Co se týče podloženosti či nepodloženosti tzv. finanční náhrady, pomiňme, do jaké míry se jedná o hausnumera nebo ne. Podstatné je, že u většiny církví tato částka zcela zjevně neodpovídá JIM zabavenému majetku. V tomto smyslu je to skutečně DAR od státu a NEPODLOŽENÉ peníze. Je zde právně lhostejné, že to vzniklo na bázi jakési dohody mezi státem a církvemi a mezi církvemi navzájem, že to, co by mělo připadnout katolíkům, částečně připadne v nějakém poměru ostatním. Stát tu není od toho, aby jednorázovým zákonem zprostředkoval soukromoprávní darovací smlouvu mezi církvemi. Pokud to má být dar katolíků, tak bychom to měli přijmout od nich a ne od státu a nemá se to lživě nazývat "finanční náhrada".

Dále samozřejmě peníze od státu (a to i formou příspěvku na kazatele) nemusí nutně korumpovat mě nebo Tebe, ale mají moc korumpovat církev jako instituci, zavazovat ji vůči státu a "zneškodnit" její prorockou funkci. Právě to ve své teologii zdůrazňují baptisté, a proto od státu peníze nechtějí ani v této formě. V případě tzv. finanční náhrady to navíc neprosazuje stát jako výsledek širokého konsenzu, ale jako za každou cenu protlačené dílo jen jedné části politického spektra. Potom jakákoli kritika této části, tj. pravice, ztratí své ostří, protože občané i naše pravicová vláda nám oprávněně vmetou do tváře - vzali jste peníze, tak mlčte.

Celý problém nastal už "konstantinovským obratem". Nemá samozřejmě smysl to dnes soudit a hodnotit mimo historický kontext, protože na druhé straně to byla cesta, jak v tehdejším duchovním vakuu zachránit zbytky antické civilizace, a bez toho bychom dnes neměli státní zřízení založené na ideálech humanity. Nicméně mocenské spojení "oltáře a trůnu" je překonané a nehodné následování. Proto by se církev neměla domáhat vrácení majetkového dědictví této epochy bez ohledu na to, jak moc nevybíravě o ně přišla.