Rád bych otevřel ještě jednu konkrétní složku církve, na kterou jsme už několikrát na setkání narazili. Chtěl bych naťuknout problematiku konfirmačního cvičení. Osobně si myslím, že klasické konfirmační cvičení, kdy si pan farář sezval děti, kterým bylo kolem 13, 14 let, na jeden rok setkávání konfirmačního cvičení už zastaral. Myslím si, že vyučovat děti na konfirmačním cvičení církevní dějiny, pořadí Biblických knih, reformaci a podobné témata. Osobně nic nemám proti těmto tématům, ale vyučovat jen tyto témata děti je špatné. Chtěl bych popsat svoji zkušenost. Sám jsem prošel klasickým konfirmačním cvičením, ač sám jsem konvertita. Neprošel jsem nedělní školou ani náboženstvím pro děti. Na nátlak mojí babičky jsem se podvolil ve svých 13 letech a začal jsem navštěvovat předkonfirmační cvičení. Na sboru tehdy bylo konfirmační a předkonfirmačním cvičení. Na předkonfirmačním jsme probírali již zmíněné církevní dějiny od počátku církev až do reformace, pořadí biblických knih, reformaci, některé významné protestanské osobnosti. Později, na konfirmačním cvičení jsme probírali katechismus (otázka, odpověď) zpívali z evangelického zpěvníku a těšili se až tato setkání skončí. Za sebe mohu říct, že tento model předkonfirmačního cvičení mi nic nedal. Sám jsem u konfirmace před sborem vyznával něco čemu jsem nevěřil. A to není jenom moje zkušenost, to je zkušenost mnoha lidí, které znám. Vidím tyto problémy ve výchově dětí, na které je potřeba reagovat:

1.V dnešní době děti nemají představu o křesťanství. Doba klasických písmáků je již pryč a děti nejsou vychovávány v křesťanském prostředí, rodiče své děti nevedou ve víře. Díky tomu děti vůbec nemají představu o křesťanství. Neví kdo je to Kristus, neumí se modlit, neví nic o hříchu a spasení, o křesťanských základech. Ale tím nechci říct, že je to tak ve všech rodinách. (Mnohé rodiny své děti k víře zodpovědně vedou.)

2.Z toho plyne, že vyučovat děti jenom již zmiňované oblasti je nesmysl, protože tam kde nejsou základy, není na čem stavět.

3.V klasickém kon. cvičení se mezi dětmi neutvoří vztahy. Děti se navzájem neznají, neznají ani pana faráře a neotevřou se se svými problémy. Mnohdy roste averze dětí mezi sebou a roste i averze na pana faráře.

4.Církev nereaguje na aktuální problémy dětí a mladých. Dnes se děti dostávají do styku s mnoha podměty díky televizi, internetu, kamarádům…. Mají mnoho otázek v tom co je dobré, co je špatné. Jak to se vším je. Nikdo na to nereaguje. Pan farář raději mluví o misijních cestách apoštola Pavla, místo toho, aby se zajímal o problémy dětí.

5.Nuda, nuda, nuda. Udivuje mě, nakolik jsou tato setkání nudné. Děti sedí, „poslouchají“ pana faráře 60 minut, někdy i více. Toto setkání se vůbec neliší od školy.

6.Vše dělá jeden člověk. A co on neumí, tak se na kon. cvičení neuskuteční. Když neumí zpívat, tak se nezpívá. Když neumí vytvořit pestrý program, tak se neděje nic zajímavého. Díky tomu jsou setkání jednotvárná.

7.Děti se po odkonfirmování už neukážou na bohoslužbách, natož na sborových akcích. Často se argumentuje tím, že se vrátí až jim bude 30 let. Ale pokud se vrátí, tak jen část. Nevidím důvod, proč bychom měli mladou generaci nechávat žít bez křesťanských hodnot, a nechávat ji napospas světu. ( Z naší skupiny 12 dětí jsme zůstali 4 lidé ve sboru, z další generace nikdo ve sboru nezůstal a z té další zůstali jen 4 lidé. Nechci tady mluvit o nějaké prosperitě, či úspěšnosti, ale myslím si že tyto počty něco vyjadřují.)

8.U konfirmace se vyznává něco, v čem samy děti nemají jasno a nebo v co nevěří. Mnohdy mají za konfirmaci slíbenou nějakou odměnu. Což je smutné. Ale neříkám, že je to tak u všech dětí. 9.Chladná tvář sboru. Po konfirmaci se nikdo o děti nezajímá, členové neprojevují zájem a když už jej projevují, tak v negativním smyslu.

Díky těmto popsaným problémům ( neříkám, že jsou všechny, neříkám že jsou všude) mnoho dětí nezajímá sbor, církev ani křesťanství a mají vůči tomuto averzi, nebo mají o tomto falešné představy. A nemůžeme se potom divit, že děti do sboru, na bohoslužby nechtějí chodit a mnoho sborů se nemůže divit, že nemá mládež. Na druhou stranu chci poukázat na sbory, kde se konfirmační cvičení transformovalo do podoby dorostových setkání a kde lze slyšet že se práce daří a mají funkční mládež a dorost.

Několik nápadů, co by se mohlo změnit na konfirmaci: 1.Děti nevede jen jeden člověk, ale několik lidí, v jejichž čele stojí farář nebo starší a nebo sborový pracovník.

2.Na setkání přibudou hry, zpívání dorostových písní, které odpovídají věku dorostu (zpěvník Svítá atd). Zavede se i modlitební chvíle, kdy se dá prostor pro společné modlitby dětí a vedoucích.

3.Děti budou budou jezdit na společné víkendové pobyty.

4.Vyučování se přizpůsobí úrovni dětí. Je mnoho materiálů pro dorostový věk a mnoho organizací nabízí své materiály (Timdvadva, Samuel)

5.S dětmi se začne pracovat už od 10-ti let. A po konfirmaci se s nimi bude pokračovat dál v setkávání, očekává se, že přejdou do mládeže, nebo že se vytvoří tato skupina, které se dál bude někdo věnovat.)

6.Děti se dozvídají o spasení, o hříchu, o Bohu …. základní křesťanské otázky. Mluví se aktuálních problémech dětí.

Prosím, aby jste si tento příspěvek nebrali osobně, že kritizuji něčí práci s dorostem a že sám jsem pobral veškerou moudrost světa a že já sám nejlépe vím, jak pracovat s mladými. To tady nikde netvrdím. Tento můj článek píšu protože mi vadí, jakým způsobem se pracuje s dětmi v naší církvi. Chci upozornit na problematiku konfirmačního cvičení a skutečnost, že se o tomto problému moc nemluví.