Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Letenka do nebe - s ČCE až nad oblaka …

Od: Kazatel ČCE Jakub Dvořák <>
Kdy: 23. 08. 2008 17:33
Předmět: Letenka do nebe - s ČCE až nad oblaka …

Kdysi jsme takovou produkci s nepřehlédnutelnou ironií nazývali "spasenky", tedy brožury, které mají učinit zvěstování ústy efektivnějším. Znalci Života Brianova vědí, že káže-li Ježíš na hoře, nemusejí všichni na úpatí slyšet. Brožuru od jednoho autora si přečte pohodlně víc lidí.
ČCE se tedy ohodlala vydat spasenku vlastní, přesto že s tímto formátem má zkšenosti pramalé. Ironii a posměch nechávám po letech stranou. Ne proto, že kdysi jsme se posmívali produkci těch, kdo sice "vyšli z nás, ale nebyli z nás" (1J 2, 19), ani proto, že bych na tento formát změnil názor při pohledu na ubývající křesťanstvo. Spíš oceňuji fakt, že se ČCE vůbec do nějaké misijní aktivity pustila. Misie bývalo cosi, na co mnozí do nedávna, a možná i dnes, reagovali až štítivě. Ještě dnes mnohým záleží spíš na solidním evangelickém původu (ačkoliv staré evangelické rody vymírají), jako by evangelictví byla rasa či šlechtický stav. Jako by snad šlo i o něco neslušného, chtít misionařit, či o nezodpovědné tevírání brány citadely; kdo ví, co by nám pak do ní mohlo ještě všechno vlítnout? Chápu tedy vydání "harmoniky" "KŘESŤANSTVÍ, KŘESŤANSKÉ CÍRKVE, EVANGELÍCI …" jako pokus něco v sobě zlomit, odvážit se nových kroků, překonat jistou míru ustrašenosti. Pokud kritizuji, pak ne proto, abych tak smělý podnik haněl, ale v naději, že u tohoto rozpačitého pokusu nezůstane, že (anonymní!) autor(ři) se pustí do nových. Pro tento případ bych rád otevřel diskusi o tom, jak moc se jim to dnes povedlo a na co si příště dát raději pozor, čemu se vůbec vyhnout.
Brožurka se graficky i obsahově snaží být lepší variantou produkce BTM, a v tom určitě nezklamala. Grafice není co vytknout, volba barev je zajímavá, zároveň působí důstojně. Mimořádně pěkná je absence nasládlých obrázků, krajinek a veselých mladých obličejů. Také zvolený formát papíru je praktický i estetický zárovdeň. Typografie jedinečná! Technicky lze vytknout jediné, za což ovšem autoři nemohou: brožura smrdí hůř než blahé paměti sovětský tisk! Bohužel, takovéhle vjemy se vkradou do podvědomí dřív, než obsah. Kdo to tiskl a čím?! Stali byste se stoupenci hnutí, které se prezentuje tiskovinou, o níž nos řekne ruce, "na to radši ani nesahej"? Samozřejmě, zázraky se mohou stát.
Pokud však člověk přejde toto úvodní faux pas při vzájemném představování mezi církví a osloveným, nemohu říct, že by obsah brožury řekl o nabízeném "zboží" víc než reklama na nějaký brak. Brožura ve mně zanechala pocit jako příbalový leták, z něhož se dozvíte, jak je výrobek jedinečný, fantastický (nebo alespoň ne z nejhorších), ale nic o tom, k čemu slouží a jak jej používat. Důvod vidím v permanentní uskřinutosti, která nutí autory držet se při zemi. Ono při zemi se držení osloví člověka na každé stránce: podsouvá totiž osloveným už předem polemický a odmítavý vztah ke křeťanství svými otázkami, které jsou jakoby kontradikcí vůči propagandě agresivního atheismu, jenž se však stal již minulostí. Každou stránku nadepisuje tudíž otázka, kterou snad ani nikdo nepokládá: HODÍ SE KŘESŤANSTVÍ DO DNEŠNÍHO SVĚTA? (předpokládáme, že oslovený si myslí, že "ne!", proto mu to chceme vyvrátit. Ale je to opravdu tak?). A tak dále. Ještě horší je, že se slibované odpovědi nedočkáme. Výběr předpokládaných otázek je podivný, ještě podivnější odpovědi, stejně o ničem, jako v produkci BTM, rozpačité okecávání podvrženého tématu, snad jen chvályhodně oproštěné od přemíry frází a klišé. A tak na otázku "KDO JE FARÁŘ?" dostaneme odpověď, že milý chlapík, vzdělaný v jazycích, jimiž se nikde nemluví, který umí stavět kostely (tak to nás na bohosloví zapoměli naučit! - Běda Vám, doctores et profesores!) a jezdí s mládeží na vodu (co když mládež dává přednost suché vodě ve virtuálním světě?). Čím se tedy poslání faráře liší od nějakého svérázného podivínského, leč chápavého zedníka a volnočasovkáře? Že káže Boží slovo, o tom je jen bázlivá zmínka.
Půvabem tápavých a padavých dětských krůčků je, že si na nich člověk ujasní ty příští, pevnější. Jak jsem si brožuru přečetl doporučoval bych, odpoutat se od polemik, od pokusů předjímat myšlení oslovených, neboť to se nemůže podařit. Pocházejí-li otázky z autorských dlouholetých zkušeností, měli by počítat také s prošlou dobou použitelnosti. Doporučoval bych postupovat pozitivně, nepolemicky. nesnažit se něco vyvracet, klást otázky, které se jakoby nehodí k následným odpovědím (MŮŽE MODLITBA POMOCI?), a raději se zamyslet, co a proč nabízíme (co jsme sami přijali). Že evangeík nemusí do kostela, to je hezké, ale proč by tam, evangelík - neevangelík, měl vůbec chodit? Všichni se tam scházíme, mladí saří, ale proč ne v hospodě? Místo křesťanství mezi ostatními náboženstvími, se částečně o něco pokusí, ale zůstat tolerantní i vyhraněný přináší něco, co by rozbil každý trochu obeznámený s religionistikou!
Určitě mi někdo namítne, že ty odpovědi zlehčuji. Je to fakt. Přeháním. Mnohé jsou lepší, než by se čekalo. Ale ta ustrašenost čiší ze všech a moc sympaticky to nepůsobí. Brožura už předem považuje oslovené za potenciálního nepřítele. Ale na misii je kouzelné to, že je příležitostí, abychom si sami srovnali v hlavě, co to vyznáváme.
A mimo to: PŘÍŠTĚ NESMĚJÍ brožury, jimiž chceme slovo Boží prezentovat, SMRDĚT!!!! Přečetl jsem to jen s krajním sebezapřením.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód