Vážený bratře Davide Proteste, diskuze s vámi mne obohacuje. I když možná jinak než byste čekal. Měl jsem na poč. 90. let nějaké známé mezi adventisty (ta milá sestra se jmenovala Nowaková). A často jsme spolu diskutovali o víře. Něco z těchto diskuzí ve mě utkvělo. Proto se snažím porozumět vašim postojům. Proto berte moje příspěvky jen jako náměty k diskuzi.

Myslím, že bychom mohli říci, že celá 14. kapitola Pavlova listu Římanům pojednává o toleranci mezi křesťany (tj. Kristovými učedníky) - ve smyslu vzájemné tolerance ohledně osobního přesvědčení, jak má správný učedník Kristův žít. Celý ten oddíl na mě působí svou hlubokou láskou a pochopením apoštolovým pro ty silné i pro ty slabé ve víře. Kdo je ale ten silný a kdo slabý? To necháme Pánu a Jeho soudu. Vždyť je psáno, že "…dílo každého vyjde najevo." (1. Korintským 3,11-15).

Co se týká vašeho komentáře "Vůbec celé desatero by se nemuselo dodržovat": Pokud se podíváme na Kristův výklad smyslu Desatera v Kázání na hoře (…a tady mám na mysli zvláště místo z Matouš 5, 27-28), tak můžeme konstatovat, že takto Kristem vyložené desatero ani při nejlepší naší vůli dodržet NELZE. Takže onen pověstný "háček" musí být někde jinde.