I váš příklad ukazuje, jak je důležité, abychom si všímali především sami sebe a svých slabostí. Myslím, že člověk, který ví o své vnitřní zkaženosti, bude chodit do sboru kvůli Boží dobrotě, a může mu to být k velkému prospěchu, i kdyby byli farář a členové sboru docela mizerové. Protože: selskému rozumu se jakási víra v převtělování zdá neškodnější než faktické okrádání lidí. Ale, co my dále víme o onom taxikáři? Jak fakticky okrádal, jestli toho následně nelitoval, nakolik mu taková falešnost pokřivila život? A na druhé straně víra v převtělování: to může být jakási boční myšlenka v mé duši, bez orientující moci, ale pokud někdo tímto způsobem věří, to znamená, že se na ni spoléhá, a vede ho to například k přesvědčení, že mé špatnosti nejsou tak závažné, protože je budu moci kdykoliv napravit, budu k tomu mít nespočet možností v dalších životech, tak taková relativizace tohoto mého konkrétního pozemského života mě může dovést k tomu, že svůj život promarním…