Příspěvek Jana Dospivy je po mém soudu zmatečný a zamlžující právní stav. Československá republika byla sekulární stát prosazující odluku církve. V roce 1918 pak bylo církvi velké množství majetku odebráno. Argumentovat po roce 1918 nějakým spojením státní moci a církve, či privilegovaným postavením je nesmysl. Právě tak je irelevantní argumentovat nějakou změnou vztahu církve a státu, což chvála Bohu také nikdo nedělá. Jde o naplnění Zákona o zmírnění některých majetkových křivd ze začátku 90. let. Církev je zde vnímána jako jeden z mnoha subjektů občanského práva, který byl po 25.2.1948 poškozen komunistickou diktaturou. Podobně, jako se nidko neptá, jak Schwarzenbergové získali majetek (tj. nákupem pod cenou od evangalelíků či z císařských konfiskátů po Bílé Hoře), neptá se, jestli ten který rozkulačený sedlák neodíral bezzemky, či jestli Baťa nestřílel do dělníků, tak se nikdo neptá, jak získala majetek církev. Prostě k 25.2.1948 byl nějaký majetek evidován ve vlastnictví zé které farnosti, řeholního řádu či které církevní organizace oprávněné majetek vlastnit a tento majetek by měl být vrácen nazpátek. Jsou to jasně definované budovy, pozemky, lesy, rybníky… V asi nejpropracovanějším plánu bylo stanoveno, že církerv dostane veškerý majetek, který je ve státních rukou, kromě budov, které stát potřebuje pro své fungování. Za ně a za vše, co je dnes v rukou soukromých stát vyplatí finanční náhradu. Církve se vzdávají nároků náhrady za opotřebení a zničení (mj. nevyčíslitelná honota uměleckých památek) i nároků na ty majetky, které stát z výše zmíněných důvodů nevydá (aby nebyla odplcena křivda křivdou, tento majetek byl nakoupen v dobré víře). To se týkalo např mnoha evangelických polí a lesů ve Slezsku. Svých nárokůse evangelické sbory vzdaly, aby jednání ERC a ČBK skutečně reprezentovalo všechny církve v ČR.