat, že většina světitelů soboty, nechápou její význam svěcení, Já sám jsem byl horlivým a poměrně důsledným světitelem soboty, jenže mi však unikalo něco zásadního.

Ode mne to bude pro dnešek vše. Děkuji, také Vám přeji Boží pokoj.

S Pozdravem: Sid.