Nepopírám, že odpověď svou obrátil jsem v šprým a vtip, však Jan, neb snad hloupý Honza?, svá slova promyslet měl líp. Cožpak jde zákon hledat v časech kdy kozy na poušti se pásly a lidé neznalostí svou nad vším jen němě žasli? Zákon v těch dobách snad důvod svůj moh mít, však lze ho dneska ještě použít? Mohu dokonce dceru do otroctví dát, jak zákon ten mi říká, či vlastní rukou zabít svévolníka? Své ženě utnout ruku bez váhání když rvu se s nepřítelem a ona chytne jeho pyj jak brání mě svým tělem? A mnoho dalších příkazů a nařízení by třeba bylo ctít, když CELOU bibli za zákon i pro dnes chtěl bych mít. Spíš přidržím se toho jež stále nabádá, nechť rozum i srdce tvé jsou krásná zahrada. V poli i sadu však vyroste i býlí, koukol a je třeba dbát všechen ten plevel zavčas vytrhat. Proto neboj se říct směle – ten zákon mě nic neříká a znej vždy dávného slova básníka:

"Svět nebrání ti jít – ba měj se viděti: ty sám jsi světem, jenž tě drží v zajetí. Ó nedosáhneš dřív té výše blaženosti, než pojme jednota v se tvoje nestejnosti. Ó člověk – ten je vším; a pokud něčím není, pak neúplně jen zná svého ducha jmění."