Vážený bratře Mazure, Vaše misijní strategie je jistě technologicky zajímavá. V předchozím materiálu bratra Krejčího mně však z duše promluvila otázka či pochybnost č.10:

Máme privilegium hlásat radostnou zvěst o tom, že Království Boží se přiblížilo, ba co, již se do tohoto světa vlamuje. Ale alespoň tušíme oč jde, nebo je to pro nás jednohodinová ukolébavka pro nedělní den?

Možná je to můj osobní problém, že moc netuším, a jako takový není pro církev zajímavý, ale snad je příznačné alespoň to, že člověk, který celý život tráví v prostředí ČCE (v dětství CB) to moc netuší. Třeba mám přehnaně mystická očekávání o působení Ducha Svatého, ale když se vrátím k Vámi zmiňovanému apoštolu Pavlovi, tak na samém počátku jeho misijního působení stálo docela drsné obrácení u Damašku (nebo kde to bylo), dalo by se říct znásilnění Kristem. Nevím, jak na tyto nevysvětlitelné záhady nového zákona, pohlíží dnešní teologie ve světle moderní vědy. Mně však připadá, jako naprostý základ veškeré další Pavlovy činnosti. Myslíte, že tento bod obratu, má ČCE za sebou a nyní je čas vyrazit do světa? Nebo je to jen trapný předpoklad šoustlých charismatiků? Technologie je jistě dobrá věc, ale pokud nemá obsah, Logos, Sperma (četl jsem a chápu, že jste neměl v úmyslu se obsahu ve svém příspěvku věnovat) je sterilní. Vzpomínám na postesknutí jedné farářky CČSH, když jsem chválil jejich kostel. Prvorepubliková stavba s úžasným zázemím. Divadelní sál, tělocvična ap. Jak to měli ti bratři husiti pěkně propracované v době, kdy se k tomuto sboru hlásilo 6tis. věřících. Ona mi na to řekla: "Víte, co je na tom nejsmutnější? Že zbylých dvacet pamětníků té velké slávy dnes vzpomíná pouze na to, jak si v kostele pěkně zahráli pinec.