Křesťanská víra musí být znovuzrozená, tvrdí pastor Brian McLaren.
Ke znovuzrození musí být uvolněná z „vězení“ dlouhou dobu zažitých domněnek a musí mít svobodu klást upřímné otázky, naznačil ve své nejnovější knize Nový druh křesťanství Brian McLaren.
Neobhajuje novou soustavu přesvědčení, ale spíše „nový způsob věření“.
Jeho návrh nevypadá jako něco nového pro ty, kdo jsou na McLarena zvyklí, kterým Nový druh křesťanství představil před devíti lety. Někteří ale říkají, že jeho nejnovější kniha kreslí mnohem živější obraz tohoto vystupujícího pastora a jeho přesvědčení.
„Tato nová kniha je jednoduše nejjasnějším představením McLarenovy teologie k dnešnímu dni,“ napsal nedávno na svém blogu reformovaný pastor Kevin DeYoung.
McLaren vyrůstal v konzervativní evangelikální domácnosti a stal se odhodlaným učedníkem v deseti letech. Zvažoval vstup do biskupské služby, ale místo toho se stal učitelem angličtiny s přesvědčením, že může „udělat více dobrého pro duchovní věci mimo institucionální církev než uvnitř ní“. Aniž by to plánoval, stal se později pastorem na plný úvazek a v současné době vede skupinu lidí, kteří se každý týden scházejí u něho doma.
Dnes, kdy už jako pastor slouží více než 30 let, často vídá protestující a letáky označující jej za „nebezpečného“, „kontroverzního“ a „nebiblického“, když navštěvuje po světě různé sbory, aby v nich promluvil. Diví se, „jak se mohl tak dobře vychovaný člověk jako já dostat do takových potíží“?
Má dojem, že to částečně může být proto, že klade otázky – teologické, které jsou „již zodpovězeny“ pro většinu evangelikálních křesťanských představitelů.
„Jsou velmi spokojení se svou teologií takovou, jaká je,“ řekl McLaren deníku The Christian Post. On ale není a raději hledá nový druh křesťanství.
„Někteří lidé vypadají, že věří, že všechny (teologické) výklady jsou snadné a jasné, že jejich církev nebo denominace je definitivně rozhodla nebo vymyslela. A já si prostě nemyslím, že to je tak jednoduché,“ řekl McLaren. „Myslím, že jsme v neustálém boji o pochopení pravdy hlouběji a musíme se zapojovat do neustálého nekonečného pokání, kdy jsme ochotni říci, že věci, o nichž jsme si mysleli, že jsou pravdivé, mohly být pravdivé jen částečně a tak se máme stále co učit. To je podle mne součástí toho, co znamená být učedník.“
McLaren jednou přečetl Bibli brýlemi tradice, ale když začal bojovat s otázkami, začal se dívat na Písmo „novýma očima“.
Trvá však na tom, že se neodchýlil od určitých křesťanských pravd, jako je Božství Krista a autorita Písm. Má však určité pochybnosti o „neomylnosti“ Písma.
„Slovo neomylnost se v Písmu nikdy neobjevuje a moje obavy související s neomylností jsou takové, že to vnáší do našich diskusí o Bibli soustavu filozofických předpokladů, které nejsou nezbytné a v podstatě mohou být velmi škodlivé a kontraproduktivní,“ komentoval pro Christian Post.
Věří, že spousta křesťanů si Bibli přečetla jako právní nařízení.
V mnoha náboženských systémech nejsou žádné kontrolní mechanismy, zpochybňovaní výkladů autorit může vést k exkomunikaci, napsal ve své knize.
„Dobré právní ustanovení alespoň může mít dodatky.“
Bible, argumentuje, je spíše inspirovanou knihovnou, která „uchovává, představuje a inspiruje pokračující živou konverzaci s Bohem a o Bohu, občanskou diskusi, do níž jsme všichni pozváni a skrze niž se Bůh vyjevuje.“
Patrně jeho hlavní argument proti tradičnímu křesťanství je to, čemu říká „řecko-římské vyprávění“ – nebo „nevyřčená“ příběhová linie, které se mnoho křesťanů drží. Ta sestává ze šesti částí: Eden, pád, odsouzení, spása, nebe či peklo/zatracení. Tato linie podle něho slouží jako brýle, skrze které se mnozí křesťané dívají na všechno.
McLaren zpochybňuje celou tuto linii, včetně pádu nebo „původního hříchu“ a pekla.
Pro Christian Post vysvětlil, že bojuje s „myšlenkou, že se lidstvo stalo Bohu odporným a pouze ty, kdo se stanou křesťany, může Bůh opravdu milovat, že to, že Bůh lidi miloval jen proto, že byli jeho stvořením, bylo nějak zničeno původním hříchem“.
„Společně s myšlenkou původního hříchu je tu myšlenka, že problém hříchu je primárné právní problém. Jinými slovy primární kategorie hříchu je kategorie viny a odsouzení.“
Ještě více McLarena zneklidňuje to, že tato výpravná linie některé vede do pekla.
„Tato výpravná linie, o níž v knize hovořím, v podobě, jak ji mnozí vykládají, vlastně říká, že každý, kdo neodrecituje modlitbu hříšníka, osobně nepřijme Krista jako svého Spasitele, stráví věčnost – což znamená absolutně navždy bez jakéhokoli zmírnění nebo ukončení – ve vědomém trápení,“ vysvětlil. „Takže každou vteřinu boudou jakoby hořet v ohni, každou vteřinu budou v absolutní agónii, každou vteřinu. Mnozí z nás tohle vnímají jako něco, co nejde jen tak spolknout.“
„Například jsme velmi smutní, že 230 000 lidí bylo zabito během děsivého zemětřesení na Haiti, a toto zahrnovalo několik minut, kdy trpěli a umírali. Ovšem toto bude zažívat každý, kdo kdy žil a bude žít, kdo není součástí jedné skupiny,“ pokračoval. „Pomyslete na někoho, kdo prošel holocaustem. Nacisti s nimi tak příšerně zacházela a pak je zabili. A oni by pak šli do něčeho ještě horšího, jen proto, že nejsou křesťané?“
„Mnozí křesťané se ptají tuto otázku a to nikoli proto, že by nechtěli věřit. Ptají se, protože dostali vizi o Bohu skrze Ježíše Krista, která k tomuto jednoduše nesedí.“
Mclarenova kniha Nový druh křesťanství přitáhla mnoho kritiků, z nichž někteří říkají, že jeho navrhované nové křesťanství vůbec nové není.
„McLarenovo křesťanství není nové a určitě není vylepšení,“ napsal v recenzi DeYoung, pastor University Reformované církve v East Lansing v Michiganu. „Nevěřím, že se to vůbec dá nazvat křesťanství. Je to liberalismus nastrojený pro 21. století.“
S citací z Teologie 20. století DeYoung řekl, že McLaren odpovídá popisu liberála naprosto dokonale. Liberálové, citoval, věří, že doktrína potřebuje rozvíjet, aby naplnila potřeby současných myšlenek, zdůrazňuje potřebu rekonstruovat tradiční víry a odmítá autoritu tradice a církevní hierarchii, zaměřuje se na praktické a etické dimenze křesťanství, chce postavit základ teologie na něčem jiném než absolutní autoritě Bible, odchyluje se k Božské imanenci za cenu dokonalosti.
„Odkaz McLarenismu je velmi snadný: Bůh je láska a chce, aby všichni bylo milí, vnímaví a starali se o chudé a o životní prostředí,“ řekl reformovaný pastor. „Tento odkaz sám o sobě není špatný, ale McLarenismus mnohé vynechává,“ poznamenal DeYoung. K těm věcem patří linie stvoření – pád – vykoupení, konečná budoucnost, učení o ospravedlnění a neměnný apoštolský vklad pravdy.
Vědom si toho, že ne všem se jeho návrh líbí, McLaren řekl, že v podstatě jen chce, aby křesťané pochopili otázky, které se ptají lidé po celém světě, a diskutovali o nich.
„Doufám, že to, k čemu to povede, bude přesahovat označování a pojmenovávání, že to povede k základní a konstruktivní diskusi,“ řekl.
Michael E. Wittmer, profesor systematické a historické teologie na teologickém semináři Grand Rapids však žádnou potřebu takové diskuse nespatřuje.
„Tato kniha ukončila diskusi, která vlastně nikdy nezačala,“ napsal v recenzi. „Nevypadá to, že by tam bylo moc o čem v budoucnu diskutovat, ale možná se obě strany shodnou na tomto: máme nesmiřitelně odlišné pohledy na Písmo, Boha, Ježíše, hřích a spásu, takže je nemožné se sjednotit v jednom pochopení evangelia. Bude lepší, když půjdeme každý svou cestou, přesvědčeni, že ten druhý se naprosto mýlí, a budeme se modlit, aby Bůh toho druhého přivedl k pokání a jeho velké spáse. Patrně se neshodneme na ničem, ale aspoň víme, že my jsme my.“
Nicméně McLaren říká, že se snaží být věrný Bibli a chápe křesťanský život jako pokračující cestu, na níž se neustále učíme. Říká, že ve svém životě nikdy neskončí se svou snahou „být člověkem, kterým jej Bůh chce mít“.
„Na této cestě, kdy se křesťanská víra má stát tím, co Bůh zamýšlel, nemyslím, že budeme kdy schopni říci, že jsme u cíle,“ řekl. „Ve skutečnosti ten den, kdy řekneme, že jsme v cíli, bude jedním z nejnebezpečnějších dnů vůbec.“
